25 C 226/2021-40 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 292 425 Kč spolu s úrokem z prodlení ve smluvené výši 0,01 % denně. Žalobu odůvodnil tím, že účastníci uzavřeli dne 4. 5. 2010 smlouvu o nájmu nebytových prostorů a pozemků, která byla upravena dodatkem [číslo] ze dne 4. 1. 2015, jejímž předmětem byl pronájem části budovy bez č.p./č.e., postavené na pozemku parc. [číslo] přízemí budovy vyjma výměníkové stanice postavené na pozemku parc. [číslo] (vyjma hřiště s umělou trávou), pozemku parc. [číslo] část pozemku parc. [číslo] (vyjma budovy dvora k parcele parc. [číslo]). Nájemní vztah skončil výpovědí ze strany žalobce (jakožto pronajímatele) ke dni 31. 12. 2020. Žalovaný se zavázal počínaje rokem 2013 hradit nájemné ve výši 40 000 Kč a dále náklady na služby spojené s užíváním předmětu nájmu. Nájemné bylo splatné pozadu vždy nejpozději do 20. dne následujícího měsíce, za nějž se nájemné hradí. Strany sjednaly právo žalobce každý kalendářní rok valorizovat nájemné v návaznosti na index CPI dle Českého statistického úřadu. Valorizace nájemného byla žalobcem žalovanému oznámena dopisem ze dne 10. 3. 2014, takto zvýšené nájemné byl žalovaný povinen hradit žalobci s účinností od měsíce dubna roku 2014. Žalovaný své povinnosti řádně a včas neplnil, sjednané nájemné řádně nehradil, vznikl mu dluh na nájemném za měsíc červen 2020 až prosinec 2020 v měsíční výši 41 775 Kč, celkem dlužná částka činí 292 425 Kč. Svoji povinnost nesplnil ani přes výzvu zástupce žalobce ze dne 14. 1. 2021. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. S ohledem na výmaz jediného jednatele žalovaného z obchodního rejstříku (ke dni 1. 4. 2021) nemohlo dojít k vydání elektronického platebního rozkazu a žalovanému byl ustanoven opatrovník z řad advokátů, s nímž bylo pokračováno v řízení, neboť žalovaný neměl zapsanou jinou osobu oprávněnou za něho jednat. Ustanovená opatrovnice uvedla, že nebylo možné zkontaktovat žalovaného a seznámit se podrobněji s jeho stanoviskem k této věci, proto pouze zkontrolovala tvrzení obsažené v žalobě a důkazní materiál poskytnutý žalobcem k jejich prokázání. Protože neshledala nedostatky, nemá možnost argumentovat proti žalobě. Z důvodu zbytečného nenavyšování nákladů řízení souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. 3. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě listinných důkazů předložených žalobcem, když obě strany s tímto postupem výslovně souhlasily. 4. Soud z listinných důkazů zjistil skutečnosti, které korespondují s tvrzeními žalobce. Účastníci uzavřeli dne 4. 5. 2010 nájemní smlouvu, na jejímž základě žalobce, jakožto pronajímatel, přenechal žalovanému (nájemci) nebytové prostory (ve smlouvě specifikované pozemky a budovy, případně jejich části, zapsané na [list vlastnictví] pro obec a k.ú. [obec] u [stát. instituce], [stát. instituce]) a žalovaný se zavázal hradit smluvené nájemné, které činilo v roce 2010 částku 20 000 Kč měsíčně, v roce 2011 částku 25 000 Kč měsíčně, v roce 2012 částku 30 000 Kč měsíčně a po ukončení celkové plánované opravy pláště hlavní budovy sokolovny částku 40 000 Kč měsíčně. V nájemném nebyla obsažena cena za vytápění, spotřebu energie a užitkové vody. Nájemní vztah byl uzavřen na dobu určitou (od 1. 6. 2010 do 31. 12. 2020) s možností automatické prolongace. Strany dále ujednaly možnost pronajímatele valorizovat počátkem roku 2012 nájemné, a to dle indexu CPI dle Českého statistického úřadu s tím, že lze zvýšit nájemné maximálně o 5 % ročně. Pro případ prodlení strany smluvily úrok z prodlení ve výši 0,01 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení s úhradou nájemného, nebo služeb spojených s nájmem. Dodatkem [číslo] který byl uzavřen dne 4. 1. 2015, došlo k úpravě předmětu nájmu, kdy od podpisu dodatku přestala být předmětem nájmu část pozemku parc. [číslo] ostatní ujednání, zůstala nedotčena (citovaná nájemní smlouva včetně dodatku [číslo] s uvedených dnů a přílohy [číslo] k dodatku [číslo]) Dopisem ze dne 10. 3. 2014 žalobce oznámil žalovanému zvýšení nájemného v souladu se smluvním ujednáním o 455 Kč měsíčně, tj. od 1. 4. 2014 ve výši 41 775 Kč (zmíněný dopis včetně dodejky). Dopisem ze dne 10. 2. 2020 žalobce prostřednictvím svého právního zástupce sdělil žalovanému, že žalobce nemá zájem na dalším pokračování tohoto nájemního vztahu, nájemní poměr tedy skončí dnem 31. 12. 2020, daný dopis byl dodán žalovanému do datové schránky téhož dne (zmíněný dopis z uvedeného dne včetně detailu zprávy doručené datovou schránkou). Dne 7. 1. 2021 žalovaný předal žalobci kompletní předmět nájmu (protokol o předání a převzetí prostoru sloužícího k podnikání a pozemků z uvedeného dne). Žalobce vyzval žalovaného prostřednictvím svého zástupce dopisy ze dne 14. 1. 2021 a 18. 1. 2021 k úhradě nedoplatku ve výši 292 425 Kč a dále nákladů spojených s vymáháním pohledávky ve výši 11 858 Kč (předžalobní výzva z uvedených dnů). V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný nedoplatek dlužné částky žalobci zaplatil. 5. Podle ust. § 7 zák. [číslo] o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve znění účinném do 31. 12. 2013, není-li výše nájemného nebo úhrada za podnájem upravena obecně závazným právním předpisem, stanoví se dohodou. 6. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena v souladu s ust. § 3 zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor ve spojení s § 720 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 a § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) a smlouva o nájmu nebytových prostor. Účastníci sjednali výši měsíčního nájemného včetně jeho navýšení (o valorizaci), které s účinností od 1. 4. 2014 činilo částku 41 775 Kč měsíčně. Z tvrzení žalobce, proti nimž žalovaný žádným způsobem nebrojil, vyplynulo, že žalovaný svoji povinnost neplnil v období od června roku 2020 do prosince roku 2020, proto žalobci dluží částku 292 425 Kč (7 měsíců x 41 775 Kč). Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci daný dluh na nájemném. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého závazku, má žalobce v souladu s ustanovením § 1 970 o.z. právo vedle plnění i na přiznání úroků z prodlení, jejichž výše byla účastníky smluvena, tj. ve výši 0,01 % denně z dlužné částky. Žalobci byl proto přiznán i úrok z prodlení ve smluvené výši tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalovanému byla ke splnění této povinnosti v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. určena běžná třídenní lhůta. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 část věty první za středníkem o.s.ř. Žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný, náleží právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení žalobce tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 7 313 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 6 odst. 1, § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“) za dva a půl úkonu právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby a prostá výzva k plnění) á 9 500 Kč a náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 AT. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21% DPH dle zákona č. 235/2004 Sb., tj. o částku 5 176,50 Kč Celkem tedy žalobci náleží náhrada nákladů řízení v zaokrouhlené výši 37 140 Kč, splatná rovněž v zákonné třídenní lhůtě dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., přičemž platební místo pro úhradu nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. 8. Výrokem III. tohoto rozsudku soud rozhodl podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích o povinnosti žalovaného doplatit soudní poplatek, neboť žalobce byl v řízení od poplatku zčásti (z 50 %) osvobozen a jeho návrhu bylo vyhověno, přičemž žalovanému nepřísluší právo na náhradu nákladů řízení a není též od poplatku osvobozen. Soudní poplatek dle položky č. 1 bod 14 písm. b) ve spojení s položkou č. 2 bod 2 Sazebníku poplatků činí částku 14 622 Kč (5 % z částky 292 425 Kč), žalobce dosud na úhradu soudního poplatku zaplatil částku 5 849 Kč a 1 464 Kč. Soud proto žalovanému uložil povinnost k úhradě doplatku ve výši 7 309 Kč (14 622 Kč - 5 849 Kč - 1 464 Kč). Lhůta byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. jako běžná třídenní.