17 C 118/2021-34 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 43 500,24 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I., respektive ve výroku II. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřel se žalovaným dne 18. 10. 2017 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Peněžní prostředky byly žalovanému vyplaceny v hotovosti v den podpisu smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky společně s částkou 24 139 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 7 352 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnu za zpracování a doručení ve výši 9 027 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 7 760 Kč. Uvedenou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 3 008 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 18. 4. 2019. Žalovaný však splátky řádně nehradil, poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 11. 7. 2018 Celkem žalovaný na dlužnou částku uhradil 9 028 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020. Žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení dlužné částky ve výši 43 500,24 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 25 867,64 Kč a dlužné části poplatku ve výši 17 632,60 Kč, dále pak úroku ve výši 5 772,08 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 3 414,53 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 25 867,64 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši z částky 25 867,64 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu listiny byly řádně doručeny. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. soud rozhodl bez jednání. 3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalovaný a právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřeli dne 18. 10. 2017 smlouvu o zápůjčce, na základě které byla poskytnuta žalovanému částka 30 000 Kč, kterou se zavázal vrátit v 18 měsíčních splátkách po 3 008 Kč spolu s úrokem ve výši 7 352 Kč v sazbě 29 % ročně, částkou za zpracování a doručení ve výši 7 760 Kč a částkou za administrativní činnost a komfortní splácení v hotovosti (hotovostní inkaso) ve výši 9 027 Kč. Žalovaný uhradil podle tabulky předložené žalobkyní částku 9 028 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2020. Podle statistických údajů [obec] národní banky dostupných na www.cnb.cz v říjnu 2017 průměrné úrokové sazby při spotřebě domácností a fixaci nad jeden rok do pěti let činily průměrně 8,71 % ročně. Žalovaný netvrdil, tím spíše neprokázal, že by žalovanou částku zaplatil. 4. Z úřední činnosti je soudu známo (sp. zn. 17 C 302/2020), že osoba uzavírající smlouvy a provádějící inkasa splátek pro společnost [právnická osoba] zpravidla nebyla jejím zaměstnancem, podnikala na vlastní živnostenský list, náklady na dopravu a telefony si hradila sama, její odměna za výběr inkasa činila 5 % z realizovaného výběru a za uzavření smlouvy s novým klientem obdržela odměnu 500 Kč a za každou další smlouvu s týmž klientem dostala odměnu 200 Kč. 5. Jak bylo zjištěno ze smlouvy o zápůjčce a smluvních podmínek, dohoda o odměně za zpracování a doručení v částce 7 760 Kč neměla žádný specifický obsah a obsahem ujednání o poplatku za komfortní splácení ve výši 9 027 Kč, tedy 30,09 % z celkové výše půjčky, byla povinnost žalovaného zaplatit za možnost inkasa splátek v místě svého bydliště. Úrok, který byl sice sjednán v sazbě 29 % ročně, je úrokem řádným, nicméně dalším zasmluvněním poplatků, došlo k zastření cílů původního poskytovatele půjčky generovat různými poplatky další zisk. Ke generování zisku má být primárně určen úrok a pouze u tak specifických a individuálních obchodů, kde pouhý úrok by ke krytí nákladů nemohl nepostačit, je zapotřebí individualizovat takový obchod od ostatních smluveným poplatkem. Je žádoucí, aby vedle sjednaného úroku bylo možné ujednat i konkrétní poplatek, nicméně smluvená výše takového poplatku musí být přiměřená skutečným nákladům, které se smluvenou službou vzniknou. Poskytovatelé půjček či úvěrů mají vždy výdaje s administrativní činností, nicméně taková činnost by měla být buďto kryta ze smluveného úroku, nebo by měl být poplatek za specifickou administrativní činnost dostatečně konkretizován, aby bylo zřejmé, jak je daný obchod odlišen od běžných obchodů daného typu, kde ke krytí nákladů na administrativní činnost postačí sjednaný úrok. Pokud jde o inkasní poplatek, zcela jistě se jedná o poplatek za takovou činnost, kterou již nelze hradit ze smluveného úroku, nicméně pouze za situace, kdy náklady poskytovatele půjčky či úvěru v souvislosti s takto smluvenou službou jsou přiměřené k výši poplatku za ni. 6. Jak bylo uvedeno výše, z úřední činnosti je však soudu známo, že odměna osoby vybírající inkaso u každé splátky činí 5 % z inkasované částky, což by v daném případě bylo přibližně 150,40 Kč, přičemž na jedno inkaso připadalo 501,50 Kč (poplatek ve výši 9 027 Kč při 18 splátkách), Původní poskytovatel zápůjčky tak z inkasované částky pouze na inkasním poplatku obdržel 70,01 % z inkasované sumy a 29,99 % připadlo konkrétnímu výběrci, navíc za situace, kdy se nejednalo zaměstnance společnosti [právnická osoba], s nímž by měla tato společnost mzdové výdaje, ale o samostatně podnikající subjekt, který veškerou svou činnost hradil ze svých prostředků, případně z podílu na inkasované částce. Vedle inkasního poplatku byl stranami sjednán další poplatek za administrativní zpracování ve výši 7 760 Kč, který i v případě, že by se jednalo o smlouvu s novým klientem, znamená, že cca 93,56 % z tohoto poplatku opět připadlo společnosti a 6,44 % připadlo osobě výběrce, který smlouvu s klientem uzavřel. 7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 OZ při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. 8. Podle § 576 OZ týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 9. Podle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož paragrafu bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Soud po právním zhodnocení dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je jen částečně důvodný, a to pokud jde o částku 20 972 Kč, představující nevrácenou část jistiny. Smlouva o zápůjčce mezi žalovaným a společností [právnická osoba] totiž nebyla uzavřena platně, a žalobkyni tak náleží pouze bezdůvodné obohacení, kterého se žalovanému v podobě obdrženého a nevráceného plnění dostalo, a to ve smyslu § 2991 odst. 1 OZ. Jelikož žalovaný obdržel částku 30 000 Kč, a to bez právního důvodu, neboť uzavřená smlouva byla neplatná, je povinen žalobkyni, které byla platně pohledávka postoupena, uhradit nesplacenou část poskytnutého plnění, tedy částku 20 972 Kč, a to spolu s úrokem z prodlení z této částky v zákonné výši v souladu s § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Byť byla uzavřená smlouva neplatná, bylo z ní zřejmé, do kdy má žalovaný poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Nebylo tak zapotřebí další výzvy k vyvolání splatnosti poskytnutého bezdůvodného obohacení, jelikož okamžik, do kdy má žalovaný peníze vrátit, mu byl znám již od jejich poskytnutí. Soud nevyhověl nároku žalobkyně v částce 4 895,64 Kč s příslušenstvím, kterou žalobkyně uplatnila jako součást dosud neuhrazené jistiny. Z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy soud nárok žalobkyně posuzoval dle ustanovení upravující bezdůvodné obohacení. Jelikož se žalovaný k žalobě nevyjádřil, vycházel soud z tvrzení žalobkyně a z jí doloženého přehledu plateb, z nichž vyplynulo, že žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně zaplatil částku 9 028 Kč. Žalovaný má tudíž povinnost zaplatit žalobkyni rozdíl mezi částkou, o níž se obohatil, a částkou, kterou již před podáním žaloby právnímu předchůdci žalobkyně zaplatil, tedy celkem 20 972 Kč. S ohledem na výše uvedené pak byla žaloba dále zamítnuta ohledně částky 5 772,08 Kč, představující úrok, část