25 C 117/2021-35 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 11 252 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 26. 10. 2007 uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 postoupil původní věřitel pohledávku na žalobkyni. 2. Soud nařídil ústní jednání nejprve na den 14. 1. 2022, kde byl sdělen právní názor soudu ve vztahu k požadovanému bezdůvodnému obohacení, kdy toto nebylo doloženo. Z žaloby vyplývá, že bezdůvodné obohacení je požadováno od 1. 11. 2008, kdy soud postrádá důkaz o tom, že tento požadavek je oprávněný. Následně bylo ústní jednání nařízeno na den 18. 2. 2022, kde byly čteny listinné důkazy. Žalovaný nebyl ani jednomu jednání soudu přítomen, ale lhůta pro konání ústního jednání byla zachována. 3. Doplněním žaloby ze dne 7. 2. 2022, které došlo zdejšímu soudu dne 8. 2. 2022, žalobkyně uvedla, že žalovanému bylo známo ze smluvního ujednání, že nejpozději má zaplatit dlužnou částku do 31. 10. 2008. Od tohoto data byla žalovaný v prodlení. Žalobkyně požaduje zákonné úroky z prodlení ode dne uplynutí sedmidenní lhůty pod datu poslední úhrady, tj. od 1. 11. 2008. 4. Předloženými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav. Ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne 26. 10. 2007, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému půjčku ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto půjčku vrátit, a to včetně sjednaného poplatku ve výši 13 920 Kč. Žalovaný se zavázal půjčku splatit v 53 týdenních splátkách ve výši 640 Kč RPSN smlouvy činila dle výpočtu soudu a dle všeobecných obchodních podmínek žalobkyně 206,8 % Žalovaný uhradil žalobkyni částku 8 748 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 byla pohledávka postoupena společností [právnická osoba], [IČO] na žalobkyni. 5. S ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, rozhodoval soud o právech a povinnostech z porušené smlouvy za použití právních předpisů účinných v době do 31. 12. 2013. 6. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku přenechává smlouvou o půjčce věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 7. Soud se dále zabýval platností smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 26. 10. 2007 zejména z hlediska jejího souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 39 zákona č. 40/1964 Sb., (dále jen obč. z.) s ohledem na výši sjednaných úroků. Soud v tomto směru zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením § 39 zákona č. 40/1964 Sb., dříve platného občanského zákoníku, neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. 8. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statis data/ měnová a finanční statistika/měnová statistika/b. úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v říjnu 2007, tedy v době uzavření smlouvy o půjčce, činily v průměru 12,65 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o půjčce, ve které byla sjednána roční procentní sazba nákladů ve výši 206,8 %, tvoří takto sjednaná RPSN zhruba šestnácti násobek v této době obvyklé úrokové míry. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smlouvy o půjčce týkající se poplatku ve výši 13 920 Kč je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 39 obč. z. absolutně neplatné. 9. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o nákladech spotřebitelského úvěru způsobuje neplatnost celé smlouvy o půjčce či nikoli. Dle § 41 obč. z. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. Ve výše citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 došel tento soud k závěru, že v případě smlouvy o půjčce lze ujednání o výši úroků považovat za oddělitelné a nezpůsobující neplatnost celé smlouvy o půjčce pouze tehdy, pokud oddělení této části od ostatního obsahu smlouvy nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování zápůjček (spotřebitelských úvěrů) bylo předmětem podnikání právní předchůdkyně žalobkyně. Tato společnost tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalovanému bezúročnou půjčku. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o půjčce nebyl sjednán poplatek za uzavření smlouvy případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy s žalovaným by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti došel soud k závěru, že smlouva o půjčce [číslo] uzavřená dne 26. 10. 2007 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je neplatná jako celek. 10. Dle § 451 obč. z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je mimo jiné majetkový prospěch získaný plněním z neplatného právního úkonu. Pokud tedy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě neplatného právního úkonu finanční částku ve výši 20 000 Kč, má žalovaný povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit. Pokud pak žalovaný vrátil žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci částku ve výši 8 748 Kč, zbývá uhradit pouze částku 11 252 Kč. Na základě výše uvedeného soud podané žalobě vyhověl v rozsahu částky 11 252 Kč, včetně úroku z prodlení dle ust. § 1970 o. z., jehož výše byla shledána v souladu s nařízením vlády č. 180/2013 Sb. Ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a to z důvodu jen částečného úspěchu žalobkyně ve věci.