8 C 346/2021-17 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 12 919,99 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o zápůjčce č. [anonymizováno] uzavřené dne 28. 5. 2014 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou. 2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil až po vyhlášení rozsudku, když ve svém podání, doručeném nadepsanému soudu dne 11. 2. 2022, uvedla, že si je vědoma svého dluhu vůči žalobkyni a požádala o splátkový kalendář. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Předloženými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o zápůjčce č. [anonymizováno] uzavřené dne 28. 5. 2014 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], poskytla žalované úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr vrátit, a to včetně sjednaného příslušenství v celkové výši 20 160 Kč, představovaném kapitalizovaným úrokem a odměnou za hotovostní inkaso splátek. Žalovaná se zavázala úvěr splatit v 56 týdenních splátkách po 360 Kč. Výše RPSN smlouvy činila 183,24 %. Z tvrzení žalobkyně dále vyplynulo, že žalovaná uhradila celkem částku 17 650 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaná toto tvrzení žádným způsobem nerozporovala, považuje soud tuto skutečnost za prokázanou. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovanou smlouvou ze dne 15. 12. 2017 na [právnická osoba], která pohledávku za žalovaným následně smlouvou ze dne 13. 3. 2019 za žalovanou na žalobkyni, tato skutečnost byla žalované oznámena. Tuto skutečnost žalobkyně prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky. Ke dni postoupení pohledávky tato byla tvořena nesplacenou jistinou v částce 1 716,57 Kč, nesplacenými úroky v částce 40,43 Kč, nesplacenou odměnou za inkaso splátek v částce 753 Kč, poplatky z prodlení v částce 2 500 Kč. Postoupeným smluvním úrokem v částce 6 066,51 Kč, smluvní pokutou 11 342 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v částce 2 501,46 Kč a paušálními náklady v částce 500 Kč. Žalobkyně s žalovanou uzavřela dne 10. 4. 2019 dohodu o uznání dluhu, jejíž součástí byl splátkový kalendář, na základě kterého žalovaná měla žalobkyni uhradit svou pohledávku prostřednictvím 39 měsíčních splátek po 500 Kč. Žalovaná na svou pohledávku uhradila 13 splátek v celkové výši 6 500 Kč. Protože se dostala do prodlení s úhradou splátek [číslo] [číslo] žalobkyně celý dluh zesplatnila ke dni 19. 7. 2021 5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník) Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Dle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Na smluvní vztah mezi žalobcem a žalovaným se dále jako na vztah spotřebitelský aplikují ustanovení zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. 7. Soud má za prokázané, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o zápůjčce ve smyslu výše uvedeného. Soud se dále zabýval platností uzavřené smlouvy o zápůjčce č. [anonymizováno] uzavřené dne 28. 5. 2014 zejména z hlediska jejího souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 o.z. s ohledem na výši sjednaných úroků. Soud v tomto směru zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením § 39 zákona č. 40/1964 Sb., dříve platného občanského zákoníku, neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně (v daném případě čtyřnásobně) přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Byť se výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR vztahuje k zákonu č. 40/1964 Sb., lze ji dle přesvědčení soudu použít i na právní vztahy vzniklé za účinnosti o.z., když smlouva o úvěru, ve které jsou sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je dle ustanovení § 580 o.z. ve spojení s § 588 o.z. absolutně neplatným právním jednáním a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy. 8. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statis data/ měnová a finanční statistika/měnová statistika/b. úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v květnu 2014, tedy v době uzavření smlouvy o úvěru, činily v průměru 14,22 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o úvěru, ve které byla sjednána roční procentní sazba nákladů ve výši 183,24 %, tvoří takto sjednaná RPSN mnohonásobek v této době obvyklé RPSN. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smlouvy o zápůjčce týkající se příslušenství ve výši 8 160 Kč je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o.z. absolutně neplatné. 9. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o úroku způsobuje neplatnost celé smlouvy o zápůjčce či nikoli. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování spotřebitelských úvěrů (zápůjček) bylo předmětem podnikání právní předchůdkyně žalobkyně. Tato společnost tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalované bezúročný úvěr (zápůjčku). Podmínkou uzavření smlouvy o zápůjčce ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byla naopak skutečnost, že žalovaná přistoupí na výši úroku. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o zápůjčce nebyl sjednán úrok případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy o zápůjčce s žalovaným by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti došel soud k závěru, že smlouva o zápůjčce č. [anonymizováno] uzavřené dne 28. 5. 2014 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou je neplatná jako celek. 10. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na základě neplatného právního jednání finanční částku ve výši 12 000 Kč, má žalovaná povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit, a to bezprostředně poté, co byla o plnění požádána. Pokud žalovaná na předmětnou zápůjčku zaplatila celkově částku 30 150 Kč, již v daném případě nemá další povinnost cokoliv dalšího na předmětnou pohledávku hradit. Z důkazů předložených žalobkyní vyplývá, že žalovaná již celé bezdůvodní obohacení uhradila. Proto s ohledem na výše uvedené skutečnosti byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”), když s ohledem na poměrný neúspěch žalobkyně ve věci má žalovaný právo na náhradu účelně vynaložených nákladů soudního řízení. S ohledem na skutečnost, že žalovanému ve věci žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí.