1 C 9/2023 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 16 326 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 18. 10. 2022 do zaplacení, pohledávky ve výši 1 118,81 Kč, ročního úroku ve výši 64,62 % z částky 12 530,64 Kč od 18. 10. 2022 do 10. 11. 2022 ve výši 518,88 Kč, ročního úroku ve výši 15 % z částky 12 530,64 Kč od 11. 11. 2022 do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 18. 10. 2022 dosáhne částky 47 232 Kč s následujícím odůvodněním. Mezi žalobkyní a žalovaným mělo dojít dne 20. 4. 2021 k uzavření smlouvy o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“) prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to konkrétně prostřednictvím osobní zabezpečené stránky žalovaného v klientské zóně nacházející se na adrese [webová adresa] a prostřednictvím emailové komunikace. Žalobkyně měla od žalovaného k dispozici kopii jeho občanského průkazu. Žalovaný tuto smlouvu podepsal svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který mu byl za tímto účelem ze strany žalobkyně předem poskytnut. Úvěruschopnost žalovaného byla prověřena z výpisů z účtů žalovaného, které žalovaný žalobkyni zaslal, dále registrem SOLUS a z nebankovního registru klientských informací. Smlouva byla žalovanému zaslána e-mailem a uložena v klientské zóně na stránkách žalobkyně. Na základě uvedené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému na jeho účet peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč. K vyplacení došlo dne 20. 4. 2021. Celkovou částku včetně úroku za poskytnutí úvěru ve výši nominální úrokové sazby 64,62% ročně se žalovaný zavázal uhradit v 48 měsíčních splátkách po 820 Kč splatných vždy k 12. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem květnem 2021. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, když uhradil pouze celkem 15 splátek a to nepravidelně, čímž porušil své smluvní závazky. V důsledku tohoto prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3 smluvních ujednání smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o více jak 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o více jak 65 dnů u splátky [číslo] splatné dne 12. 8. 2022. K datu 16. 10. 2022 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Vzhledem k tomu, že byl žalovaný v prodlení, žalobkyni vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky, která činila na nové dlužné jistině částku 14 530,96 Kč, na smluvních pokutách částku 2 114,81 Kč, nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 800 Kč a dále úrok ve výši 64,62 % ročně z částky 12 530,64 Kč od 18. 10. 2022 do 10. 11. 2022 ve výši 518.88 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 12 530,64 Kč od 11. 11. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 18. 10. 2022 dosáhne částky 47 232, 000 Kč. 2. Žalobkyně nesouhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání, a proto soud nařídil ústní jednání na den 28. 4. 2023, kde žalobkyně na své podané žalobě setrvala, tak jak byla podána bez doplnění jakýchkoliv dalších tvrzení a s odkazem na důkazy již k žalobě přiložené, byť byla soudem ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. poučena, že prozatím není dostatečně navrženými důkazy prokázáno, že žalovaný byl tou osobou, se kterou uzavřela tvrzenou smlouvu o úvěru, resp., že odeslala na účet žalovaného částku 1 koruny s jedinečným kódem označeným v žalobě, a dále, že tento číselný kód, který má nahradit vlastnoruční podpis žalovaného odpovídá požadavkům na certifikované podpisy u smluv uzavíraných za pomoci elektronických komunikací na dálku ve smyslu zákonných ustanovení upravující podobu elektronických uznávaných podpisů, tedy že dosud neprokázala, že to byl právě žalovaný, kdo tento jedinečný kód na dokument připojil a také skutečnost, že po tomto okamžiku nemohl nikdo tento podpis změnit. Zároveň byla žalobkyně poučena, ve smyslu ust. § 118a odst. 2 o.s.ř., že věc poté bude posuzována soudem jako bezdůvodné obohacení, tedy po právní stránce jinak. 3. Žalovaný se v řízení nevyjádřil, k ústnímu jednání se nedostavil, i přesto že měl doručení vykázáno náhradním způsobem. 4. Z předložených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Ze smlouvy, jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky a sazebník poplatků, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému finanční částku ve výši 14 000 Kč na 48 měsíců a žalovaný se zavázal splatit poskytnuté finanční prostředky spolu s ročním úrokem ve výši 64,62 % a poplatky ve formě splátek po 820 Kč měsíčně dle splátkového kalendáře. Z výpisů z účtů, občanského průkazu žalovaného, záznamu SOLUS a ze základních informací o klientovi je patrné, že byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, klientské karty, z oznámení o schválení úvěru, z informací pro klienta, z důkazu o umístění dokumentů do klientské zóny je zřejmý postup uzavření smlouvy, který je plně totožný s popsaným shora. Žalobkyně ani při ústním jednání ovšem přes výzvu soudu nedoložila listiny dokládající tvrzení o zaslání 1 Kč na účet žalovaného pro získání originálního kódu žalovaným, tzv. [příjmení] kódu odpovídající variabilnímu symbolu platby, na který žalobkyně odkazuje jako na jedinečný kód nahrazující podpis žalovaného na smlouvě. Dle provedené platby prostřednictvím platební brány ThePay, ověřené soudem dotazem na [právnická osoba], byla částka ve výši 14.000 Kč žalobkyní dne 20. 4. 2021 vyplacena na účet [číslo]. Dále bylo dotazem u banky ověřeno, že majitelem daného účtu v rozhodné době byl žalovaný. Z oznámení a ze samotné žaloby vyplynulo, že žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku 12 300 Kč. Výzvami k zaplacení byl žalovaný opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky. Předžalobní výzvou oznamující zesplatnění úvěru ke dni 16. 10. 2022 byl pak žalovaný téhož dne vyzván k okamžité úhradě dlužné částky včetně neuhrazených smluvních pokut a náhrady vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 16 326 Kč. 5. Shora popsaný skutkový stav byl soudem právně hodnocen následujícím způsobem: Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. V případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky pak odkazuje § 561 odst. 1 věta třetí o. z. na jiný právní předpis, který stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Tímto zvláštním právním předpisem je zákon č. 297/2016 Sb. o elektronickém podpisu, účinný od 19. 9. 2016, který v návaznosti na přímo použitelné Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce účinné od 17. 9. 2014 (dále jen„ eIDAS“), upravuje v závislosti na druhu právního jednání a podepisujícího subjektu požadavky na podepisování elektronických dokumentů. 6. Podle článku 3 bodu 9 až 12 eIDAS se„ podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy. 7. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky: musí být: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je