2 C 316/2023-14 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobce se žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 22 218 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že jeho nárok vznikl z titulu nezaplaceného nájemného a úhrady za služby spojené s užíváním bytu [číslo] v domě [adresa] na adrese [adresa žalovaného], který je ve vlastnictví žalobce, a to za měsíce prosinec 2022 až červen 2023. Nájemné bylo sjednáno v částce 2 714 Kč za měsíc a zálohy za služby byly stanoveny částkou 460 Kč měsíčně. Žalovaný tak žalobci za uvedené období dluží částku 18 998 Kč na nájemném a dále částku 3 220 Kč na zálohách za služby, tedy celkem 22 218 Kč. Žalobce zaslal žalovanému dne 26. 4. 2022 předžalobní výzvu. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Výzva byla žalovanému doručena dne [datum] na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 45 a násl. o. s. ř. na adresu trvalého bydliště uvedenou v centrální evidenci obyvatel. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl, aniž by nařizoval jednání. 4. Z žalobních tvrzení a žalobkyní předložených důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Dle informací o pozemku je vlastníkem pozemku parc. č. st. [anonymizováno] v k.ú. a obci [obec], jehož součástí je stavba [adresa], vše zapsáno na [list vlastnictví], žalobce. Z nájemní smlouvy dne [datum] má soud za prokázané, že žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o nájmu bytu [číslo] v domě [adresa] v obci [obec] umístěného ve 2. nadzemním podlaží, a to s počátkem nájmu od [datum] Smlouva byla uzavřena na dobu určitou v trvání 6 měsíců s možností automatické prolongace vždy o dalších 6 měsíců. Nájemné bylo sjednáno ve výši 2 714 Kč měsíčně, přičemž společně se zálohami na služby bylo splatné nejpozději do 25. dne příslušného kalendářního měsíce. Z evidenčního listu je prokázáno, že měsíční zálohy na služby spojené s užíváním bytu činily 460 Kč. Z nevyrovnaných předpisů vyplývá, že žalovaný neuhradil nájemné za a zálohy na služby za období od prosince 2022 do června 2023, pročež jeho dluh činí celkem 22 218 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaný byl k úhradě dlužné částky upomínán a upozorněn na možnost soudního řízení. 5. Podle § 2201 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 6. Podle § 2235 odst. 1 o. z. zavazuje-li nájemní smlouva pronajímatele přenechat nájemci k zajištění bytových potřeb nájemce a popřípadě i členů jeho domácnosti byt nebo dům, který je předmětem nájmu, nepřihlíží se k ujednáním zkracujícím nájemcova práva podle ustanovení tohoto pododdílu. 7. Podle § 2251 odst. 1 o. z. nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel; o těchto zálohách a nákladech platí § 2253 obdobně. 8. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že nárok žalobce je důvodný. Žalobce jako vlastník předmětného bytu uzavřel se žalovaným dne [datum] nájemní smlouvu v souladu § 2235 odst. 1 o. z. Žalovaný se coby nájemce zavázal za užívání bytu platit žalobci jako pronajímateli měsíčně nájemné a úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu v souladu s § 2246 odst. 1 a § 2247 ve spojení s § 2251 odst. 1 o. z. Žalovaný však porušil tuto svou povinnost, když z přehledu nevyrovnaných předpisů vyplynulo, že neuhradil nájemné a úhrady za služby za období celkem 7 měsíců (12/ 2022 – 6/ 2023) v celkové výši 22 218 Kč. Žalovaný tuto skutečnost v průběhu ostatně ani nesporoval. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci částku 22 218 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 1 a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 310,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 889 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22 218 Kč sestávající z částky 2 020 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 960 Kč ve výši 1 461,60 Kč. Podle § 149 odst. 1 je žalovaný povinen náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.