25 C 145/2023 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 579,58 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 291,06 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 17 295,40 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 %, dále s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 833,47 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z částky 22 648,60 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení ve výš 11,75 % s následujícím odůvodněním. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] (dále je také„ žalobkyně“) a žalovaným došlo dne 5. 8. 2020 k uzavření smlouvy o úvěru a dne 17. 7. 2020 rovněž k uzavření smlouvy o úvěru. Na základě první smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Vedle vrácení této částky se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni částku 24 946 Kč, jež představuje úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 19 282 Kč, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 164 Kč (dále jen„ poplatek“). Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit ve 21 měsíčních splátkách po 2 141 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 5. 5. 2022. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své smluvní závazky. Žalovaný na pohledávku uhradil celkem částku 2 704,60 Kč. Dále na základě druhé uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Vedle vrácení této částky se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni částku 39 378 Kč Kč, jež představuje úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 28 923 Kč, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 6 264 Kč (dále také jen„ poplatek“). Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit rovněž ve 21 měsíčních splátkách po 3 304 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 17. 4. 2022. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své smluvní závazky. Žalovaný na pohledávku uhradil celkem částku 7 315,40 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 postoupil původní věřitel pohledávku na žalobkyni, s účinností od 16. 12. 2022. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Předloženými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Z první smlouvy o úvěru ze dne 5. 8. 2020 soud zjistil, že původní věřitel poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto zápůjčku vrátit, a to včetně sjednaného poplatku ve výši 24 946 Kč. Zápůjčka včetně poplatku měla být původnímu věřiteli splacena celkem ve 21 měsíčních splátkách po 2 141 Kč Celkem tak měl žalovaný povinnost zaplatit částku ve výši 44 946 Kč, výše roční procentní sazby nákladů (tzv. RPSN) činila 142,04 %. Žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobkyně na tuto smlouvu částku 2 704,60 Kč. Z druhé smlouvy o úvěru ze dne 17. 7. 2020 soud zjistil, že původní věřitel poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto zápůjčku vrátit, a to včetně sjednaného poplatku ve výši 39 378 Kč. Zápůjčka včetně poplatku měla být původnímu věřiteli splacena celkem ve 21 měsíčních splátkách po 3 304 Kč Celkem tak měl žalovaný povinnost zaplatit částku ve výši 69 378 Kč, výše roční procentní sazby nákladů (tzv. RPSN) činila 133,77 %. Žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobkyně na tuto smlouvu částku 7 315,40 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 soud zjistil, že původní věřitel postoupil pohledávky na žalobkyni s účinností od 16. 12. 2022. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem znějící na název„ Oznámení o postoupení pohledávky“ ze dne 16. 12. 2022. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Soud došel shodně jako žalobkyně k závěru, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvy o úvěru, kdy ve smlouvách sjednaný poplatek má z právního hlediska charakter úroků, ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení, když ale s ohledem na nepřiměřeně vysoké plnění za poskytnutí úvěru je nutné tuto smlouvu v souladu s ustanovením § 588 o. z. považovat za absolutně neplatné právní jednání. 7. Soud se tedy zabýval platností uzavřených shora uvedených smluv zejména z hlediska jejich souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 o. z. s ohledem na výši sjednaných úroků. Soud v tomto směru zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením § 39 zákona č. 40/1964 Sb., dříve platného občanského zákoníku, neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Byť se výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR vztahuje k zákonu č. 40/1964 Sb., lze ji dle přesvědčení soudu použít i na právní vztahy vzniklé za účinnosti o. z., když smlouva o úvěru, ve které jsou sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je dle ustanovení § 580 o. z. ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním, a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy. 8. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statis data/ měnová a finanční statistika/měnová statistika/b. úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby soud zjistil, že roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v srpnu 2020 a v červenci 2020, tedy v době uzavření smluv o úvěru, činily v průměru 8,12 % a 8,11 %. Jestliže pak byly mezi účastníky v těchto dobách uzavřeny smlouvy o úvěru při RPSN 142,04 % a 133,77 %, tvoří RPSN mnohonásobek v těchto dobách obvyklé úrokové míry. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smluv o úvěru týkající se poplatků jsou pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o. z. absolutně neplatná. 9. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o poplatku způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování spotřebitelských úvěrů bylo předmětem podnikání právního předchůdce žalobkyně. Tato společnost tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalovanému bezúročný úvěr. Podmínkou uzavření smluv o spotřebitelském úvěru ze strany právního předchůdce žalobkyně byla naopak skutečnost, že žalovaný přistoupí na výši úroku včetně poplatků. Pokud by pak v rámci uzavíraných smluv nebyl sjednán poplatek za uzavření těchto smluv, případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smluv žalovaným by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti došel soud k závěru, že smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 5. 8. 2020 a ze dne 17. 7. 2020 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným jsou neplatná jako celek. 10. Dle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na základě neplatn