24 C 236/2021-32 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] (dále jen právní předchůdkyně), uzavřela se žalovanou smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytla žalované dne [datum] bezúročnou zápůjčku ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala tuto zápůjčku vrátit spolu s poplatkem za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky ve výši [částka] do [datum]. Žalovaná zápůjčku v poskytnuté výši čerpala, avšak po uvedeném datu splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Žalovaná na svůj dluh neuhradila dosud ničeho, žalobkyně uplatňuje nárok na zaplacení částky v celkové výši [částka]. Žalobkyně nabyla pohledávku od původního věřitele na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum], změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne [datum]. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky vyzvána právním zástupcem žalobkyně dne [datum]. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v podaném návrhu. Žalovaná se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřila, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 o. s. ř. její konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala, vycházel soud pouze z důkazů, které předložila žalobkyně. 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena dne [datum] smlouva o zápůjčce, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši [částka] a žalovaná se zavázala tuto částku spolu s poplatkem ve výši [částka] žalobkyni vrátit v jedné splátce do dne [datum] (t. j. do 30 dní). Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky původního věřitele. Celkem tak celková částka splatná klientem činí [částka]. Ve smlouvě byla sjednána úroková sazba ve výši 0 % a stanovena RPSN ve výši 2968,74 %. Z výpisu z bankovního účtu žalobkyně vyplývá, že dne [datum] byla na účet č. [bankovní účet], jehož majitelem je žalovaná (což bylo potvrzeno i sdělením [právnická osoba] ze dne [datum]), zaslána částka [částka]. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], rámcová smlouva o úplatném postoupení pohledávek). Žalobkyně společně s oznámením o změně v osobě věřitele zaslala žalované výzvu k úhradě dlužné částky do tří dnů, dle podacího lístku byla zásilka téhož dne předána [obec] poště (oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzva vč. podacího archu). Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaná neuhradila na svůj dluh ničeho, bylo případně na žalované, aby v řízení prokázala opak, ale nestalo se tak. 5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle § 2392 odst. 1, věty první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, ale toliko z části, neboť shledal shora uvedenou smlouvu o zápůjčce za neplatnou. Závěr o neplatnosti této smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši úroků, kdy žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny ve výši [částka] uhradit dále částku [částka], označenou jako poplatek. Označení za poplatek však nic nemění na tom, že původní věřitel je osobou, která se v rámci svého podnikání zabývá poskytováním peněžitých zápůjček (spotřebitelských úvěrů) a těžko by bez odpovídajícího úroku s žalovanou smlouvu uzavřel. Poplatek tak představuje skrytý úrok a nikoli platbu za služby, i když toto zdání se snažila právní předchůdce žalobkyně navodit, když ve smlouvě uvedl, že úroková sazba činí 0 %. Takto požadovaný nárok zastírá úročení peněz a slouží toliko pouze ke generování zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tak soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích. Toto však ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 399 % ročně a jedná se tak dle ustanovení § 588 o. z. o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů se splatností do 1 roku poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v roce 2019 činila 19 % ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Ujednání o úrocích pak nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť žalobkyně by zcela jistě úvěr bez ujednání o úrocích neposkytla, kdy se navíc jednalo o adhezní smlouvu (formulářovou), která neumožňuje, aby byla jakýmkoli způsobem měněna na základě dohody stran oproti již předvyplněnému formuláři. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek tohoto ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017). 10. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení poskytnuté jistiny ve výši [částka]. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Žalovaná se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatila o částku [částka]. Nad rámec uvedeného soud uvádí, že žalobkyně ani přes výzvu soudu nedoložila, jakým způsobem byla ověřena totožnost žalované při uzavírání předmětné smlouvy, když žalobkyně v návrhu toliko tvrdila, že smlouva byla uzavřena za použití prostředků komunikace na dálku - internetových stránek, kde žalovaná měla uvést své osobní údaje a získat heslo k uživatelskému účtu. Vzhledem k tomu, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně peněžní prostředky poskytla na bankovní účet žalované, soud se dále pasivní legitimací žalované z titulu smlouvy o zápůjčce nezabýval a posoudil věc tak, jak je uvedeno výše. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaná ničeho nevrátila. Ze shora uvedených důvodů soud uložil žalované, aby bezdůvodného obohacení ve výši [částka] vrátila. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud jí taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, s tím, že počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě právního zástupce žalobkyně k vrácení finančních prostředků předžalobní upomínkou ze dne [datum], když z předloženého podacího archu bylo zjištěno, že tato listina byla podána k poštovní přepravě stejného dne. Dle § 573 o. z. se oznámení dostalo do sféry žalovaného dne [datum] a do 3 dnů od tohoto data měla žalovaná žalobkyni vrátit peněžní prostředky, tedy do [datum]. Jelikož tak neučinila, dostala se od [datum] do prodlení s plněním svého závazku. Co do zbytku nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení toliko částečně