2 C 335/2023-26 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 94 474 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný se žalobkyní dne [datum] uzavřel smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě mu žalobkyně poskytla částku 100 000 Kč. Žalovaný se proti tomu zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni nejpozději do [datum] spolu se smluvním úrokem ve výši 10,99 % ročně. Žalovaný však žalobkyni uhradil pouze částku 5 526 Kč ještě před splatností zápůjčky. Poté již žalovaný žádnou částku ani přes upomínání žalobkyní neuhradil, pročež dluží žalobkyni částku 94 474 Kč spolu se smluvním úrokem ode dne následujícího po dni poskytnutí zápůjčky a se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po ujednaném datu splatnosti zápůjčky. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, přestože mu žaloba spolu s výzvou k vyjádření byly řádně soudem doručovány. 3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Výzva byla žalovanému doručena dne [datum] na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 45 a násl. o. s. ř. na adresu trvalého bydliště uvedenou v centrální evidenci obyvatel. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc v souladu s § 115a o.s.ř. rozhodl, aniž by nařizoval jednání. 4. Z žalobních tvrzení a listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil soud následující skutečnosti. Dle smlouvy o zápůjčce, strany dne [datum] uzavřely smlouvu o zápůjčce, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 100 000 Kč, přičemž dle bodu 2. smlouvy byla tato částka žalovanému vyplacena na účet č. [bankovní účet] v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal žalobkyni částku 100 000 Kč vrátit bezhotovostně na účet č. [bankovní účet] nejpozději do [datum] spolu s úroky ve výši 10,99 % ročně. Výzvou k úhradě dluhu ze dne [datum], která byla odeslána téhož dne, byl žalovaný právní zástupkyní žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky do [datum] a poučen, že v opačném případě bude žalobkyně svou pohledávku vymáhat soudní cestou. 5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 6. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce v souladu s § 2390 o. z., na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 100 000 Kč, které se žalovaný zavázal žalobkyni v souladu s § 2932 odst. 1 o. z. vrátit spolu s úrokem ve výši 10,99 % ročně do 31 8. 2023. Žalovaný však svůj smluvní závazek porušil, když žalobkyni vrátil pouze částku 5 526 Kč a stále tak žalobkyni dluží částku 94 474 Kč spolu s ujednaným smluvním úrokem ve výši 10,99 % ročně. Protože však žalovaný ani přes výzvu žalobkyně svůj dluh neuhradil, shledal soud žalobu v celém rozsahu důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 94 474 Kč spolu s ujednaným smluvním úrokem ve výši 10,99 % ročně a se zákonným úrokem z prodlení v souladu s § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 1 a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 20 324 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 724 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 94 474 Kč sestávající z částky 4 900 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Podle § 149 odst. 1 je žalovaný povinen náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám právní zástupkyně žalobkyně.