28 C 123/2021-24 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 19. 2. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 7 052 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 20. 12. 2019 mezi společností [právnická osoba], [anonymizována dvě slova] jako původním věřitelem a postupitelem a společností [právnická osoba] jako postupníkem. Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne 17. 2. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 7 052,01 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději do 13. 10. 2020. Žalovaný však poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný byl upomínán k úhradě dlužné částky, avšak neuhradil ničeho. 2. K výzvě soudu žalobkyně opravila svá tvrzení tak, že žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 6 686 Kč a z této částky mu v době postoupení pohledávky zbývalo splatit ještě 4 999,23 Kč. Na žalobkyni byla postoupena částka 7 023 Kč, která se kromě nesplacené jistiny úvěru dále skládá ze smluvních úroků ve výši 2 001 Kč. Úroky byly žalovanému účtovány dle smluvního ujednání sazbou ve výši 10,50 % měsíčně. Žalovaný čerpal úvěr dne 17. 2. 2020 ve výši 5 000 Kč, dne 23. 3. 2020 ve výši 1 000 Kč a dne 26. 5. 2020 ve výši 686 Kč. Na úvěr žalovaný původnímu věřiteli uhradil 13. 3. 2020 částku 1 000 Kč, 11. 5. 2020 částku 1 000 Kč, 18. 5. 2020 částku 1 000 Kč a 22. 7. 2020 taktéž částku 1 000 Kč. Žalobkyně vzala současně svůj návrh částečně zpět v rozsahu částky 51,77 Kč a dále co do zákonného úroku z částky 2052,77 Kč. 3. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud postupoval dle ustanovení § 96 občanského soudního řádu a řízení zčásti zastavil (výrok I.). 4. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 5. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila žalovaný se v rámci lhůty ve výzvě doručené mu do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 6. Aktivní legitimace žalobkyně byla soudu doložena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019. 7. Na základě předložených listinných důkazů má soud za zjištěné, že žalovaný uzavřel dne 17. 2. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě čerpal celkem částku 6 686 Kč. Mezi stranami bylo sjednáno, že úvěr se bude úročit úrokovou sazbou ve výši 10,50 % měsíčně. Roční procentní sazba nákladů na úvěr pak byla vyčíslena ve výši 231,39 %. Žalovaný se zavázal splácet úvěr, úroky z úvěru a poplatek za čerpání bankovního účtu pravidelnými měsíčními splátkami. Smlouva byla uzavřena prostředky umožňující dálkový přístup. Z platební informace a dokumentů Loun Aplikaischein info soud zjistil, že smlouvě bylo přiděleno [číslo]. Z tvrzení žalobkyně a z potvrzení o provedené platbě má soud za prokázané, že žalovaný čerpal celkem částku 6 686 Kč, kdy z tvrzení žalobkyně má soud dále za prokázané, že žalovaný uhradil na tuto částku celkem 4 000 Kč. Žalovaný netvrdil, tudíž ani neprokazoval opak. 8. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům a nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 11. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí uchozenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvlášť ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním správního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Z předložených listinných důkazů soud uzavřel, že na úvěrovou smlouvu, která byla jako hlavní důkaz předložena, je třeba pohlížet jako na neplatnou. Soud se zabýval zkoumáním vzájemných práv a povinností smluvních stran s tím, že pokud bylo zjištěno, že úroková sazba byla sjednána ve výši 10,50 % měsíčně, tedy ve výši 126 % ročně, kdy podle systému z časových řad ARAD činila průměrná úroková sazba úvěrů poskytovaných bankami 10,06 % ročně, pak je zcela zřejmé, že na celou smlouvu je nutno pohlížet jako na absolutně neplatnou. Soud si je vědom ustanovení § 576 a 577 občanského zákoníku, kdy se hovoří pouze o neplatnosti části smlouvy, tato ustanovení však nejsou na daný případ aplikovatelná. Nelze totiž předpokládat, že pokud by žalovaný nepřistoupil na podmínky uvedené ve smlouvě, byla by smlouva uzavřena. Nárok žalobkyni tedy soud přiznal z titulu bezdůvodného obohacení, když bylo prokázáno, že žalovaný částku 6 686 Kč skutečně čerpal, avšak na tuto částku uhradil pouze 4 000 Kč. K doplacení tak stále zbývá částka 2 686 Kč. 13. Ohledně úroku z prodlení soud poukazuje na ustanovení § 1970 občanského zákoníku. Finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty, vzhledem k tomu, že smlouva byla shledána neplatnou, byl žalovaný povinen finanční prostředky vrátit na výzvu právního předchůdce žalobkyně. Takováto výzva byla učiněna až dne 23. 11. 2020, žalovanému navíc byla dána třídenní lhůta pro splnění. Výzva se tak do dispozice žalovanému dostala nejdříve 26. 11. 2020, nejpozději 29. 11. 2020 měl žalovaný plnit a proto se od 30. 11. 2020 dostal do prodlení. Od tohoto data byl úrok z prodlení přiznán. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta. 14. S ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci by převážně úspěšnější žalovaný měl právo na náhradu nákladů řízení. V řízení však nebylo prokázáno, že by náklady řízení žalovanému vznikly, soud proto žádnému z účastníků náklady nepřiznal. 15. O lhůtě k plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.