25 C 90/2018-500 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost nejprve zaplatit jí částku 330 681,66 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě od 5. 7. 2015 do zaplacení. Po výzvě soudu k odstranění vad žaloby žalobkyně opravila svá dosavadní tvrzení, když nadále požadovala přiznání částky 334 533,66 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky od stejného data 5. 7. 2015 do zaplacení v zákonné sazbě, o připuštění změny žaloby bylo rozhodnuto usnesením ze dne 7. 6. 2018. Žalobu po opravě a doplnění odůvodnila tím, že dne [datum] se stala účastníkem dopravní nehody, k níž došlo na silnici III. třídy [číslo] v [anonymizováno] km v katastru [územní celek], kdy při projíždějí levotočivé zatáčky svým vozem [značka automobilu], [registrační značka] na křižovatce [číslo] najela na vrstvu štěrku, která se na komunikaci nacházela, v důsledku čehož dostala smyk a vyjela mimo komunikaci, kde narazila do kamene, vozidlo se následně několikrát přetočilo přes střechu a zůstalo ležet na levém boku na louce. V důsledku dopravní nehody žalobkyně utrpěla mnohačetná zranění, osobní vozidlo vzhledem k rozsáhlému poškození bylo odtaženo a následně zlikvidováno. Vrstva štěrku, která byla více jak 1 cm, nebyla nijak označena (např. dopravní značkou), přičemž se jednalo o významnou tloušťku vrstvy štěrku, jež významně snižovala sjízdnost vozovky v daném místě a pro projíždějící řidiče byla nepředvídatelná. Podle § 26 odst. 6 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích ji lze považovat za závadu ve sjízdnosti. Podle § 27 odst. 2 téhož zákona odpovídá za škody způsobené uživatelům v důsledku závady ve sjízdnosti vlastník místní komunikace, tedy žalovaný. Žalobkyně se žalobou domáhala náhrady škody, která jí byla způsobena touto dopravní nehodou, jež po opravě a doplnění vyčíslila celkovou částku 334 533,66 Kč a sestávala se ze škody na vozidle [značka automobilu] ve výši 40 000 Kč, odpovídající hodnotě vozidla, které muselo být po nehodě zlikvidováno, dále z částky 1 025 Kč za odtah vozidla, z částky 200 Kč za uložení registrační značky do depozitu, z částky 200 Kč za zpracování lékařského posudku na bolestné a 200 Kč za zpracování lékařského posudku na ztížení společenského uplatnění, dále za úraz zubů, kdy žalobkyně musela opakovaně navštívit svého zubního lékaře a zaplatit mu částku 2 400 Kč (tj. celkem ve výši 44 025 Kč). Dále se nárok žalobkyně sestává z úhrady za bolestné v celkové výši 110 706,66 Kč, jež byla vypočtena dle metodiky Nejvyššího soudu ČR a nároku na úhradu ztížení společenského uplatnění žalobkyně dle lékařské zprávy [anonymizována dvě slova], který ji ohodnotil 700 body, což představuje nemajetkovou újmu v hodnotě 179 802 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvy dne 5. 6. 2017 a 15. 1. 2018. Žalobkyně posléze dodala, že je přesvědčena o tom, že vlastník vozovky (žalovaný) porušil svou povinnost řádné udržovat povrch a stav vozovky (popřípadě překážky ve sjízdnosti vozovky řádně označit), kdy v přímém důsledku s tímto porušením povinnosti došlo k nestálosti povrchu vozovky, smyku vozidla žalobkyně a k následné havárii vozidla. Odkázal i na rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 2729/08, v němž byla řešena objektivní odpovědnost vlastníka silnice za vzniklou škodu. Zákonná povinnost správy údržby silnice vychází z ustanovení § 9 odst. 3 věty první zákona č. 13/1997 Sb. V posuzovaném případě došlo k tomu, že servisní organizace Krajského úřadu prováděla na jiné komunikaci údržbu silnice, v důsledku čehož došlo k dopravní nehodě na komunikaci, po které jela žalobkyně, k nánosu silné vrstvy štěrku, jež zapříčinila nestálost povrchu vozovky a tím i dopravní nehodu. Žalobkyně poukázala i na výpovědi svědků v rámci šetření Policie ČR, z nichž vyplynulo, že nestálost povrchu vozovky způsobila smyk a další komplikace v jízdě i jiným osobám než žalobkyni. 2. Žalovaný nárok žalobkyně neuznal ani částečně. Potvrdil, že mu byly zaslány dvě předžalobní výzvy, jež byly předány k vyřízení správci, tj. Správě a údržbě [příjmení] kraje, který prováděl na silnici č. [spisová značka] opravu – dvojitý penetrační nátěr od [územní celek] na křižovatku se silnicí č. [spisová značka] ve směru od [územní celek]. Správce následně dne 14. 6. 2017 nahlásil škodnou událost pojišťovně. Pojišťovna tuto škodnou událost ukončila bez výplaty pojistného v souladu se stanoviskem pojištěného. Žalovaný dodal, že opravovaná komunikace č. [spisová značka] byla řádně označena dopravním značením a po skončení prací byla provedena kontrola, při níž bylo konstatováno, že ani na komunikaci č. [spisová značka], kde následně došlo k dopravní nehodě, se žádný štěrk nenachází. Pojištěný nemohl předvídat, že dojde k přenesení štěrku projíždějícími vozidly na komunikaci č. [spisová značka], nebylo v mezích jeho možností zhoršenou sjízdnost předmětné komunikace v době před dopravní nehodou zjistit a označit. Žalovaný poukázal i na to, zda je vůbec v dané věci pasivně legitimován. Opravu dané pozemní komunikace prováděl správce (Správa a údržba silnic [příjmení] kraje, příspěvková organizace), který by případně mohl být pasivně legitimován. Z těchto důvodů navrhl zamítnutí žaloby. 3. Vedlejší účastník rovněž považoval žalobu za zcela nedůvodnou a navrhl její zamítnutí v plném rozsahu. Zabýval se i tím, že podle § 27 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb. je vlastník povinen nahradit škody vzniklé uživatelům pozemních komunikací, jejíž příčinou byla závada ve sjízdnosti, přičemž termín závada ve sjízdnosti je definován v § 26 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích. Závadou ve sjízdnosti je třeba rozumět nepředvídatelnou změnu ve sjízdnosti vozovky způsobenou vnějšími vlivy. Je to však pouze taková vlastnost pozemní komunikace, kterou řidič nemůže předvídat za podmínky, že dodržuje pravidla silničního provozu. Byť se jedná o objektivní odpovědnost vlastníka komunikace, není dána tato odpovědnost za všech okolností, nýbrž pouze tehdy, jsou-li splněny všechny její zákonné podmínky. Příčinná souvislost se nepředpokládá, musí být prokázána, jde o otázku skutkových zjištění. Existence příčinné souvislosti musí být postavena najisto. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní nese v tomto případě žalobkyně. O závadu ve sjízdnosti komunikace se nejedná, nejde-li o natolik významnou změnu ve sjízdnosti komunikace, kterou řidič ani při obezřetné jízdě respektující stav komunikace a důsledky povětrnostních vlivů nemůže předpokládat a reagovat na ně. Vedlejší účastník poukázal na znalecký posudek, který vypracoval dne 31. 1. 2016 Ing. [celé jméno znalce] v rámci šetření předmětné dopravní nehody Policií ČR, z něhož vyplývá, že nehodový děj nastal z důvodu nepřiměřené reakce a výrazného natočení vozidla vlevo žalobkyní při najetí na vrstvu štěrku, která se následně pokusila o vyrovnání vozidla stočením volantu vpravo. Tím se dostala do pravotočivého smyku a vyjela mimo komunikaci. Dle závěru znalce mohla žalobkyně zabránit předmětné nehodě kontrolou povrchu komunikace v místě nehodového děje, stav komunikace byl zjistitelný již ze vzdálenosti 200 metrů. Ve vzdálenosti přesahující 50 metrů před místem opravy komunikace s posypem štěrku byl vidět jednoznačný rozdíl povrchu, na což žalobkyně mohla reagovat snížením rychlosti. Závěrem vedlejší účastník připomněl, že jednotlivé dílčí nároky nejsou žalobkyní řádně prokázány. Připomněl, že [anonymizována dvě slova] není znalcem z oboru zdravotnictví se specializací pro odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví, tato nemateriální újma nemohla být stanovena v souladu s předmětnou metodikou Nejvyššího soudu ČR, když ji vyhotovil v souladu s nařízením vlády č. 276/2015 Sb. (tj. dle předpisu pro pracovněprávní spory). Stejně nedostatečně jsou prokázány ostatní dílčí nároky, především vzniklá škoda na předmětném vozidle ve výši 40 000 Kč. 4. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Jak je zřejmé z nesporných tvrzení účastníků i z protokolu o nehodě v silničním provozu zpracovaného Policií ČR, [ulice] inspektorát [obec] ze dne [datum], téhož dne došlo v 17:30 hodin na silnici č. III třídy [číslo] v km [anonymizováno] – v katastru [územní celek] k dopravní nehodě, jejímž účastníkem byla žalobkyně s osobním motorovým vozidlem [značka automobilu], [registrační značka]. Řidičem i vlastníkem vozidla byla žalobkyně, která utrpěla lehké zranění. Vlastnictví vozidla vyplývá i z velkého technického průkazu č. PF [číslo], z něhož je dále patrné, že došlo k vyřazení vozidla z provozu dne 10. 8. 2015. Dne 28. 3. 2015 byl proveden protokol o technické kontrole vozidla (zmíněný protokol). Výši škody na vozidle Policie ČR odhadla částkou 30 000 Kč Policie ČR zároveň ohledala místo nehody, jež popsala jako přehlednou levotočivou zatáčku – křižovatku s vedlejší pozemní komunikací v mírném klesání, zatáčka má mírný příčný sklon vlevo. Povrch vozovky, jež je široká 5,5 m, je tvořen živicí, suchý, bez poškození. V místě vyústění vedlejší komunikace [číslo] se na hlavní komunikaci [číslo] nacházela vrstva štěrku cca 1 cm, jež byla v celé