2 C 13/2023-20 — Okresní soud Plzeň-jih

Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 4 320 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 684,52 Kč a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 64 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovanému jako držiteli televizního přijímače vznikla povinnost přihlásit se do příslušné evidence jako poplatník televizního poplatku. Tuto svou povinnost žalovaný splnil dne 1. 1. 2009, avšak v rozporu se zákonem za období od října 2019 do května 2022 řádně neuhradil televizní poplatky a dluží tak žalobkyni částku 4 320 Kč představující nezaplacené televizní poplatky a částku 64 Kč představující náklady na zaslání upomínky žalovanému k úhradě dlužných televizních poplatků. Žalovaný však dlužnou částku ani přes výzvy žalobkyně nezaplatil. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Výzva byla žalovanému doručena dne 22. 1. 2023 na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 45 a násl. o. s. ř. na adresu trvalého bydliště uvedenou v centrální evidenci obyvatel. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl, aniž by nařizoval jednání. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný se v lednu 2009 přihlásil jako držitel televizního přijímače a poplatník televizního poplatku do příslušné evidence na adrese [adresa žalovaného]. Z přehledu předpisů a plateb je zřejmé, že žalovaný televizní poplatky neuhradil za období od října 2019 do května 2022 a tak za toto období dluží celkem částku 4 320 Kč (32 x 135 Kč). Předžalobní upomínkou ze dne 12. 7. 2022, jejíž součástí byl i přehled neuhrazených předpisů, byl žalovaný vyzván žalobkyní k úhradě dluhu. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že se žalovaný v souladu s § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, od ledna 2009 stal poplatníkem televizního poplatku, a proto byl povinen podle § 7 odst. 2 ve spojení s § 6 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích platit měsíční televizní poplatek ve výši 135 Kč, a to ve lhůtě nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. Protože žalovaný televizní poplatky za měsíce říjen 2019 až květen 2022 (32 x 135 Kč) neuhradil televizní poplatky, dluží žalobkyni celkem částku ve výši 4 320 Kč spolu s úrokem z prodlení v souladu s § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. S ohledem na shora uvedené soud žalobě vyhověl a výrokem I. tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 320 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s § 1 a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. vždy ode dne následujícího po splatnosti jednotlivého poplatku (tj. od 16. dne každého měsíce) do dne 14. 10. 2022, neboť se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyně vedle dlužných televizních poplatků požadovala po žalovaném zaplacení částky 64 Kč představující náklad spojený s uplatněním pohledávky vůči žalovaném, který dle tvrzení žalobkyně vznikl odesláním upomínky k úhradě dlužné částky na základě Rámcové dohody o poskytování služeb uzavřené mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] Žalobkyně však neprokázala, že jí tento náklad skutečně vznikl. Doložila pouze, že dne 12. 7. 2022 žalovanému zaslala předžalobní upomínku, v níž však v prvé řadě žádný údaj nesvědčí o tom, že by byla vyhotovena společností [právnická osoba], a především pak žalobkyně nijak neprokázala, že by částku 64 Kč skutečně na vyhotovení a zaslání upomínky vynaložila. Nadto je dle názoru soudu vyhotovení a zaslání předžalobní upomínky v daném případě pro žalobkyni vzhledem k předmětu její činnosti a charakteru uplatňovaného nároku běžným a nenáročným administrativním úkonem, jehož realizaci by měla zvládnout prostřednictvím svého materiálního a personálního aparátu bez pomoci třetího subjektu, a proto soud tento náklad neshledal účelně vynaloženým a žalobu ohledně nároku na zaplacení částky 64 Kč výrokem II. tohoto rozsudku zamítl. Náklady na zaslání upomínky jsou pak kryty přiznanou paušální náhradou, jak je uvedeno níže. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení převážně úspěšná, když se neúspěch týkal pouze nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši, tedy v částce 600 Kč Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a paušální náhradou hotových výdajů za dva úkony (předžalobní výzva a žaloba) po 100 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Přestože byla žalobkyně v řízení právně zastoupena advokátem, přiznal jí soud pouze náklady nezastoupeného účastníka, neboť nepovažoval soud v této věci náklady na právní zastoupení za účelně vynaložené. Žalobkyni je třeba dle závěrů Ústavního soudu vyslovených v nálezu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12, považovat za právnickou osobu, která má na poli svého působení výsadní postavení a ke své činnosti má vytvořené specifické podmínky, pročež na ni lze v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na státní orgány. Jakožto subjekt s vlastním právním oddělením by měla být dostatečně materiálně i personálně vybavena k tomu, aby byla sama schopna uplatňovat nároky z titulu nezaplacených televizních poplatků, když vymáhání úhrady televizních poplatků nelze dle názoru soudu považovat za činnost pro žalobkyni natolik právně složitou, aby ji musela realizovat prostřednictvím specializovaného právního zástupce. Soud proto žalobkyni přiznal náklady jako nezastoupenému účastníku, jak je uvedeno výše, a nikoli náklady právního zastoupení. Vzhledem k tomu, že proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, obsahuje rozsudek v souladu s § 157 odst. 4 o.s.ř. pouze zkrácené odůvodnění.