11 C 50/2023-74 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 10 583 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 16.4.2010 a ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 27.7.2011, obojí uzavřené mezi žalobkyní a zůstavitelkou [jméno] [příjmení], [datum narození], zemř. [datum]. Žalovaný je dědicem paní [jméno] [příjmení], a to dle sdělení notářky [titul] [jméno] [příjmení], sídlem [adresa]. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud v rozhodnutí vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní, na základě kterých byl následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 16.4.2010 ve spojení s uzavřenými dodatky a z karty klienta předložené žalobkyní soud zjistil, že žalobkyně poskytla právní předchůdkyni žalovaného dne 22.4.2010 úvěr ve výši 16 000 Kč, dne 2.5.2011 úvěr ve výši 8 297 Kč, dne 21.9.2012 úvěr ve výši 8 297 Kč, dne 16.4.2014 úvěr ve výši 8 297 Kč a dne 16.10.2015 úvěr ve výši 8 297 Kč Celkem tak žalobkyně právní předchůdkyni žalovaného vyplatila na základě této smlouvy částku 49 188 Kč. Právní předchůdkyně žalovaného se zavázala tento úvěr vrátit, a to včetně poplatků v celkové výši 123 726 Kč celkem ve 102 měsíčních splátkách po 1 213 Kč RPSN úvěru se pohybovala v rozmezí 86,53 – 113,23 %. Právní předchůdkyně žalovaného na uvedené úvěry vázané na tuto smlouvu uhradila celkem částku 116 448 Kč. Ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 27.7.2011 ve spojení s uzavřenými dodatky a z karty klienta předložené žalobkyní soud zjistil, že žalobkyně poskytla právní předchůdkyni žalovaného dne 28.7.2011 úvěr ve výši 10 000 Kč, dne 21.1.2013 úvěr ve výši 5 570 Kč a dne 20.8.2015 úvěr ve výši 5 570 Kč, celkem tak právní předchůdkyni žalovaného vyplatila na tuto smlouvu částku 21 140 Kč. Právní předchůdkyně žalovaného se zavázala tento úvěr vrátit, a to včetně poplatků v celkové výši 48 132 Kč v 84 měsíčních splátkách po 573 Kč RPSN smlouvy se pohybovala v rozmezí 63,08 % - 71,38 %. Právní předchůdkyně žalovaného přihlásila do dědického řízení po zůstavitelce [jméno] [příjmení] pohledávku ve výši 10 583 Kč. 5. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen obč. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Soud má v řízení za prokázané, že mezi [jméno] [příjmení] a žalobkyní byla vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu výše uvedeného zákonného ustanovení. 7. Soud se dále zabýval platností uzavřené smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 16.4.2010 a [číslo] uzavřené dne 27.7.2011 zejména z hlediska jejího souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 o.z. s ohledem na výši sjednaných poplatků. Soud v tomto směru zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15.12.2004, ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením § 39 zákona č. 40/1964 Sb., dříve platného občanského zákoníku, neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně (v daném případě čtyřnásobně) přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27.2.2007 pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Byť se výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR vztahuje k zákonu č. 40/1964 Sb., lze ji dle přesvědčení soudu použít i na právní vztahy vzniklé za účinnosti o.z., když smlouva o úvěru, ve které jsou sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je dle ustanovení § 580 o.z. ve spojení s § 588 o.z. absolutně neplatným právním jednáním a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy. 8. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statis data/ měnová a finanční statistika/měnová statistika/b. úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby soud zjistil, že obvyklé úrokové sazby úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v době uzavření smluv o úvěru se pohybovaly kolem 15 - 16 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o úvěru, ve které byla sjednána efektivní úroková sazba ve výši 63 - 113 %, tvoří takto sjednaný úrok zhruba pětinásobek v této době obvyklé úrokové sazby. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smluv o úvěru týkající se poplatků za poskytnutí úvěru jsou pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o.z. absolutně neplatná. 9. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o úroku způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování spotřebitelských úvěrů je předmětem podnikání žalobkyně. Žalobkyně tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout zůstavitelce [jméno] [příjmení] bezúročnou zápůjčku. Podmínkou uzavření smlouvy o úvěru ze strany žalobkyně byla naopak skutečnost, že tato přistoupí na výši poplatků. Pokud by pak v rámci uzavíraných smluv o úvěru nebyl sjednán úrok případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy o úvěru s [jméno] [příjmení] by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti došel soud k závěru, že smlouva o úvěru [číslo] uzavřená dne 16.4.2010 a [číslo] uzavřená dne 27.7.2011 mezi žalobkyní a právní předchůdkyní žalovaného jsou neplatné jako celek. 10. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Pokud tedy žalobkyně poskytla právní předchůdkyni žalovaného na základě neplatného právního jednání finanční částky ve výši 49 188 Kč a 21 140 Kč, má žalovaný povinnost tyto částky jako bezdůvodné obohacení vrátit. Pokud pak právní předchůdkyně žalovaného vrátila žalobkyni částku ve výši 116 448 Kč a 47 833 Kč, nemá již žalovaný povinnost vydávat žalobkyni bezdůvodné obohacení, když tato povinnost již byla ze strany jeho právní předchůdkyně splněna. Žaloba proto byla jako nedůvodná zamítnuta. 11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovanému, který byl ve věci úspěšný, žádné náklady nevznikly, soud proto žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.