6 C 169/2023-49 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky 111 085 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně od 1.11.2020 do zaplacení, dále pohledávky ve výši 45 000 Kč a úroku ve výši 102,29 % ročně z částky 88 747,02 Kč od 23.6.2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 257 040 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla uzavřena 6.2.2020 smlouva o úvěru [číslo] (dále jen smlouva). Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 90 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě ve výši tzv. nominální úrokové sazby 102,29 % ročně splácet ve dvaceti čtyř měsíčních splátkách po 8 925 Kč, splatných vždy k 17. dni kalendářního měsíce, počínaje měsícem březen 2020 dle splátkového kalendáře. Žalovaná však neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátky [číslo] splatné 17.4.2020 v délce 65 dnů. Proto došlo k tzv. zesplatnění celého úvěru k datu 21.6.2020. Žalovaná na předmětný úvěr uhradil částku 8 925 Kč. Před zesplatněním úvěru vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut podle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 0 Kč. Dále právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 200 Kč. Dosud nezaplacená jistina úvěru a nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění se staly součástí nové jistiny ve výši 111 085,02 Kč, přičemž tuto novou jistinu byl žalovaný povinen uhradit k datu zesplatnění úvěru. Na základě smlouvy byl povinen uhradit dále smluvní pokutu ve výši 45 000 Kč a úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 88 747,02 Kč od 23.6.2020 do zaplacení v nominální hodnotě 102,64 % ročně a zákonný úrok v sazbě 10 % od 1.11.2020. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. 3. O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby bylo v souladu s ust. § 115a o.s.ř. rozhodnuto bez nařízení jednání. Souhlas žalované je dovozován z ust. § 101 odst. 4 o.s.ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřila. 4. Z předložené smlouvy soud zjistil, že celková výše spotřebitelského úvěru činila 90 000 Kč. Dokladem o vyplacení úvěru ze dne 7.2.2020 bylo doloženo, že částka ve výši 90 000 Kč byla poukázána na účet žalované. Ve smlouvě bylo ujednáno, že doba trvání úvěru byla 24 měsíců. Měsíční splátky ve výši 8 925 Kč měly být hrazeny nejpozději do 17. dne v měsíci, počínaje březnem 2020. Zápůjční úroková sazba činila 102,29 % ročně. Celková částka, kterou měla žalovaná uhradit, činila 214 200 Kč. Výše předpokládané roční procentní sazby nákladů, která nezahrnovala úhradu za pojištění (dále jen RPSN) byla stanovena na 166,89 %. Sjednané úroky dle smlouvy běžely od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny, a to i po zesplatnění úvěru i nadále přirůstá k původní nesplacené jistině a hodnota nové jistiny úvěru, přičemž poskytovatel byl oprávněn na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou k zesplatnění požadovat částku v maximální souhrnné výši 120 % z celkové částky, kterou měl žalobkyni zaplatit, maximálně v souhrnné výši 257 040 Kč. Jestliže se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou kterékoliv splátky, i její části, v délce třiceti dnů, vznikla jí povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku. Jestliže klient do zesplatnění úvěru neuhradil novou jistinu v den zesplatnění, vznikla mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení její úhradou. Souhrn všech uplatněných smluvních pokut dle smlouvy nesměl přesáhnout součin čísel 0,5 a celkové výši úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Výzvou k zaplacení ze dne 17.6.2020 byla žalovaná upozorňována na možnost zesplatnění celého úvěru. Předžalobní výzvou z 5.4.2023 byla vyzvána k okamžité úhradě celkového dluhu. 5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky. Úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovanou se dále jako na vztah spotřebitelský aplikují ustanovení § 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. 6. Při právním hodnocením uzavřené smlouvy soud vycházel z toho, že mezi účastníky byla vyjádřena vůle uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru. Soud se však musel především zabývat platností uzavřené smlouvy s ohledem na výši sjednané odměny poskytovatele úvěru. V tomto směru zohlednil rozhodovací praxi Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Vycházel například z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž tento soud dospěl k závěru, že dohoda, při které byly sjednány nepřiměřené úroky je neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou, tedy odporující dobrým mravům, je zpravidla taková výše úroků, která podstatným způsobem převyšuje obvyklou výši úroků, uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo zápůjček. V rozsudku sp.zn. 33Odo 236/2005 pak Nejvyšší soud ČR uvedl, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu musí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry, uplatňované peněžními ústavy. Podle § 580 o.z. ve spojení s ustanovením § 588 o.z. je absolutně neplatným právním jednáním smlouva, ve které byly sjednány nepřiměřeně vysoké úroky. Při porovnávání souladu s dobrými mravy lze použít roční procentní sazbu nákladů (dále jen RPSN), která umožní porovnat smlouvu s přihlédnutím k veškerým složkám odměny poskytovatele úvěru. 7. Z informací uveřejněných na internetových stránkách ČNB, soud zjistil, že roční procentní sazba nákladů spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami domácnostem ČR v měsíci únoru 2020 činila 8,05 % (v rozmezí do pěti let). Jestliže mezi účastníky byla v této době uzavřena smlouva, ve které byla sjednána RPSN ve výši 166,89 %, překračuje výše této sazby běžnou sazbu, poskytovanou bankovními institucemi o dvacetinásobek. Ze smlouvy je přitom na první pohled zřejmé, že zapůjčená částka 90 000 Kč byla zapůjčena za sjednanou částku 214 200 Kč. Rozdíl ve prospěch poskytovatele úvěru tedy činí částku 124 200 Kč. Soud na základě ustálené judikatury proto dospěl k závěru, že ujednání smlouvy, týkající se odměny žalobkyně, je nemravné a v rozporu s ustanovením § 580 o.z. absolutně neplatné. 8. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o výši sjednané odměny způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části za situace rozpoznala-li by strana smlouvy neplatnost včas. V daném případě soud vycházel ze skutečnosti, že poskytování spotřebitelských úvěrů je předmětem podnikání žalobkyně. Podmínkou uzavření smlouvy bylo nepochybně, že žalovaná přistoupí na všechny podmínky žalobkyně, tedy včetně ujednání o úrocích a odměně poskytovatele úvěru. Lze opodstatněně předpokládat, že pokud by na všechny podmínky poskytovatele klient nepřistoupil, k uzavření smlouvy by nedošlo. Za této situace soud dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je neplatná jako celek. 9. Jestliže však žalobkyně prokazatelně poskytla žalované částku 90 000 Kč, měla žalovaná povinnost tuto částku vrátit i na základě neplatné smlouvy, a to bezprostředně poté, co byla o plnění požádána. Jestliže tak žalovaná neučinila, soud věc posoudil na základě ustanovení § 2991 o.z. o bezdůvodném obohacení, které musí žalovaný vydat. Současně má žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 81 075 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 81 075 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení. Ve zbytku uplatněných nároků byla žaloba z důvodu neplatnosti smlouvy zamítnuta. 10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kde kritériem je úspěch ve věci. Žalobkyně byla ve věci poměrně úspěšná, a proto ji soud přiznal právo na náhradu nákladů soudního řízení ve výši 4 % z celkově vynaložených nákladů řízení ve výši 26 390,60 Kč sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 7 805 Kč a odměny advokáta podle vyhl. 177/1996 Sb. za dva úkony právní služby po 7 380 Kč, dva režijní paušály po 300 Kč a z náhrady 21 % daně z přidané hodnoty ve výši 3 225,60 Kč, tedy částku 1 056 Kč.