30 C 194/2021-49 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 22. 4. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 12 500 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení. Návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřel s žalovaným dne 23. 8. 2017 smlouvu o úvěru. Úvěr byl poskytnut ve výši 10 000 Kč se splatností dne 23. 9. 2017 v částce 5 000 Kč a dne 23. 10. 2017 v částce 5 000 Kč. Úvěr byl poskytnut prostřednictvím webové stránky www.crediton.cz, kde se žalovaný zaregistroval zadáním osobních údajů, včetně telefonního čísla a e-mailové adresy. Odsouhlasil znění úvěrové smlouvy a poslal žádost o poskytnutí úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl zaslán v rámci webového rozhraní návrh úvěrové smlouvy. Žalovaný tento akceptoval, právní předchůdce žalobkyně vyplatil úvěr dne 23. 8. 2017 na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný úvěr nevrátil, nereagoval ani na telefonické kontakty. Aktivní legitimaci žalobkyně dovozuje ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021. Oznámení o postoupení pohledávky, včetně výzvy k úhradě bylo žalovanému odesláno dne 2. 2. 2021. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny ve výši 10 000 Kč a poplatků za prodloužení termínu splatnosti 2 500 Kč. 2. Podáním doručeným zdejšímu soudu dne 7. 9. 2021 pak žalobkyně doplnila skutková tvrzení s tím, že totožnost žalovaného byla při uzavření smlouvy ověřena z občanského průkazu a průkazu zdravotní pojišťovny. Zároveň dále uvedla, že žalovaný zaplatil původnímu uvěrujícímu částku 5 000 Kč dne 13. 9. 2017, a to z účtu [bankovní účet] pod variabilním symbolem: [číslo]. S ohledem na shora uvedené tak vzala žalobkyně žalobu co do částky 5 000 Kč s odpovídající částí příslušenství zpět. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ust. § 45 a n. o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu uvedeného v centrální evidenci obyvatel. 4. Protože žalobce předložil spolu se žalobou dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí soudu ve věci bez nařízení jednání podle § 115 a o.s.ř., dotázal se soud účastníku, zda s tímto postupem souhlasí. Žádný z účastníků se ve stanovené lhůtě nevyjádřil (žalobkyně souhlas vyslovila již v podané žalobě), soud tedy souhlas předpokládal podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a jednání ve věci nenařizoval. 5. Z předložených listin bylo zjištěno, že žalovanému byl společností [právnická osoba] poskytnut úvěr 10 000 Kč vyplacením na jeho bankovní účet č. [bankovní účet] dne 23. 8. 2017. Z obsahu smlouvy se podává, že úvěr poskytován bez dalších poplatků na dobu 90 dnů. Úroková sazba byla sjednána 0 %, stejně tak poplatek za zápůjčku. Žalovaný měl dlužnou částku splatit ve třech měsíčních splátkách ve stejné výši. Pro případ nedodržení termínu splatnosti byla sjednána možnost termín splatnosti prodloužit za poplatek 2 500 Kč, což bylo učiněno dodatkem s prodloužením termínu splatnosti. Ohledně plateb vycházel soud ze skutkových tvrzení žalobkyně, která konstatovala, žalovaný neuhradil ničeho, proti tomuto tvrzení žalovaný nebrojil. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021, když oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému zasíláno na adresu jeho trvalého pobytu 2. 2. 2021. Další důkazy navrhovány a ani prováděny nebyly. 6. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžení prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2399 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, žádat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za sjednanou výše takto stanovená. 9. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby důvodný. Soud má za prokázané, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně byla platně uzavřena úvěrová smlouva, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč Smlouva o úvěru byla shledána platným právním úkonem, neboť splňuje veškeré náležitosti, které s platnou smlouvou o úvěru spojuje občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014, a splňuje i náležitosti požadované zákonem o spotřebitelském úvěru. Bylo zároveň prokázáno, že žalovaný úvěr v plné výši čerpal. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně vzala žalobu co do částky 5 000 Kč včetně odpovídající částky příslušenství zpět, rozhodl soud výrokem pod bodem I. tak, že se řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby zastavuje, a to ve smyslu ust. § 96 o.s.ř. Ve zbývající části předmětu řízení pak soud shledal žalobu jako důvodnou. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. 10. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 142a o.s.ř. a ust. § 146 ods. 2 o.s.ř., kdy soud nejprve zkoumal, z jakého důvodu došlo k částečnému zastavení řízení, když dospěl k závěru, že to bylo pro chování žalobkyně. Žalobkyně pak tedy má právo ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. na částečnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, ze 3 úkonů právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., 3 režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 252 Kč Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka 2 252 Kč, když žalobkyně byla úspěšná v řízení ze 60 %, kdy po odečtení úspěchu žalovaného (40 %) od úspěchu žalobkyně, má žalobkyně právo na náhradu 20 % nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. 20 % pak činí částku 450 Kč Lhůta k plnění byla opětovně stanovena jako třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.