6 C 259/2022-53 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobce se na žalovaném domáhal zaplacení částky 36 054 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 23.3.2022 do zaplacení, dále pohledávky ve výši 4 817,74 Kč a úrokového příslušenství tak, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky byla uzavřena 9.11.2021 smlouva o úvěru [číslo] (dále jen smlouva). Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě ve výši tzv. nominální úrokové sazby 64,61 % ročně splácet v 48 měsíčních splátkách po 1 757 Kč splatných vždy k 15. dni kalendářního měsíce, počínaje měsícem prosinec 2021 dle splátkového kalendáře. Žalovaný však neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek, a proto došlo k tzv. zesplatnění celého úvěru k datu 21.3.2022, neboť se dostal do prodlení s úhradou splátky č. 2 splatné 15.1.2022. Do této doby zaplatil celkem 1 757 Kč. Po zesplatnění úvěru dosud nezaplacená jistina úvěru a nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění se staly součástí nové jistiny ve výši 34 656,48 Kč, přičemž novou jistinu byl žalovaný povinen uhradit k datu v den zesplatnění celého úvěru. Dále byl na základě smlouvy povinen uhradit smluvní pokuty 998 Kč za dvě splátky, s nimiž se žalovaný ocitl v prodlení po dobu delší než 30 dnů a kromě toho smluvní pokutu ve výši 0,1 % dlužné nové jistiny za každý den prodlení od 23.3.2022 a to smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení žaloby v celkové výši 4 817,74 Kč. Dále žalobce požaduje náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč. Ročně žalobce požadoval i úrok z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině ve výši 29 858,24 Kč v nominální roční úrokové sazbě 64,61 %. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a k nařízenému soudnímu jednání dne 17.1.2023 se nedostavil. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. 3. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy uzavřené dne 9.11.2021 soud zjistil, že celková výše spotřebitelského úvěru činila 30 000 Kč. Dokladem o vyplacení úvěru ze dne 10.11 2021 prokázáno, že tato částka byla žalovanému vyplacena. Ve smlouvě bylo ujednáno, že doba trvání úvěru byla 48 měsíců. Měsíční splátky ve výši 1 757 Kč měly být hrazeny nejpozději do 15. dne v měsíci. Zápůjční úroková sazba činila 64,60 % ročně. Celková částka, kterou měl žalovaný uhradit činila 84 336 Kč. Výše předpokládané roční procentní sazby nákladů (dále jen RPSN) byla stanovena na 87,62 %. Sjednané úroky dle smlouvy běžely od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny, a to i po zesplatnění úvěru i nadále přirůstá k původní nesplacené jistině a hodnota nové jistiny úvěru, přičemž poskytovatel byl oprávněn na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou k zesplatnění požadovat částku v maximální souhrnné výši 120 % z celkové částky, kterou měl žalobci zaplatit. Jestliže se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou kterékoliv splátky, i její části, v délce třiceti dnů, vznikla mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku. Jestliže klient do zesplatnění úvěru neuhradil novou jistinu v den zesplatnění, vznikla mu povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení její uhradou (ustanovení § 2050 obč. zák. se podle smlouvy neaplikuje). Poskytovatel úvěru měl vůči klientu, jemuž byl poskytnut úvěr právo na náhradu nákladů vzniklých prodlením klienta v trvání patnácti dnů na částku 200 Kč za každou neuhrazenou splátku. Souhrn všech uplatněných smluvních pokut dle smlouvy nesměl přesáhnout součin čísel 0,5 a celkové výši úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Výzvami o zaplacení ze dne 21.3.2022, 18.3.2022 a 20.7.2022 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky s příslušenstvím. 4. Dle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky. Úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na smluvní vztah mezi žalobcem a žalovaným se dále jako na vztah spotřebitelský aplikují ustanovení § 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. 5. Při právním hodnocením uzavřené smlouvy soud vycházel z toho, že mezi účastníky byla vyjádřena vůle uzavřít smlouvu o úvěru. Soud se však musel především zabývat platností uzavřené smlouvy s ohledem na výši sjednané odměny poskytovatele úvěru. V tomto směru zohlednil rozhodovací praxi Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Vycházel například z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21Cdo 1484/2004, v němž tento soud dospěl k závěru, že dohoda, při které byly sjednány nepřiměřené úroky je neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou, tedy odporující dobrým mravům, je zpravidla taková výše úroků, která podstatným způsobem převyšuje obvyklou výši úroků, uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo zápůjček. V rozsudku sp.zn. 33Odo 236/2005 pak Nejvyšší soud ČR uvedl, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu musí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry, uplatňované peněžními ústavy. Podle § 580 o.z. ve spojení s ustanovením § 588 o.z. je absolutně neplatným právním jednáním smlouva, ve které byly sjednány nepřiměřeně vysoké úroky. Při porovnávání souladu s dobrými mravy lze použít roční procentní sazbu nákladů (dále jen RPSN), která umožní porovnat smlouvu s přihlédnutím k veškerým složkám odměny poskytovatele úvěru. 6. Z informací uveřejněných na internetových stránkách ČNB, soud zjistil, že roční procentní sazba nákladů spotřebitelských úvěrů (dále jen RPSN) poskytovaných bankami domácnostem ČR v listopadu 2021 činila 7,34 %. Jestliže mezi účastníky byla v této době uzavřena smlouva, ve které byla sjednána RPSN ve výši 87,63 %, překračuje výše této sazby běžnou sazbu, poskytovanou bankovními institucemi téměř o dvanáctinásobek. Ze smlouvy je přitom na první pohled zřejmé, že zapůjčená částka 30 000 Kč byla zapůjčena za sjednanou odměnu žalobce ve výši 84 336 Kč, tedy za odměnu nepřiměřenou. Soud na základě ustálené judikatury proto dospěl k závěru, že ujednání smlouvy, týkající se odměny žalobce, je zcela nemravné a v rozporu s ustanovením § 580 o.z. tudíž absolutně neplatné. 7. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o výši sjednané odměny způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části za situace rozpoznala-li by strana smlouvy neplatnost včas. V daném případě soud vycházel ze skutečnosti, že poskytování spotřebitelských úvěrů je předmětem podnikání žalobce. Podmínkou uzavření smlouvy bylo nepochybně, že žalovaný přistoupí na všechny podmínky žalobce, tedy včetně ujednání o úrocích a odměně poskytovatele úvěru. Lze opodstatněně předpokládat, že pokud by na všechny podmínky poskytovatele klient nepřistoupil, k uzavření smlouvy by nedošlo. Za této situace soud dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je neplatná jako celek. Soud věc proto posoudil na základě ustanovení § 2991 o.z. o bezdůvodném obohacení, které musí žalovaný vydat. 8. Jestliže žalobce prokazatelně poskytl žalovanému částku 30 000 Kč, měl žalovaný povinnost tuto částku vrátit i na základě neplatné smlouvy, a to bezprostředně poté, co byl o plnění požádán. Jestliže však podle tvrzení žalobce, žalovaný na smlouvu uhradil celkem 1 757 Kč, soud žalobu v tomto rozsahu plnění žalovaného snížil a částku 28 234 Kč přiznal se zákonným úrokovým příslušenstvím. Žalobu poté zamítl v rozsahu částky 7 811 Kč se zákonným úrokovým příslušenstvím a dále i s dalšími uplatněnými nároky. 9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož má ve sporu úspěšnější účastník právo na poměrnou náhradu nákladů. Vzhledem k tomu, že žalobce uplatnil náklady za tři právní úkony po 500 Kč za úkon, tři režijní paušály po 100 Kč za každý úkon podle vyhl. č. 177/1996 Sb., náhradu za DPH ve výši 1 016,40 Kč a náhradu za soudní poplatek ve výši 2 044 Kč, tedy celkem náhradu nákladů ve výši 7 900,40 Kč, činí jeho neúspěch včetně částky 1 236,48 Kč za neúspěch v úrokovém příslušenství do 17.1.2023 částku 18 374,61 Kč. Po odečtení jeho procentuálního neúspěchu, má právo pouze na 35 % svých nákladů. Soud proto přiznal zástupkyni žalobce náhradu nákladů ve výši ve výši 2 765 Kč.