25 C 113/2021-65 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 15 826,42 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky od 14. 9. 2019 do zaplacení v zákonné sazbě. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný byl mj. v období od 12. 1. 2016 do 31. 3. 2016 přihlášen u žalobce k veřejnému zdravotnímu pojištění. V současné době je žalovaný u žalobce opětovně zdravotně pojištěn (z titulu svého zaměstnání), tato skutečnost nemá žádný vliv na dřívější zánik jeho účasti na českém veřejném zdravotním pojištění. Žalovaný byl pojištěn v České republice podle českých právních předpisů (v návaznosti na čl. 11 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) číslo 883/2004 a § 11 odst. 3 písm. a) téhož nařízení) pouze na dobu trvání jeho zaměstnání. Podle § 3 odst. 2 písm. b) zákona číslo 48/1997 Sb. zdravotní pojištění zaniká dnem, kdy osoba bez trvalého pobytu na území České republiky přestala být zaměstnancem. Dle § 12 písm. j) stejného zákona byl žalovaný povinen při zániku zdravotního pojištění do 8 dnů vrátit žalobci průkaz pojištěnce, tento průkaz mu příslušelo užívat jen po dobu jeho účasti na veřejném pojištění u žalobce (po dobu jeho zaměstnání). Žalovaný byl dále povinen dle čl. 76 odst. 4 výše citovaného nařízení a podle čl. 3 odst. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) číslo 987/2009 oznámit žalobci změnu své situace, jež je rozhodná pro jeho nárok na věcné dávky veřejného zdravotního pojištění. Žalovaný však svoji povinnost nesplnil. V období od 10. 6. 2016 do 30. 6. 2016 se při poskytování zdravotních služeb v zahraničí (ve Slovenské republice) opakovaně a neoprávněně prokazoval žalobcem vydaným průkazem, ač v té době pojištěncem žalobce nebyl. Žalobci proto byla ze Slovenska přeúčtována čerpaná zdravotní péče Kanceláří zdravotního pojištění, jež je pro přeúčtování péče ze zahraničí kompetentní institucí. Tato Kancelář následně přefakturovala zdravotní péči žalobci (prostřednictvím formuláře N080E ze dne 21. 12. 2017). Z tohoto formuláře vyplývá celková částka k úhradě ve výši 181 044,01 Kč, v něm je zahrnuta nejen péče poskytnutá žalovanému v žalované částce, rovněž i péče poskytnutá dalším pojištěncům žalobce, jejichž seznam včetně výše jimi čerpané zdravotní péče je uveden v příloze individuální výkazy – přehled. Z přehledu je zřejmý rozpis vynaložených nákladů na zdravotní péči (v období od 10. 6. 2016 do 30. 6. 2016) v celkové výši 15 826,42 Kč. Danou částku žalobce uhradil dne 22. 1. 2018. V příčinné souvislosti se zneužitím průkazu pojištěnce ze strany žalovaného vznikla žalobci škoda ve výši 15 826,42 Kč. Ani přes opakované výzvy žalovaný však danou částku žalobci nezaplatil. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Listiny jí byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) na adresu zapsanou v Centrální evidenci obyvatel SR. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. soud nenařizoval jednání a rozhodl na základě listinných důkazů předložených žalobcem. 3. Z listinných důkazů soud zjistil tyto skutečnosti. Kancelář zdravotního pojištění vyúčtovala žalobci náklady za poskytnuté věcné dávky v celkové výši 181 044,01 Kč (vyúčtování nákladů za poskytnuté věcné dávky ze dne 28. 2. 2019). Z individuálního výkazu – přehledu vyplývá, že výše vyúčtovaná částka se sestává z jednotlivých dílčích položek, přičemž za žalovaného byla přeúčtovaná částka 15 826,42 Kč (péče od 10. 6. 2016 do 30. 6. 2016). Žalobce vyúčtovanou částku zaplatil (potvrzení o provedení platby ČNB ze dne 22. 1. 2018). Částku 15 826,42 Kč následně přeúčtoval fakturou [číslo] ze dne 7. 2. 2019 žalovanému, a to se splatností dne 28. 2. 2019 (zmíněná faktura). Tomu předcházela výzva k úhradě nákladů za neoprávněné čerpané služby (první výzva ze dne 1. 2. 2019 včetně doručenky). Další výzva následovala dne 13. 3. 2019 (druhá výzva k úhradě nákladů za neoprávněně čerpané zdravotní služby). Žalobce soudu předložil i žádost o oznámení dle článku 77 nařízení č. 987/2009, kde je kromě označení žalovaného uvedena i dlužná částka 15 826,42 Kč a odpověď na žádost o oznámení dle výše zmíněného článku Nařízení ES ze dne 13. 6. 2019. Úřad pro dohled nad zdravotní pojišťovnou Slovenské republiky doručil žalovanému předžalobní upomínku k náhradě nákladů za neoprávněné čerpání zdravotní služby – poučovací povinnost (zmíněný dopis včetně doložky o autorizaci a doručenky). Z evropského průkazu zdravotního pojištění vyplývá, že žalovaný byl ode dne 31. 12. 2017 přihlášen k veřejnému zdravotnímu pojištění u žalobce. Z hromadného oznámení zaměstnavatele ze dne 11. 1. 2016 a 30. 3. 2016 soud dále zjistil, že zaměstnavatel rich servis s.r.o. oznámil žalobci, že ke dni 12. 1. 2016 je u něho žalovaný (pojištěnec) zaměstnán. V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný ani přes upomínku dlužnou částku žalobci zaplatil (předžalobní upomínka ze dne 16. 8. 2019). 4. Podle ustanovení § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (dále jen„ ZoVZP“) zdravotní pojištění zaniká dnem, kdy osoba bez trvalého pobytu na území České republiky přestala být zaměstnancem (§ 5 písm. a)). 5. Podle ustanovení § 12 písm. j) ZoVZP pojištěnec je povinen vrátit do osmi dnů příslušné zdravotní pojišťovně průkaz pojištěnce při 1. zániku zdravotního pojištění podle § 3 odst. 2 písm. b) a c); 2. změně zdravotní pojišťovny; 3. dlouhodobém pobytu v cizině podle § 8 odst. 4. 6. Podle ustanovení § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ NOZ“) škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. 7. Podle § 2951 odst. 1 NOZ škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. 8. V posuzované věci má soud z přeložených listinných důkazů za prokázané, že ač žalovaný nebyl v rozhodné době od 10. 6. 2016 do 30. 6. 2016, kdy byla žalovanému poskytnuta péče na Slovensku, pojištěncem žalobce, použil žalobcův doklad o pojištění, který mu řádně po ukončení svého pracovního poměru v České republice nevrátil, ač k tomu byl povinen v souladu s výše citovanými ustanoveními § 3 odst. 2 písm. b) ZoVZP ve spojení s ust. § 12 písm. j) téhož zákona. V souvislosti s tím po poskytnutí zdravotní péče a následném přeúčtování vznikla žalobci škoda v celkové výši 15 826,42 Kč. Uvedená částka byla žalobci přeúčtována v souvislosti s poskytnutou zdravotní péčí žalovanému na Slovensku. Soud má za prokázané, že tuto částku, jež byla žalobci vyúčtována výše zmíněným formulářem, žalobce následně zaplatil. V příčinné souvislosti mu tak protiprávním jednáním žalovaného vznikla škoda, k jejíž úhradě soud žalovaného s přihlédnutím především k výše citovanému ust. § 2910 odst. 1 NOZ a § 2951 odst. 1 NOZ zavázal. Vedle dlužné jistiny má žalobce nárok i na zaplacení úroku z prodlení dle ust. § 1970 NOZ ve výši určené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě zcela vyhověl. Žalovanému byla ke splnění uložené povinnosti v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř. určena běžná třídenní lhůta. 9. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. Žalobci, který byl ve věci zcela úspěšný, náleží právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které se sestávají toliko ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a dále z náhrady hotových výdajů žalobce v paušální výši ve smyslu ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. za 2 úkony (sepis žaloby a vyjádření ve věci samé) po 300 Kč dle ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu Celkem tedy žalobci náleží náhrada nákladů řízení ve výši 1 400 Kč. I tato uložená povinnost je splatná v zákonné třídenní lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.