24 C 213/2021-26 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou Okresnímu soudu Plzeň - sever dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku ve výši [částka] s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o půjčce [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši [částka], které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně i souhrnný poplatek ve výši [částka] a vše formou 53 pravidelných týdenních splátek po [částka]. Žalovaná celkem do postoupení pohledávky uhradil částku [částka] a následně již ničeho, čímž porušila své smluvní závazky hradit řádně a včas. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení celé zbylé částky půjčky včetně souhrnného poplatku dlužné částky, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka postoupena na přechodného věřitele [právnická osoba] S. á. r. l. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka postoupena na žalobkyni. 2. Usnesením Okresního soudu Plzeň – sever ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] byla věc z důvodu místní nepříslušnosti postoupena Okresnímu soudu [okres], u kterého je nadále vedena pod sp. zn. [spisová značka]. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě a žalovaná se k tomuto postupu na výzvu soudu nevyjádřila, ačkoliv byla poučena o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o půjčce ze dne [datum] [číslo] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní hotovost ve výši [částka] v den uzavření smlouvy a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit včetně platby označené jako souhrnný poplatek ve výši [částka], celkem tedy částku [částka]. Pohledávka za žalovanou byla původním věřitelem postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] nejprve přechodnému věřiteli [právnická osoba] S. á. r. l a následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni. (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy, smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy). Žalobkyně byla o změnách v osobě věřitele písemně informována (oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a ze dne [datum], podací arch). V rámci předžalobní upomínky ze dne [datum] byla žalovaná prostřednictvím právního zástupce žalobkyně vyzývána k úhradě dlužné částky (předžalobní výzva ze dne [datum], doklad o odeslání). Z tvrzení žalobkyně, když žalovaná netvrdila, tudíž ani neprokazovala opak, má soud za prokázané, že žalovaná neuhradila jak na poskytnutou jistinu, tak na sjednaný poplatek ničeho vyjma částky [částka]. 6. Podle § 657 a § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen občanský zákoník) smlouvou o půjčce nechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při půjčce peněžité lze dohodnout i úroky. 7. Podle § 39 občanského zákoníku, neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo ji obchází anebo se příčí dobrým mravům. 8. Podle § 3 odst. 1 občanského zákoníku, výkon práv odpovědnosti vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. 9. Podle § 451 odst. 1 a 2 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. 10. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je nedůvodná, neboť shledal shora uvedenou smlouvu o půjčce za neplatnou. Závěr o neplatnosti této smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši úroků, kdy žalovaná měla vedle poskytnuté jistiny ve výši [částka] uhradit dále částku [částka], označenou jako poplatek. Tento je sice ve smlouvě označen jako souhrnný poplatek, nic to ale nemění na tom, že původní věřitel je osobou, která se v rámci svého podnikání zabývá poskytováním peněžitých půjček (spotřebitelských úvěrů) a těžko by bez odpovídajícího úroku s žalovaným smlouvu uzavřel. Poplatek tak představuje skrytý úrok a nikoli platbu za služby, i když toto zdání se snažil navodit původní věřitel. Takto požadovaný nárok zastírá úročení peněz a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tak soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích. Toto však ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 68,47 % ročně a jedná se tak dle ustanovení § 39 občanského zákoníku o ujednání neplatné, neboť se příčí dobrým mravům. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o půjčce. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v roce 2006 činila cca 13 % ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Ujednání o úrocích pak nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť původní věřitel by zcela jistě půjčku bez ujednání o úrocích neposkytl, kdy se navíc jednalo o adhezní smlouvu (formulářovou), která neumožňuje, aby byla jakýmkoli způsobem měněna na základě dohody stran oproti již předvyplněnému formuláři. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek tohoto ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017, 25 Co 255/2019). 11. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení půjčené jistiny s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 451 občanského zákoníku. Žalovaná se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatila o částku [částka]. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaná před postoupením pohledávky uhradila celkem částku [částka]. Je tedy zcela zřejmé, že žalovaná před podáním žaloby celé bezdůvodné obohacení ve smyslu § 451 odst. 1 občanského zákoníku vydala, a dokonce lze hovořit o vzniku bezdůvodného obohacení v částce [částka] na straně žalobkyně, kdy však soud je vázán předmětem řízení a proto o tomto nerozhodoval. S ohledem na shora uvedené závěry soudu nezbylo než žalobu v celém rozsahu zamítnout. 12. Výrok II. o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož by měla v řízení plně úspěšná žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, nicméně protože ze spisu nevyplynulo, že by v průběhu řízení žalované nějaké náklady vznikly, soud rozhodl tak, jak bylo uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.