23 C 47/2022-46 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se žalobou podanou u [název soudu] dne 18. 11. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 290 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 23. 5. 2017 (dále jen„ smlouva“) mezi právním předchůdcem žalobkyně – společností [právnická osoba] (dále také jen„ žalobkyně“) a žalovanou. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 postoupila společnost [právnická osoba] pohledávku za žalovanou na žalobkyni. 2. [název soudu] usnesením ze dne 25. 2. 2022, č.j. [číslo jednací] vyslovil svoji místní nepříslušnost a věc po právní moci usnesení postoupil Okresnímu soudu Plzeň-jih jako soudu místně příslušnému, neboť žalovaná má evidované místo trvalého pobytu v obvodu zdejšího soudu na adrese [adresa žalované]. 3. Žalované byly v souladu s ustanovením § 46b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) doručovány soudní písemnosti na adresu trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu. Na základě postupu při doručování písemností podle ustanovení § 49 a násl. o.s.ř. soud vycházel ze zákonné fikce, že soudní písemnosti byly žalované doručeny, i když se o nich nedozvěděla. 4. O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci řízení souhlasili s tím, aby bylo v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. rozhodnuto bez nařízení jednání. Souhlas žalované je dovozován za použití ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřila. 5. Žalobkyně předloženými listinnými důkazy prokázala pravdivost svých žalobních tvrzení. Při hodnocení těchto důkazů soud hleděl k tomu, že důkazy si navzájem neodporují, a že žalovaná tvrzení žalobkyně nikterak nezpochybnila. Výše uvedenou smlouvou ze dne 23. 5. 2017 žalobkyně prokázala její uzavření a její obsah. Ten odpovídal tvrzením žalobkyně v žalobě – žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a zaplatit částku 7 400 Kč, jež představuje úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 400 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. K tomu si dále zvolila doplňkovou službu životního pojištění, za niž se zavázala zaplatit žalobkyni poplatek ve výši 290 Kč, to vše v celkem 58 týdenních splátkách po 305 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 3. 7. 2018. Celková výše poplatku tak činila částku 7 690 Kč (7 400 Kč + 290 Kč). Ze smlouvy soud zjistil výši roční procentní sazby nákladů zápůjčky (tzv. RPSN) 206 % a také výši výpůjční úrokové sazby 23,72 % pro variantu 58 týdenních splátek. Ke dni podání žaloby žalovaná uhradila žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni částku 2 400 Kč. 6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle ustanovení § 580 o. z. je neplatné takové právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Soud na základě předložených listinných důkazů vzal za prokázané, že mezi účastníky byla dne 23. 5. 2017 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] kterou se spotřebitelem (žalovanou) uzavřel profesionál (žalobkyně). Soud proto shledal nutnost podrobit ujednání zmíněné smlouvy korektivu dobrých mravů a aplikovat ustanovení občanského zákoníku chránící slabší stranu kontraktu (v souladu s ustanovením § 588 o. z.). Nelze totiž přehlížet požadavek nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. 10. Soud se tedy předně zabýval platností uzavřené smlouvy z hlediska souladu s dobrými mravy podle ustanovení § 580 o. z., s ohledem na výši sjednané„ ceny úvěru“ (spočívající v celkových nákladech úvěru).„ Cena úvěru“ je podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru. Podle závěrů Nejvyššího soudu (rozhodnutí 21 Cdo 1484/2004) nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky v sekci měnová statistika – úrokové sazby pro nové obchody soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v době uzavření smlouvy o úvěru (květen 2017) činily v průměru 10,08 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o úvěru, v níž byla sjednána roční procentní sazba nákladů ve výši 206 %, tvoří takto sjednaná RPSN více než dvacetinásobek v této době obvyklé úrokové míry. S ohledem na závěry citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu pak soud dospěl k závěru, že ujednání smlouvy o úvěru týkající se poplatku ve výši 7 690 Kč je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o.z. absolutně neplatné. 11. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 12. S ohledem na ustanovení § 576 o.z. se soud dále zabýval tím, zda neplatnost výše uvedeného ujednání o poplatku způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Sjednání úroků, popř. jiného finančního protiplnění za poskytnutí úvěru je podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru. V daném případě je nepochybné, že poskytování úvěrů bylo předmětem podnikání právního předchůdce žalobkyně a tento tak zcela jistě neměl zájem poskytnout žalované bezúročnou půjčku. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o úvěru nebyl sjednán poplatek za uzavření smlouvy, případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy o úvěru s žalovanou by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti nelze oddělit neplatné ujednání o výši úroků (poplatku) od zbývající části smlouvy, jak umožňuje § 576 o.z. a soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru [číslo] ze dne 23. 5. 2017 je neplatná jako celek. 13. Dle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované na základě neplatného právního jednání finanční částku ve výši 10 000 Kč, má žalovaná povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit. Pokud pak žalovaná vrátila žalobkyni částku ve výši 2 400 Kč, má žalovaná dále povinnost vydat bezdůvodné obohacení ve výši 7 600 Kč. Z důkazů předložených žalobkyní vyplývá, že žalobkyně požádala žalovanou o plnění dopisem ze dne 30. 4. 2020, který jí byl odeslán následující den. V tomto dopise stanovila žalobkyně žalované k zaplacení dluhu lhůtu do 7. 5. 2020. S ohledem na skutečnost, že žalovaná v této lhůtě dlužnou částku neuhradila, přiznal soud žalobkyni dále nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 10 % ročně za období od 8. 5. 2020 do zaplacení. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť míra úspěchu obou účastníků v řízení byla téměř shodná.