25 C 264/2020-68 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu částku 46 623 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě z této částky od 27. 1. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba] se žalovanou uzavřel dne 7. 10. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byl původním věřitelem poskytnut žalované úvěr v konečné výši 46 623 Kč, který měl být splacen nejpozději do 26. 1. 2020. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, čímž zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle smlouvy o úvěru v části obchodních podmínek. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy, žalovaná čerpala částku 46 623 Kč se splatností dne 26. 1. 2020. Úvěr byl poskytnut na bankovní účet žalované č. [bankovní účet]. Žalobce dodal, že pokud by soud neuznal jeho nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požádal, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Listiny jí byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) na adresu jeho pobytu zapsaného v Centrální evidenci obyvatel ČR. Vzhledem k tomu, že se účastníci k ústnímu jednání nedostavili, přičemž zástupkyně žalobce svoji neúčast omluvila a nežádala odročení tohoto jednání, žalovaná se neomluvila, soud postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti stran. 3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalobce předložil smlouvu o revolvingovém úvěru, k jejímuž uzavření mělo dojít dne 7. 10. 2019 mezi žalovanou a společností [právnická osoba] Jejím obsahem bylo poskytnutí úvěru až do výše úvěrového limitu 80 000 Kč Smlouva měla být uzavřena na dobu neurčitou, úvěr měl být úročen pevnou úrokovou sazbou dle sazebníku, jež ke dni uzavření smlouvy činil 5,75 % měsíčně, RPSN činila 95,57 %. Klient byl věřiteli povinen splácet úvěr, úroky i poplatek za čerpání pravidelnými měsíčními částkami ve výši odpovídající minimálním splátkám dle obchodních podmínek (6,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání nebo 1 000 Kč, podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší). Pro prodlení klienta měla být sjednána i náhrada účelně vynaložených nákladů ve výši 250 Kč a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je klient v prodlení. K této smlouvě nebyly připojeny podpisy žalované ani právního předchůdce žalobce. Z potvrzení o provedené platbě vystaveného dne 7. 10. 2019 vyplývá, že částka 40 000 Kč byla zaslána na výše označený účet, který jak soud ověřil zprávu [právnická osoba] je žalované a na tento účet byla připsána částka 40 000 Kč dne 7. 10. 2019 (potvrzení o provedené platbě a zpráva [právnická osoba] ze dne 19. 10. 2020 včetně přílohy). Žalobce soudu předložil i obchodní podmínky společnosti [právnická osoba], ani k těmto podmínkám nejsou připojeny žádné podpisy účastníků řízení či právního předchůdce žalobce. Věřitelem pohledávky za žalovanou se měl stát na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 žalobce (smlouva o postoupení pohledávek). O této skutečnosti byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne 9. 3. 2020 (dopis původního věřitele z uvedeného dne). Soudu byla předložena i nepojmenovaná listina, která byla adresovaná žalované a v níž byly specifikovány platební informace (7. 10. 2019 výběr 40 000 Kč, 2. 11. 2019 a 3. 12. 2019 náhrada účelně vynaložených nákladů á 250 Kč, 26. 1. 2020 úroky za období čerpání 6 123,60 Kč, celkem 46 623,60 Kč). Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu prostřednictvím zástupce žalobce (výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 9. 3. 2020). 4. Podle ustanovení § 1723 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ NOZ“) závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo jiné skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá. 5. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 NOZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bezprávního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 6. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je dán pouze z části. V řízení bylo na žalobci, aby prokázal, že jím tvrzená písemně uzavřená smlouva o úvěru, byla řádně a platně uzavřena, tak, aby závazek platně dle shora citovaného ust. § 1723 odst. 1 NOZ vznikl. K této smlouvě nebyly připojeny podpisy žalované, nebylo možné ověřit, zda měla žalovaná vůli být touto smlouvou vázána, zda k ní v tomto znění přistoupila. Žalobce k prokázání této skutečnosti neoznačil žádné další důkazy, nařízeného ústního jednání, u něhož by mu bylo poskytnuto poučení, se nezúčastnil. Žalobce přitom řádně tvrdil, že smlouva byla uzavřena distančně, avšak svá tvrzení nikterak neprokázal. Je třeba zdůraznit, že žalobce stíhá důkazní břemeno, v případě jeho neunesení nemůže být ve věci úspěšný. Soud má za to, že i uzavření smlouvy prostředky komunikace na dálku lze řádným způsobem prokázat, což se však v dané věci nestalo. Z provedeného dokazování soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce žalované zaslal na její účet částku 40 000 Kč, jež hodnotí dle ust. § 2991 a násl. NOZ jako bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobce bez spravedlivého důvodu. Tyto skutečnosti vyplývají především z potvrzení o provedené platbě ThePay.cz, s.r.o., z něhož je patrno, že došlo k zaplacení dané částky na účet, jehož majitelem je žalovaná, což soud ověřil u [právnická osoba] Soud proto s přihlédnutím k ust. § 2991 odst. 1 NOZ uložil žalované povinnost, aby zaplatil žalobci částku 40 000 Kč, o níž se bez spravedlivého důvodu obohatila (výrok I.). Žalobce má rovněž právo rovněž i na přiznání úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 NOZ ve spojení s prováděcím předpisem (§ 2 vyhlášky 351/2013 Sb.), neboť ani přes výzvu žalovaná nevydala, oč se bezdůvodně obohatila. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku), neboť se žalobci nepodařilo prokázat uzavření smlouvy o úvěru, dohodu o poplatku za poskytnutí úvěru a rovněž ani případná ujednání o smluvní pokutě. Ovšem i za situace, že by žalobce řádně prokázal řádné uzavření smlouvy mezi účastníky distančním způsobem, soud by z úřední povinnosti musel zkoumat, zda smlouva byla uzavřena platně a není v rozporu především s kogentními ustanoveními občanského zákoníku. Dle ust. § 580 NOZ je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k neplatnosti takového právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 NOZ). Soud zároveň zamítl žalobu i co do požadovaného úroku z prodlení z částky 40 000 Kč od 27. 12. 2019 do 26. 1. 2020. Žalobce v podání doručeném soudu dne 25. 1. 2021 v nově koncipovaném petitu požadoval dané příslušenství od data 27. 12. 2019 (v žalobě ode dne 27. 1. 2020), aniž by vysvětlil, z jakého důvodu v tomto směru mění žalobu, přičemž ze žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaná měla částku 40 000 Kč vrátit do 26. 1. 2020. Soud proto předpokládá, že došlo k písařské chybě na straně žalobce. Protože neshledal důvod pro uložení této povinnosti již ode dne 27. 12. 2019, žalobu v této části zamítl (výrok II. tohoto rozsudku). 7. Protože žalobce podáním doručeným soudu dne 25. 1. 2021 vzal žalobu částečně zpět co do zaplacení úroku z prodlení z částky 6 623 Kč, o čemž nebylo rozhodnuto v usnesení ze dne 12. 2. 2021 (č.j. 25 C 264/2020-45), soud postupoval dle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. a řízení výrokem III. tohoto rozsudku v tomto rozsahu zastavil, aniž by zkoumal stanovisko žalovaného, neboť k částečnému zpětvzetí došlo ještě před zahájením jednání (čtením žaloby), jak předpokládá § 96 odst. 3, 4 o.s.ř. 8. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 142a odst. 1 o.s.ř., § 146 odst. 1 o.s.ř. a ustanovením § 151 odst. 2 o.s.ř. Vzhledem k částečnému zastavení žaloby, k němuž z procesního hlediska došlo z viny žalobce, neboť nebylo zjištěno, že by k němu došlo pro chování žalované a dále k částečnému zamítnutí žaloby úspěch žalobce spočíval v 85,8 % (neúspěch 14,2 %), proto má s přihlédnutím k ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na přiznání účelně vynaložených nákladů řízení v celkové výši 71,6 % Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 866 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem za dva a půl úkonu právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby a prostá výzva k plnění) á 500 Kč dle ustanovení § 14b odst. 1, bod 3 vyhlášky