24 C 267/2021-39 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku v celkové výši [částka] s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření spotřebitelského úvěru [číslo] na základě kterého byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši [částka] v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s tímto úvěrem se žalovaný zavázal uhradit taktéž částku [částka] představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši [částka], s úrokovou sazbou ve výši 40 % ročně, odměny za administrativní zpracování ve výši [částka] a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka]. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po [částka], přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, poslední splátka jím byla uhrazena dne [datum]. Právnímu předchůdci žalobce tak vzniklo dne [datum] právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na dlužné jistině částku [částka], na dlužném poplatku částku [částka] a na dlužném hotovostním inkasu částku [částka]. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně plněna, požadoval taktéž žalobce úrok ve výši 32,15 % p. a. z neuhrazené jistiny. Mezi týmiž subjekty jako výše došlo dne [datum] k uzavření další smlouvy o úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžité prostředky ve výši [částka] v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s touto zápůjčkou se žalovaný zavázal uhradit taktéž částku [částka] představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši [částka], s úrokovou sazbou ve výši 32,15 % p. a., odměny za administrativní zpracování ve výši [částka] a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka]. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po [částka], přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, poslední splátka jím byla uhrazena dne [datum]. Právnímu předchůdci žalobce tak vzniklo dne [datum] právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na dlužné jistině částku [částka] a na dlužném poplatku částku [částka]. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně plněna, požadoval taktéž žalobce úrok ve výši 32,15 % ročně z neuhrazené jistiny. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byly obě pohledávky postoupeny žalobci, o čemž byl žalovaný informován oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Po tomto datu nebylo na pohledávky uhrazeno již ničeho. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů. Žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil a žalovaný se v rámci lhůty ve výzvě doručené mu do vlastních rukou v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdce žalobce společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], a žalovaným byla uzavřena dne [datum] smlouva o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta v hotovosti částka [částka], což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se v souvislosti s poskytnutou půjčkou zavázal uhradit poplatek ve výši [částka] představující úrok ve výši [částka], poplatek za administrativní činnost ve výši [částka] a poplatek za hotovostní režim splátek ve výši [částka], celkem se tak zavázal uhradit částku [částka], a to ve formě 60 týdenních splátek po [částka]. Mezi stejnými subjekty byla uzavřena dne [datum] další smlouva o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta v hotovosti částka [částka], což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se v souvislosti s poskytnutou půjčkou zavázal uhradit poplatek ve výši [částka], představující úrok ve výši [částka], poplatek za administrativní činnost ve výši [částka] a poplatek za hotovostní režim splátek ve výši [částka], celkem se tak zavázal uhradit částku [částka], a to ve formě 60 týdenních splátek po [částka]. Nedílnou součástí obou smluv byly smluvní podmínky uvedené na zadní straně formuláře. [ulice] procentní sazba nákladů byla v obou smlouvách stanovena na 206,15 %. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a z oznámení o postoupení pohledávky z [datum] soud zjistil, že pohledávka byla postoupena žalobci, o čemž byl žalovaný informován. Z dodejky české pošty bylo prokázáno, že dne [datum] bylo oznámení zasláno s tím, že žalovaný byl vyzýván k plnění nejpozději do deseti dnů od doručení. Z tvrzení žalobce má soud za prokázané, že žalovaný v souvislosti s poskytnutými úvěry uhradil žalobci celkem částku [částka] v případě prvního úvěru a [částka] v případě druhého úvěru, bylo případně na žalovaném, aby prokázal opak, ale nestalo se tak. 5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že na shora uvedené smlouvy o úvěru z níže uvedených důvodů lze pohlížet jako na neplatně uzavřené. Závěr o neplatnosti těchto smluv soud dovozuje z ujednání o výši úroků, kdy žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny ve výši [částka] a [částka] uhradit dále částku ve výši [částka] a [částka], označené jako poplatek (a to v případě obou smluv). Je pravdou, že poplatek byl ve smlouvách rozdělen na tři části, a to na úrok, poplatek za administrativní činnost a poplatek za hotovostní inkaso, současně je však třeba si uvědomit, že právní předchůdce žalobce je osobou zabývající se v rámci svého podnikání poskytováním spotřebitelských úvěrů a je zřejmé, že bez odpovídajícího úroku by právní předchůdce žalobce nikdy s žalovaným smlouvy neuzavřel. Z pohledu soudu se jedná pouze o ryze formální rozčlenění, kdy soud má za to, že poplatek v celkové výši [částka] a [částka] nemůže představovat nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok zastírá úročení peněz vedle již sjednaných úroků a zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřené v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 206,15 % ročně a jedná se tak dle § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb v korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v inkriminovaném období činila cca 12 % ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro kterou by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Soud současně uvádí, že v tomto případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobce by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích neposkytl. Jednalo se o formulářovou smlouvu nepřipouštějící jakoukoliv její změnu ze strany žalovaného, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou. Soud v souvislosti s tímto taktéž odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni uvedené v rozsudku ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017. 6. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobce právo na vrácení půjčené jistiny s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatil o částku [částka] a [částka]. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaný před postoupením pohledávky uhradil částku [částka] na první úvěr a částku [částka] na ten druhý. Ze shora uvedených důvodů soud uložil žalovanému, aby zbytek bezdůvodného obohacení ve výši [částka] ([částka] [částka] + [částka] – [částka]) uhradil. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdů