6 C 207/2022-66 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 106 067 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla uzavřena dne 11.2.2020 smlouva o úvěru (dále jen smlouva). Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 69 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 89,28 % ročně splácet ve 36 měsíčních splátkách po 5 553 Kč splatných vždy k sedmnáctému dni kalendářního měsíce, počínaje měsícem březen 2020 dle splátkového kalendáře. Žalovaný však neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek, a proto došlo k tzv. zesplatnění celého úvěru k datu 21.5.2020, neboť se dostal do prodlení s úhradou splátky [číslo] splatné 17.3.2020. Do této doby zaplatil dne 14.4.2020 částku 650 Kč, po zesplatnění celého úvěru žalovaný uhradil ještě částku 10 500 Kč. Dosud nezaplacená jistina úvěru a nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění se staly po zesplatnění úvěru součástí nové jistiny ve výši 73 155,17 Kč, přičemž tuto novou jistinu byl žalovaný povinen uhradit k datu zesplatnění úvěru. Na základě smlouvy byl povinen uhradit dále smluvní pokutu za splátky ve výši 499 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky, kterou žalobkyně vyčíslila částkou 32 213,02 Kč. Žalobce dále požadoval úrok z částky 69 000 Kč ve výši nominální roční úrokové sazbě 89,28 %. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Žalovanému byly v souladu s ust. § 46b o.s.ř. doručovány soudní písemnosti na adresu pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Z předložených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy soud zjistil, že celková výše spotřebitelského úvěru činila 69 000 Kč. Dokladem o vyplacení úvěru ze dne 11.2.2020 bylo doloženo, že částka ve výši 69 000 Kč byla poukázána na účet žalovaného. Ve smlouvě bylo ujednáno, že doba trvání úvěru byla 36 měsíců. Měsíční splátky ve výši 5 553 Kč měly být hrazeny nejpozději do sedmnáctého dne v měsíci. Zápůjční úroková sazba činila 89,28 % ročně. Celková částka, kterou měl žalovaný uhradit, činila 199 908 Kč. Výše předpokládané roční procentní sazby nákladů (dále jen RPSN) byla stanovena na 136,59 %. Sjednané úroky dle smlouvy běžely od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny, a to i po zesplatnění úvěru i nadále přirůstá k původní nesplacené jistině a hodnota nové jistiny úvěru, přičemž poskytovatel byl oprávněn na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou k zesplatnění požadovat částku v maximální souhrnné výši 120 % z celkové částky, kterou měl žalobci zaplatit. Jestliže se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou kterékoliv splátky, i její části, v délce třiceti dnů, vznikla mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku. Jestliže klient do zesplatnění úvěru neuhradil novou jistinu v den zesplatnění, vznikla mu povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení její uhradou (ustanovení § 2050 obč. zák. se podle smlouvy neaplikuje). Poskytovatel úvěru měl vůči klientu, jemuž byl poskytnut úvěr právo na náhradu nákladů vzniklých prodlením klienta v trvání patnácti dnů na částku 200 Kč za každou neuhrazenou splátku. Souhrn všech uplatněných smluvních pokut dle smlouvy nesměl přesáhnout součin čísel 0,5 a celkové výši úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Výzvou o zaplacení ze dne 17.4.2020 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužných splátek s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru. Předžalobní výzva žalovanému k zaplacení uvedené částky je z 6.12.2021. 6. Dle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky. Úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na smluvní vztah mezi žalobcem a žalovaným se dále jako na vztah spotřebitelský aplikují ustanovení § 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. 7. Při právním hodnocením uzavřené smlouvy soud vycházel z toho, že mezi účastníky byla vyjádřena vůle uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru. Soud se však musel především zabývat platností uzavřené smlouvy s ohledem na výši sjednané odměny poskytovatele úvěru. V tomto směru zohlednil rozhodovací praxi Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Vycházel například z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21Cdo 1484/2004, v němž tento soud dospěl k závěru, že dohoda, při které byly sjednány nepřiměřené úroky je neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou, tedy odporující dobrým mravům, je zpravidla taková výše úroků, která podstatným způsobem převyšuje obvyklou výši úroků, uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo zápůjček. V rozsudku sp.zn. 33Odo 236/2005 pak Nejvyšší soud ČR uvedl, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu musí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry, uplatňované peněžními ústavy. Podle § 580 o.z. ve spojení s ustanovením § 588 o.z. je absolutně neplatným právním jednáním smlouva, ve které byly sjednány nepřiměřeně vysoké úroky. Při porovnávání souladu s dobrými mravy lze použít roční procentní sazbu nákladů (dále jen RPSN), která umožní porovnat smlouvu s přihlédnutím k veškerým složkám odměny poskytovatele úvěru. 8. Z informací uveřejněných na internetových stránkách ČNB, soud zjistil, že průměrná roční procentní sazba nákladů spotřebitelských úvěrů v rozmezí od jednoho do pěti let, poskytovaných bankami domácnostem ČR v době uzavření smlouvy, tj. v únoru 2020, činila 8,39 %. Jestliže mezi účastníky byla v této době uzavřena smlouva, ve které byla sjednána RPSN ve výši 136,59 % překračuje výše této sazby běžnou sazbu, poskytovanou bankovními institucemi téměř o šestnáctinásobek. Soud na základě těchto zjištění a ustálené judikatury proto dospěl k závěru, že ujednání smlouvy, týkající se odměny žalobkyně, je nemravné a v rozporu s ustanovením § 580 o.z. absolutně neplatné. 9. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o výši sjednané odměny způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části za situace rozpoznala-li by strana smlouvy neplatnost včas. V daném případě soud vycházel ze skutečnosti, že poskytování spotřebitelských úvěrů je předmětem podnikání žalobkyně. Podmínkou uzavření smlouvy bylo nepochybně, že žalovaný přistoupí na všechny podmínky žalobkyně, tedy včetně ujednání o úrocích a odměně poskytovatele úvěru. Lze opodstatněně předpokládat, že pokud by na všechny podmínky poskytovatele klient nepřistoupil, k uzavření smlouvy by nedošlo. Za této situace soud dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je neplatná jako celek. 10. Jestliže však žalobkyně prokazatelně poskytla žalovanému částku 69 000 Kč, měl žalovaný povinnost tuto částku vrátit i na základě neplatné smlouvy, a to bezprostředně poté, co byl o plnění požádán. Jestliže tak žalovaný neučinil, soud věc posoudil na základě ustanovení § 2991 o.z. o bezdůvodném obohacení, které musí žalovaný vydat. Současně má žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že žalovaný na smlouvu uhradil již celkem částku 11 150 Kč, soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 57 850 Kč se zákonným úrokem z prodlení, který činí 10 % ročně. Ve zbytku uplatněných nároků byla žaloba z důvodu neplatnosti smlouvy zamítnuta. 11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož byl v řízení úspěšnější žalovaný (podle nálezu Ústavního soudu I. ÚS 2717/08 se přihlíží i k úrokovému příslušenství). Žalobce včetně uvedeného úrokového příslušenství byl ve sporu neúspěšný, měl by tudíž hradit poměrnou část nákladů žalovanému. Vzhledem k tomu, že žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly, soud o nákladech rozhodl, jak uvedeno ve výroku pod bodem V.