25 C 201/2021-55 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 8 275,47Kč spolu s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 8 275,47 Kč od 13. 9. 2017 do zaplacení a s úrokem z prodlení v zákonné sazbě z částky 8 275,47 Kč od 13. 9. 2017 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s jejím právním předchůdcem, společností [právnická osoba], dne 24. 4. 2006 smlouvu o poskytování bankovních produktů a služeb, v rámci níž si sjednali vedení běžného účtu pro žalovaného a následně též poskytování úvěru [anonymizováno] k tomuto běžnému účtu s úvěrovým limitem 5 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly také dispozice ke kontokorentnímu úvěru, všeobecné obchodní podmínky, úrokový lístek a sazebník banky, s nimiž se žalovaný seznámil. Žalovaný se zavázal, že jeho účet bude alespoň 1x v průběhu každých 180 dnů čerpání vykazovat kreditní zůstatek a dále, že bude mít na účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50 % poskytnutého úvěrového limitu a nepřekročí výši sjednaného úvěrového limitu. Protože žalovaný svým závazkům nedostál, překročil povolený úvěrový limit, čímž mu vznikl nepovolený debetní zůstatek, původní věřitel zrušil žalovanému poskytování kontokorentního úvěru a debetní zůstatek ve výši 8 275,47 Kč předvedl dne 14. 3. 2017 na nově otevřený úvěrový účet. Zároveň žalovanému umožnil jeho splácení ve splátkách, přičemž žalovaný byl povinen hradit z převedeného debetního zůstatku úrok i poplatky za vedení účtu ve výši dle sazebníku původního věřitele. Ani tuto povinnost žalovaný nesplnil, proto dopisem ze dne 12. 9. 2017 právní předchůdce žalobkyně zesplatnil k tomuto dni celý zůstatek úvěru a žalovaného vyzval k úhradě. Jistina se dále úročila úrokem v roční sazbě 29 %. Pohledávka za žalovaným byla ze strany původního věřitele postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 5. 2019, s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným doporučeně dne 7. 6. 2019. Pohledávka za žalovaným činila ke dni postoupení celkem částku 8 275,47 Kč, Za období od postoupení pohledávky do dne sepisu žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno. Svoji povinnost nesplnil ani přes výzvu ze dne 15. 3. 2021. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Listiny mu byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na adresu zapsanou v Centrální evidenci obyvatel ČR. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů. 3. Z listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], dne 24. 4. 2006 smlouvu o poskytování bankovních produktů a služeb, upravenou mj. dispozicemi ke smlouvě ze dne 29. 3. 2013, v rámci nichž si sjednali vedení běžného účtu pro žalovaného a rovněž poskytování úvěru [anonymizováno] k tomuto běžnému účtu s úvěrovým limitem 5 000 Kč (ode dne 14. 5. 2007). Nedílnou součástí smlouvy tvořily také dispozice ke kontokorentnímu úvěru, všeobecné obchodní podmínky, úrokový lístek a sazebník banky, s nimiž se žalovaný, jak podpisem smlouvy potvrdil, seznámil. Žalovaný se zavázal, že jeho účet bude alespoň 1x v průběhu každých 180 dnů čerpání vykazovat kreditní zůstatek a dále, že bude mít na účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50 % poskytnutého úvěrového limitu a nepřekročí výši sjednaného úvěrového limitu. Možnost využívat povolený debetní zůstatek mj. zanikala i v případě oznámení banky o ukončení v případě porušení povinností žalovaného při nedodržení měsíčního sjednaného kreditního příjmu či po překročení dohodnutého měsíčního limitu povoleného kontokorentu (citovaná smlouva včetně dispozic a Všeobecné obchodní podmínky, sazebník původního věřitele). Dopisem ze dne 12. 9. 2017 původní věřitel oznámil žalovanému výši dluhu (8 275,47 Kč) a vyzval ho k jeho úhradě do 10 dnů (označený dopis). Daná výše dluhu žalovaného vyplývá z výpisu z úvěrového účtu žalovaného. Dle ujednání stran (především dispozicích z 29. 3. 2013 úroková sazba pro nepovolený debetní zůstatek je uvedena v aktuálním úrokovém lístku, k tomuto dni činila 21,99 %, ke dni vyčíslení dluhu 29 % (dané dispozice a úrokový lístek). Pohledávka za žalovaným byla ze strany původního věřitele postoupena žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 23. 5. 2019). Dopisem ze dne 30. 5. 2019 byla tato skutečnost oznámena žalovanému (zmíněný dopis včetně podacího lístku). K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván dopisem zástupce žalobkyně ze dne 12. 3. 2021 (výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě z uvedeného dne včetně podacího lístku). V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný svůj závazek vůči žalobci splnil. 4. Podle § 261 odst. 3 písm. d) zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obchodní zákoník“) se touto částí zákona řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy mimo jiné ze smlouvy o úvěru (§ 497). 5. Podle § 497 obchodního zákoníku se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Mezi původním věřitelem a žalovaným byla platně uzavřena podle ust. § 497 a násl. obchodního zákoníku smlouva o úvěru, jež podléhá režimu tohoto zákona v souladu s ustanovením § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku ve spojení s ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Žalobkyně se stala v souladu s ust. § 1879 NOZ věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Právní předchůdce žalobkyně svoji povinnost ze smlouvy řádně splnil, když umožnil žalovanému čerpat poskytnutý úvěr v dohodnutém úvěrovém limitu. Žalovaný však svoji povinnost ze smlouvy porušil, když překročil sjednanou výši úvěrového limitu a poskytnutý kontokorentní úvěr řádně a včas nesplácel, čímž se dostal do prodlení. Právní předchůdce žalobkyně pak v souladu se smluvními podmínkami ukončil poskytování tohoto úvěru, vyčíslil dluh žalovaného a požadoval zaplacení celého úvěru ve lhůtě 10 dnů. Žalovaný ohledně svého závazku neuvedl žádná skutková tvrzení, vznik ani výši nesporoval. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný žalobkyni zaplatil dlužnou částku v celkové výši 8 275,47 Kč. Povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit smluvený úrok ve sjednané lhůtě vyplývá z ustanovení § 497 obchodního zákoníku ve spojení s ustanovením § 502 odst. 1, § 503 odst. 1 a § 504 obchodního zákoníku. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku ve výše uvedené výši, sestávající se z jistiny dluhu a dále úrok ve výši 29 % ročně z nárokované jistiny dluhu, vyplývající z ujednání stran ve smlouvě ve spojení s úrokovým lístkem původního věřitele. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svých závazků, má žalobkyně v souladu s ustanovením § 369 odst. 1 obchodního zákoníku ve spojení s ust. § 517 odst. 2 občanského zákoníku a dále § 1970 o.z. právo vedle plnění i na přiznání úroků z prodlení, jejichž výše je stanovena v souladu s prováděcím předpisem (ust. § 1 nařízení č. 142/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů a ust. § 2 nařízení č. 351/2013 Sb.). Žalobci byl proto přiznán i úrok z prodlení v zákonné sazbě tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud tedy žalobě v tomto rozsahu vyhověl, přičemž lhůtu k plnění určil dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. jako běžnou třídenní. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. a s ust. § 151 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně, která byla v řízení zcela úspěšná, soud přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT) za dva a půl úkonu právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby a prostá výzva k úhradě) á 200 Kč a náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby á 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) AT. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % DPH dle zákona č. 235/2004 Sb., tj. o částku 168 Kč Celkem tedy žalobci náleží náhrada nákladů řízení ve výši 1 368 Kč, splatná rovněž v zákonné třídenní lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., přičemž platební místo pro úhradu nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. 8. Soud pro úplnost dodává, že je na místě aplikovat ustanovení § 14b AT, neboť podání bylo vypracováno na ustáleném vzoru uplatněném shodnou žalobkyní opakovaně ve skutkově