28 C 363/2020-46 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 29. 9. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 51 222,26 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným došlo dne 13. 9. 2017 k uzavření smlouvy o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit zpět poskytnutý úvěr spolu s úrokem, poplatkem za vyhodnocení a zprávu úvěru, poplatkem za uzavření smlouvy a za sjednání úvěru a inkasním poplatkem za hotovostní výběr splátek ve svém bydlišti. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit ve 14 pravidelných splátkách, kdy první splátka byla splatná v měsíci, jenž bezprostředně následuje po podpisu smlouvy, přičemž poslední splátka byla splatná ke dni 13. 11. 2018. Úvěr byl žalovanému poskytnut dne 13. 9. 2017, což žalovaný vlastnoručním podpisem potvrdil. Žalovaný však svůj závazek vyplývající mu ze smlouvy nesplnil řádně a včas, z tohoto důvodu vznikl žalobkyni nárok na uhrazení dalších smluvených poplatků pro případ prodlení. Z tohoto důvodu žalobkyně taktéž požadovala smluvní pokutu sjednanou ve smlouvě celkem ve výši 20 550,25 Kč. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný, resp. v rámci lhůty ve výzvě doručené mu do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o úvěru [číslo] má soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným dne 13. 9. 2017, kdy na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč v hotovosti před podpisem smlouvy tak, aby žalovaný se tuto částku zavázal uhradit zpět společně s dohodnutým úrokem ve výši 1 925 Kč a dále úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 8 000 Kč, dále se zavázal uhradit náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 447 Kč a tzv. inkasní poplatek ve výši 5 000 Kč (zjištěno taktéž z formuláře pro standardní situace a žádosti o úvěr). Celkem se žalovaný zavázal uhradit částku 36 372 Kč ve 14ti měsíčních splátkách ve výši 2 598 Kč RPSN byla sjednána ve výši 252,65 %, úrok byl uveden jako 15 % ročně. Ve smlouvě taktéž byla sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaný neuhradil právnímu předchůdci žalobkyně ničeho, stejně tak neuhradil ničeho ani po postoupení pohledávky. Bylo případně na žalovaném, aby prokázal opak, ale nestalo se tak. Z výzvy ze dne 13. 9.2020 má soud za prokázané, že žalovaný byl vyzýván k zaplacení dlužné částky (podací lístek z 13.9.2020), z oznámení z téhož dne má soud za prokázané, že žalovaný byl informován o postoupení pohledávky. 5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch k plněním bez právního důvodu, plněním správního důvodu, který odpadl, proti právním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Podle ustanovení § 547 občanského zákoníku, právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonům, 8. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku, platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 10. Po zhodnocení provedeného dokazování má soud za prokázané, že žaloba byla podána důvodně pouze zčásti. Uzavřenou úvěrovou smlouvu soud s ohledem na její obsah posoudil jako neplatné právní ujednání, které se příčí dobrým mravům, když k neplatnosti takového právního jednání soud přihlédne i bez návrhu. Soud uvádí, že ve smlouvě sjednané poplatky nepředstavují nic jiného než úroky, tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky v podobě jistiny. Je nutno v tomto směru přihlédnout k povaze předchůdce žalobkyně, jakož společnosti, která podniká v oblasti spotřebitelských úvěrů, z čehož plyne, že zmíněný poplatek jistě nemůže představovat nic než právě úrok. Výše úroku byla sjednána nemravně, když odpovídá téměř 70 % ročně. Výkon práv a povinností vyplývajících z občansko - právních vztahů nesmí bezprávního důvodu zasahovat do práv a oprávněným zájmům jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. V tomto soud odkazuje například na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 8. 201á č. j. 25 Co 145/2018. Není však sporu o tom, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku ve výši 20 000 Kč a žalovaný tuto částku právnímu předchůdci žalobkyně ani žalobkyni do současné doby neuhradil, když žalovaný netvrdil, tudíž ani neprokazoval opak. Tento nárok žalobkyně je pak nutné posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku. Aktivní věcná legitimace žalobkyně pak byla prokázána v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku, byla pohledávka postoupena na žalobkyni. S ohledem na shora uvedené soud žalobě co do částky 20 000 Kč vyhověl, když tím, že žalovaný řádně a včas neplatil, dostal se do prodlení, pak soud taktéž žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení. Zákonný úrok z prodlení soud přiznal od 17.9.2020, tedy ode dne následujícího po doručení výzvy ze dne 13.9.2020, když toto je první výzva, kterou žalobkyně prokazuje vyzvání žalovaného k zaplacení dlužné částky a její doručení (§ 573 obč. zák.). Co do zbytku soud žalobu zamítl. 11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., když s ohledem na úspěch a neúspěch účastníků ve věci, kdy současně nebylo zjištěno, že by žalovanému nějaké náklady vznikly, soud rozhodl, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. 12. O veškerých lhůtách k plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.