Okresní soud Plzeň-jih 8 C 158/2026-18 – Náklady řízení

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání platební karty č. , hodnota, , na základě, které mohl žalovaný čerpat peněžní prostředky až do výše , částka, , které měl následně splatit v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 2 % z částky, která byla vyčerpána v předcházejících měsících. Žalovaný peněžní prostředky opakovaně čerpal, avšak sjednané splátky nehradil řádně a včas Právní předchůdkyně žalobkyně proto využila svého oprávnění vyplývajícího ze smlouvy a všeobecných obchodních podmínek a ke dni , datum, celou dlužnou částku zesplatnila. Žalovaná částka je složena z jistiny ve výši , částka, , poplatku ve výši , částka, a kapitalizovaného úroku ve výši , částka, . Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Právní zástupce žalobkyně adresoval žalovanému předžalobní upomínku.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil soud následující skutečnosti: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru a vydání a užívání karty č. , hodnota, , na základě, které byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr až do výše , částka, . Nedílnou součástí smlouvy byly i Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník. Zápůjční úrokovou sazbu ve výši 22,99 % ročně a roční procentní sazbu nákladů (tzv. RPSN) ve výši 34,09 % soud zjistil rovněž z úvěrové smlouvy. Minimální splátka činila 2 % z vyčerpaného úvěrového rámce. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy přezkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to mj. lustrací v insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí a dále rovněž v interních databázích. Žalovaný opakovaně čerpal finanční prostředky a splácel jednotlivé splátky. Následně však opakovaně porušil smluvní podmínky, když se dostal do prodlení s placením povinné minimální splátky o více než 30 dní. Právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr ke dni , datum, zesplatnila, o čemž žalovaného vyrozuměla dopisem z téhož dne. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Ke dni podání žaloby žalovaný nesplatil z poskytnutého úvěrového limitu vyčerpanou částku ve výši , částka, představující jistinu. Žalobkyně dále v souladu se smlouvou požaduje po žalovaném zaplacení poplatků v celkové výši , částka, (za 3 upomínky á , částka, ze dne , datum, , , datum, a , datum, , poplatek ve výši , částka, za přečerpání úvěrového rámce, poplatek ve výši , částka, za vedení kreditní karty a poplatek za sjednané pojištění) a úrok ve výši , částka, . Dále žalobkyně požaduje zaplacení úroku ve výši 22,99 % ročně jdoucím z částky , částka, od , datum, do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně jdoucím z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Dne , datum, adresoval právní zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.9. Podle § 1969 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.10. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).11. Podle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.12. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným dle § 1879 a násl. o. z. postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne , datum, . Ve věci je tak dána aktivní věcná legitimace žalobkyně.13. Na základě zhodnocení provedených důkazů má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy ve smyslu § 2395 o. z. Žalobkyně rovněž řádně přezkoumala úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. K tomu soud dále odkazuje na recentní judikaturu Nejvyššího soudu, dle které nelze smlouvu o úvěru považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele, neboť musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet (k tomu srov. rozsudek ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). V daném případě je však soud toho názoru, že úvěruschopnost žalovaného byla přezkoumána řádně. Na základě shora uvedené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěrový rámec až do výše , částka, , který žalovaný čerpal. Žalovaný se zavázal vyčerpané prostředky řádně a včas splácet. Své povinnosti vyplývající mu ze smlouvy však řádně neplnil, když přečerpal úvěr do nepovolené výše a dle § 1968 o. z. se ocitl v prodlení se splacením dluhu. Žalovaný dluh neuhradil ani přes zaslané výzvy právní předchůdkyně žalobkyně a předžalobní výzvu. Výše sjednaného úroku a roční procentní sazby nákladů byly soudem shledány jako ústavně konformní a v souladu s judikaturou Ústavního i Nejvyššího soudu, neboť jejich výše nepřesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (průměrná úroková sazba pro kontokorenty poskytované domácnostem v době uzavření smlouvy o úvěru, tj. v listopadu 2022, činila 10,10 %). S ohledem na shora uvedené shledal soud žalobu zcela důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, skládající se z nesplacené jistiny ve výši , částka, , poplatků ve výši , částka, a dále kapitalizovaný úrok ve výši , částka, . Soud dále uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok ve výši 11,5 % ročně jdoucím z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Vzhledem k tomu, že se žalovaný octil s úhradou dlužné částky v prodlení, přiznal soud žalobkyni dle § 1970 o. z. rovněž právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení od , datum, do zaplacení, a to ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.14. Co se týká výše smluvního úroku z úvěru požadovaného žalobkyní ve výši 22,99 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, soud s ohledem na § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru žalobkyni přiznal pouze smluvní úrok ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tj. ve výši 11,5 % ročně. Ve výroku II. tohoto rozsudku pak byla žaloba co do úroku ve výši 11,49 % ročně, představující rozdíl mezi dohodnutým smluvním a zákonným úrokem zamítnuta.15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně.16. Pro úplnost soud uvádí, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení se soud řídil ustanovením § 14b advokátního tarifu, neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná a v daném případě žaloba znaky stanovené v § 14b odst. 1 advokátního tarifu jednoznačně naplňuje. Žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji, jestliže i vývoj smluvního vztahu mezi uzavřením smlouvy a žalobou je v různých případech obdobný, pak jsou i obdobné listinné důkazy a je logické, že stejnou povahu musí mít i žaloby a jim předcházející jednání. Není důvod je koncipovat pokaždé jinak. Jestliže tedy žalobkyně vede více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje , částka, , podmínky pro užití § 14b advokátního tarifu jsou tak kumulativně splněny.