8 C 5/2022-15 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 21 067 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že předmětný nárok vznikl z titulu nesplněných povinností vyplývajících ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne 18. 5. 2007 a dále ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne 22. 2. 2007 mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] a žalovanou. Na základě této smlouvy byly žalované poskytnuty v prvním případě peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, v souvislosti s poskytnutím této půjčky se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně i souhrnný poplatek ve výši 13 920 Kč. Tedy celkovou částku ve výši 33 920 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 53 týdenních splátkách po 640 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 23. 5. 2008. V druhém případě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, v souvislosti s poskytnutím této půjčky se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně i souhrnný poplatek ve výši 4 872 Kč. Tedy celkovou částku ve výši 11 872 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 53 týdenních splátkách po 224 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 28. 2. 2008. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 postoupil původní věřitel předmětnou pohledávku na žalobkyni s účinností ke dni 5. 1. 2021. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav. Ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne 18. 5. 2007 soud zjistil, že původní věřitel poskytl žalované půjčku ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto půjčku vrátit, a to včetně sjednaného poplatku ve výši 13 920 Kč. Půjčka včetně poplatku měla být původnímu věřiteli splacena celkem v 53 týdenních splátkách po 640 Kč Celkem tak měla žalovaná zaplatit původnímu věřiteli částku ve výši 33 920 Kč, výše roční procentní sazby nákladů (tzv. RPSN) činila 206,8 %. Dále ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne 22. 2. 2007 soud zjistil, že původní věřitel poskytl žalované půjčku ve výši 7 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto půjčku vrátit, a to včetně sjednaného poplatku ve výši 4 872 Kč. Půjčka včetně poplatku měla být původnímu věřiteli splacena celkem v 53 týdenních splátkách po 224 Kč Celkem tak měla žalovaná zaplatit původnímu věřiteli částku ve výši 11 872 Kč, výše roční procentní sazby nákladů (tzv. RPSN) činila 206,8 %. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 soud zjistil, že původní věřitel postoupil pohledávku na žalobkyni ke dni 5. 1. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem právního předchůdce žalobkyně. 5. Z tvrzení žalobkyně dále vyplynulo, že žalovaná zaplatila na základě uzavřené smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 18. 5. 2007 částku v celkové výši 1 464,26 Kč a dále na základě uzavřené smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 22. 2. 2007 částku v celkové výši 4 468,74 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaná výši provedených úhrad žádným způsobem nerozporovala, vzal soud tuto skutečnost za prokázanou. 6. S ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 z.č. 89/2012 Sb., rozhodoval soud o právech a povinnostech za použití právních předpisů účinných v době do 31. 12. 2013. 7. Podle § 657 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen o.z.) smlouvou o půjčce přenechá věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 8. Podle § 544 odst. 1 o.z. sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. 9. Soud došel k závěru, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvy o půjčce ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení s tím, že ve smlouvách sjednané poplatky májí z právního hlediska charakter úroků. 10. Soud se dále zabýval platností smluv o půjčce [číslo] ze dne 18. 5. 2007 a [číslo] ze dne 22. 2. 2007, a to zejména z hlediska jejich souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 o.z. s ohledem na výši sjednaných úroků. Soud v tomto směru zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením § 39 obč.z. neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně (v daném případě čtyřnásobně) přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. 11. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statis data/ měnová a finanční statistika/měnová statistika/b. úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v květnu 200ý a v únoru 2007, tedy v době uzavření smluv o půjčce činily v průměru 12,34 % resp. 12,66 %. Jestliže pak byly mezi účastníky v této době uzavřeny smlouvy o půjčce, v nichž byly sjednány roční procentní sazby nákladů ve výši 206,8 %, tvoří takto sjednaná RPSN mnohonásobek v této době obvyklé úrokové míry. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smluv o půjčce týkající se v prvním případě poplatku ve výši 13 920 Kč a v druhém případě poplatku ve výši 4 872 Kč jsou pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 o.z. neplatné. 12. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o poplatku způsobuje neplatnost celých smluv o půjčce nebo zápůjčce či nikoli. Dle § 576 o.z. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. Ve výše citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 došel tento soud k závěru, že v případě smlouvy o půjčce lze ujednání o výši úroků považovat za oddělitelné a nezpůsobující neplatnost celé smlouvy o půjčce pouze tehdy, pokud oddělení této části od ostatního obsahu smlouvy nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo. Dle § 576 občanského zákoníku týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování půjček (spotřebitelských úvěrů) bylo předmětem podnikání právního předchůdce žalobkyně. Tato společnost tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalované bezúročné půjčky. Pokud by pak v rámci uzavíraných smluv o půjčce nebyl sjednány poplatky za uzavření smlouvy případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smluv o půjčce s žalovanou by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti došel soud k závěru, že smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 18. 5. 2007 a [číslo] ze dne 22. 2. 2007 uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou jsou neplatné jako celek. 13. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované na základě neplatného právního jednání v prvním případě finanční částku ve výši 20 000 Kč, má žalovaná povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit. Pokud pak žalovaná vrátila právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 1 464,26 Kč, má povinnost vydat dále bezdůvodné obohacení ve výši 18 535,74 Kč. Dále pokud tedy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované na základě neplatného právního jednání v druhém případě finanční částku ve výši 7 000 Kč, má žalovaná povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit