23 C 2/2022-25 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 646,52 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 3. 4. 2019 (dále jen„ smlouva“) mezi právním předchůdcem žalobkyně – společností [právnická osoba] (dále také jen„ žalobkyně“) a žalovanou. Dle smluvního ujednání je nedílnou součástí smlouvy o úvěru také předpis splátek, který tvoří její přílohu. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 postoupila společnost [právnická osoba] pohledávku za žalovanou na žalobkyni. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. 3. O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci řízení souhlasili s tím, aby bylo v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) rozhodnuto bez nařízení jednání. Souhlas žalované je dovozován za použití ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřila. 4. Žalobkyně předloženými listinnými důkazy prokázala pravdivost svých žalobních tvrzení. Při hodnocení těchto důkazů soud hleděl k tomu, že důkazy si navzájem neodporují, a že žalovaná tvrzení žalobkyně nikterak nezpochybnila. Výše označenou smlouvou žalobkyně prokázala její uzavření a její obsah. Ten odpovídal tvrzením žalobkyně v žalobě – žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a zaplatit částku 4 296 Kč, jež představuje kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 481 Kč, dále se zavázala zaplatit odměnu za poskytnutí úvěru ve výši 2 450 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 465 Kč a inkasní poplatek ve výši 900 Kč Celkem tak měla žalovaná uhradit žalobkyni částku 9 296 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 664 Kč, přičemž splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku byla stanovena na 3. 6. 2020 Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky a předpis splátek, který tvoří její přílohu. Ze smlouvy soud zjistil výši roční procentní sazby nákladů (tzv. RPSN) 272,44 % pro variantu 14 měsíčních splátek a pak zjistil také výši výpůjční úrokové sazby 15 %. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná uhradila částku ve výši 2 680 Kč, z čehož částka ve výši 1 353,48 Kč byla započtena na jistinu úvěru a na smluvně sjednané příslušenství pohledávky byla započtena částka 1 326, 52 Kč. Nadále však nebyla dlužná částka zcela uhrazena a žalovaná nadále dlužila částku 6 616 Kč, jež představuje součet zůstatku jistiny ve výši 3 646,52 Kč a zůstatku smluvního příslušenství pohledávky ve výši 2 969,48 Kč. Dne 4. 3. 2022 pak žalovaná dle žalobkyně uhradila ještě částku 4 000 Kč, žalobkyně proto podáním ze dne 8. 3. 2022 vzala žalobu částečně zpět co do smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 3 000 Kč. 5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ustanovení § 580 o. z. je neplatné takové právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Soud na základě předložených listinných důkazů vzal za prokázané, že mezi účastníky byla dne 3. 4. 2019 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] kterou se spotřebitelem (žalovanou) uzavřel profesionál (žalobkyně). Soud proto shledal nutnost podrobit ujednání zmíněné smlouvy korektivu dobrých mravů a aplikovat ustanovení občanského zákoníku chránící slabší stranu kontraktu (v souladu s ustanovením § 588 o. z.). Nelze totiž přehlížet požadavek nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. 9. Soud se tedy předně zabýval platností uzavřené smlouvy z hlediska souladu s dobrými mravy podle ustanovení § 580 o. z., s ohledem na výši sjednané„ ceny úvěru“ (spočívající v celkových nákladech úvěru).„ Cena úvěru“ je podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru. Podle závěrů Nejvyššího soudu (rozhodnutí 21 Cdo 1484/2004) nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky v sekci měnová statistika – úrokové sazby pro nové obchody soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v době uzavření smlouvy o úvěru (duben 2019) činily v průměru 8,68 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o úvěru, v níž byla sjednána roční procentní sazba nákladů ve výši 272,44 %, tvoří takto sjednaná RPSN více než jednatřicetinásobek v této době obvyklé úrokové míry. S ohledem na závěry citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu pak soud dospěl k závěru, že ujednání smlouvy o úvěru týkající se poplatku ve výši 4 296 Kč je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o.z. absolutně neplatné. 10. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 11. S ohledem na ustanovení § 576 o.z. se soud dále zabýval tím, zda neplatnost výše uvedeného ujednání o poplatku způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Sjednání úroků, popř. jiného finančního protiplnění za poskytnutí úvěru je podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru. V daném případě je nepochybné, že poskytování úvěrů bylo předmětem podnikání právního předchůdce žalobkyně a tento tak zcela jistě neměl zájem poskytnout žalované bezúročnou půjčku. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o úvěru nebyl sjednán poplatek za uzavření smlouvy, případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy o úvěru s žalovanou by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti nelze oddělit neplatné ujednání o výši úroků (poplatku) od zbývající části smlouvy, jak umožňuje § 576 o.z. a soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne 3. 4. 2019, [číslo] je neplatná jako celek. 12. Dle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované na základě neplatného právního jednání finanční částku ve výši 5 000 Kč, má žalovaná povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit. Jak vyplývá z podané žaloby a následného sdělení žalobkyně, žalovaná již na splnění svého dluhu uhradila částku ve výši 6 680 Kč (2 680 Kč + 4 000 Kč). Svou povinnost vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení tak žalovaná již splnila a soud proto žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl. 14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že podaná žaloba byla zcela zamítnuta, byla v řízení plně úspěšná žalovaná. Té však v průběhu řízení žádné náklady nevznikly a soud proto rozhodl tak, že nikomu z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.