2 C 10/2023-15 — Okresní soud Plzeň-jih

Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 1 520 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný cestoval dne 12. 10. 2021 vozidlem městské hromadné dopravy provozované žalobkyní a na výzvu pověřené osoby se neprokázal platnou jízdenkou. Žalovaný tak porušil dopravní a smluvní přepravní podmínky dopravce a je povinen zaplatit žalobkyni jízdné ve výši 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaný však dlužnou částku přes výzvy žalobkyně dosud neuhradil. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Výzva byla žalovanému doručena dne 22. 1. 2023 na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 45 a násl. o. s. ř. na adresu trvalého bydliště uvedenou v centrální evidenci obyvatel. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl, aniž by nařizoval jednání. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný dle záznamu o provedené přepravní kontrole cestoval dne 12. 10. 2021 v 18:34 hodin prostředkem městské hromadné dopravy, a to linkou autobusu [číslo] bez platného jízdního dokladu. V souladu s přepravními podmínkami žalobkyně tak žalovanému vznikla povinnost zaplatit žalobkyni jízdné ve výši 20 Kč a dále přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaný však dlužnou částku neuhradil. Dne 16. 3. 2022 byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o přepravě v souladu s § 2550 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaný však porušil svou povinnost zaplatit jízdné ve výši 20 Kč, a proto mu vedle povinnosti zaplatit jízdné vznikla v souladu s § 18a odst. 2 písm. c), odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, i povinnost zaplatit přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč dle přepravních podmínek žalobkyně. Žalovaný však dlužnou částku ani přes výzvu žalobkyně dosud neuhradil. Soud proto dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 520 Kč spolu s úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný se dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši, tedy v částce 600 Kč Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a paušální náhradou hotových výdajů za dva úkony (předžalobní výzva a žaloba) po 100 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., neboť žalobkyně nebyla v řízení zastoupena. Vzhledem k tomu, že proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, obsahuje rozsudek v souladu s § 157 odst. 4 o.s.ř. pouze zkrácené odůvodnění.