25 C 194/2022-16 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 6 545 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 1. 8. 2022. 2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě ze dne 22. 12. 2022 uvedla, že uzavření smlouvy se žalobkyní bylo značně nevýhodné a výše RPSN smlouvy odpovídala 1916 %. Žalovaná se dále vyjádřila, že uhradila na svém dluhu celkem částku 361 Kč a je tedy plně ochotna uhradit zbývající dluh v částce 4 639 Kč. Žalovaná také souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Předloženými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 1. 8. 2022 soud zjistil, že jejím obsahem je závazek žalobkyně poskytnout žalované úvěr ve výši 5 000 Kč a závazek žalované tento vrátit, a to včetně sjednaného úroku a poplatků. Výše roční procentní sazby nákladů (tzv. RPSN) činila 1916 %. V souladu s ustanovením článku 7.1 předmětné smlouvy má žalovaná v případě nikoli řádného plnění svého závazku povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení, maximálně ve výši 1/2 jistiny. V souladu s předmětnými ustanoveními byla žalované vyúčtována smluvní pokuta v celkové výši 300 Kč. Dále dle článku 7.4 smlouvy si strany sjednaly pro případ nutnosti vymáhání pohledávky úhradu nákladů s tím spojených, a to za první zaslanou upomínku poplatek ve výši 450 Kč, za druhou upomínku poplatek ve výši 650 Kč a dále poplatek za poskytnutí ve výši 1 500 Kč. Z tvrzení žalobkyně dále vyplynulo, že žalovaná celkem uhradila částku 361 Kč, což žalovaná sama potvrdila ve svém vyjádření. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Soud má za prokázané, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu výše uvedeného. Soud se dále zabýval platností uzavřené smlouvy o úvěru uzavřené dne 1. 8. 2022 zejména z hlediska jejího souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 o. z. s ohledem na výši sjednaných úroků. Soud v tomto směru zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením § 39 zákona č. 40/1964 Sb., dříve platného občanského zákoníku, neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Byť se výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR vztahuje k zákonu č. 40/1964 Sb., lze ji dle přesvědčení soudu použít i na právní vztahy vzniklé za účinnosti o. z., když smlouva o úvěru, ve které jsou sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je dle ustanovení § 580 o. z. ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy. 7. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statis data/ měnová a finanční statistika/měnová statistika/b. úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v srpnu 2022, tedy v době uzavření smlouvy o úvěru, činily v průměru 9,72 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o úvěru, ve které byla sjednána roční procentní sazba nákladů ve výši 1916 %, tvoří takto sjednaná RPSN zhruba sto devadesáti sedmi násobek v této době obvyklé RPSN. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smlouvy o úvěru týkající se příslušenství ve výši 6 424 Kč je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o. z. absolutně neplatné. 8. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o úroku způsobuje neplatnost celé smlouvy o hotovostním úvěru či nikoli. Dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování spotřebitelských úvěrů je předmětem podnikání žalobkyně. Tato společnost tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalované bezúročný úvěr. Podmínkou uzavření smlouvy o úvěru ze strany žalobkyně byla naopak skutečnost, že žalovaná přistoupí na výši úroku. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o úvěru nebyl sjednán úrok případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy o úvěru s žalovanou by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti došel soud k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená dne 1. 8. 2022 mezi žalobkyní a žalovanou je neplatná jako celek. 9. Dle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Pokud tedy žalobkyně poskytla žalované na základě neplatného právního jednání finanční částku ve výši 5 000 Kč, má žalovaná povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit, a to bezprostředně poté, co byla o plnění požádána. Pokud žalovaná na předmětný úvěr zaplatila částku 361 Kč, má povinnost vydat bezdůvodné obohacení ve výši 4 639 Kč. Z důkazů předložených žalobkyní vyplývá, že tato požádala žalovanou o plnění poprvé dopisem ze dne 15. 9. 2022 označeným jako„ Upomínka č. 1“. V tomto dopise stanovila žalobkyně žalované k zaplacení dluhu lhůtu do 20. 9. 2022. S ohledem na skutečnost, že žalovaná v této lhůtě dlužnou částku neuhradila, přiznal soud žalobkyni dále nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 15 % ročně za období od 21. 9. 2022 do zaplacení. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., kde kritériem je úspěch ve věci. Žalobkyně byla ve věci poměrně úspěšná, a žalované žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.