24 C 182/2021-42 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku ve výši [částka] s příslušenstvím a náhradou nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které byly žalovanému v den uzavření smlouvy poskytnuty finanční prostředky ve výši [částka] na bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalobkyně poskytla půjčku prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které žalovaný po přečtení nabídky na uzavření smlouvy vyplnil formulář žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje, a to včetně telefonního čísla a emailové adresy. Tím učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy vůči žalobkyni s tím, že taktéž zaškrtl řádek potvrzující, že se seznámil se zněním konkrétní smlouvy o zápůjčce vůči žalobkyni a dále se zněním smlouvy o zápůjčce a zněním všeobecných obchodních podmínek. Smlouva o zápůjčce byla podepsána elektronicky a to [příjmení], který žalobkyně zasílá na klientem uvedené telefonní číslo, když žalobkyně má za to, že [příjmení] představuje tzv. prostý elektronický podpis splňující požadavky § 7 zákona č. 297/2016 Sb. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly i Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník. V souvislosti s poskytnutím zápůjčky se žalovaný zavázal uhradit taktéž částku ve výši [částka], ve smlouvě o zápůjčce označenou jako poplatek za poskytnutí zápůjčky. Žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku společně s poplatkem nejpozději do [datum], což ani přes předžalobní výzvu právního zástupce žalobkyně neučinil, čímž se dostal do prodlení s plněním svých závazků. Ke dni podání žaloby žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. V důsledku prodlení vznikl žalobkyni nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením ve výši [částka] za každou z pěti zaslaných písemných výzev dle čl. 2 smlouvy a na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Smluvní pokuta byla žalobkyní vyčíslena na částku [částka]. Ke dni podání žaloby tak dlužná částka činí [částka] sestávající z neuhrazené jistiny ve výši [částka], neuhrazených účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením ve [částka] a neuhrazené smluvní pokuty ve výši [částka]. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Účastníci řízení se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřili, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 o. s. ř. jejich konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 4. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, provedl soud ve věci k důkazu pouze listiny, které předložila žalobkyně. Smlouvou ze dne [datum] označenou jako smlouva o zápůjčce (dále jen smlouva) má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla sjednána smlouva o zápůjčce, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši [částka] a žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni vrátit spolu s cenou za službu, potažmo poplatkem, ve výši [částka], celkem se tak žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni částku [částka], a to nejpozději ke dni [datum] Touto smlouvou se pak žalovaný dále zavázal uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, zákonný úrok z prodlení a účelně vynaložené náklady za zaslané písemné upomínky v částce [částka] za každou písemnou upomínku k zaplacení dlužné částky. Z výpisu z účtu žalobce bylo prokázáno, že žalobce dne [datum] žalovanému vyplatil částku [částka]. Soud má dále za prokázané, že žalobkyně zaslala žalovanému celkem 5 upomínek ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. Dne [datum] zaslal právní zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky (předžalobní výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum], poštovní podací arch). Z tvrzení žalobkyně má soud rovněž za prokázané, že žalovaný dlužnou částku žalobkyni neuhradil. 5. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Podle § 580 občanského zákoníku platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, když mezi účastníky měla být uzavřena smlouva o zápůjčce dle ustanovení § 2390 a násl. občanského zákoníku. Žalovanému byla dne 16 8. 2019 poskytnuta peněžitá částka ve výši [částka], když vedle této částky se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni částku [částka], označovanou souborně jako poplatek za poskytnutí zápůjčky, celkem tedy částku [částka]. Soud dospěl k závěru, že ve smlouvě označený poplatek nepředstavuje nic jiného než úroky, tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky v podobě jistiny. Je nutno v tomto směru přihlédnout k povaze žalobkyně jako společnosti, která podniká v oblasti spotřebitelských úvěrů, z čehož plyne, že zmíněný poplatek nemůže představovat nic jiného než právě úrok, neboť žalobkyně jako podnikatel v oblasti spotřebitelských úvěrů jistě neposkytuje svým klientům bezúročné půjčky. Při hodnocení platnosti této smlouvy soud přihlédl k výše citovaným zákonným ustanovením, když podle ustanovení § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k neplatnosti takové právního jednání soud přihlédne i bez návrhu. Smlouva byla sjednána nemravně, jelikož dle názoru soudu byla sjednána v rozporu s dobrými mravy. Nemravnost smlouvy lze dovodit nejen z výše RPSN, která byla pro tuto půjčku vyjádřena ve výši 16 146 %, ale i z dalších sjednaných sankcí ve formě smluvní pokuty a výše poplatků za upomínání, kdy všechna tato ujednání ve svém souhrnu zakládají dle názoru soudu rozpor smlouvy jako celku s dobrými mravy. Soud v tomto odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 8. 2018 č. j. 25 Co 145/2018, dle kterého je smlouva s takovýmto úrokem absolutně neplatná. 10. Jelikož žalobkyně žalovanému prokazatelně poskytla finanční prostředky ve výši [částka] převodem na jeho bankovní účet, z hlediska právního posouzení se jedná o plnění bez právního důvodu a tedy o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného ve výši [částka]. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením dluhu, soud mu uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobkyně na vrácení finančních prostředků v předžalobní upomínce ze dne [datum]. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta, neboť se jednalo o částky, které vznikly účtováním poplatku a sankcí z neplatné smlouvy. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků, s ohledem na výsledek sporu (v podstatě shodný neúspěch a úspěch), nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. 12. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., žalovanému bylo uloženo splnit veškeré povinnosti dle tohoto rozsudku v běžné třídenní lhůtě.