30 C 210/2021-24 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 30. 3. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 973,85 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel s žalovaným dne 3. 7. 2018 Smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 12 283 Kč, jež představuje součet kapitalizovaného úroku za zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného splácení ve výši 2 504 Kč (s úrokovou sazbou 29 % ročně), odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 5 652 Kč a nákladů za vedení zákaznického účtu a komfortního splácení ve výši 4 127 Kč (vše označeno jako„ poplatek“). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 439 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 27. 8. 2019. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 21. 11. 2018. Právnímu předchůdci žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na jistině částku 8 010,51 Kč a na dlužném poplatku 6 963,34 Kč. Právní předchůdce žalobkyně měl současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celkové dlužné částky do zaplacení. Vzhledem k tomu, že nebyla dlužná částka řádně splácena ze strany žalovaného, úročí se neuhrazená jistina ve výši 8 010,51 Kč dále úrokem ve výši 29 % ročně. Žalovaný po uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil na předmětnou pohledávku celkem 10 590 Kč. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena postupní smlouvou dne 20. 1. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Ke dni postoupení činila výše pohledávky za žalovaným částku 14 973,85 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 942,12 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 837,10 Kč. Žalovaný i přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně na předmětný dluh dosud ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45 a n. o. s. ř. na adresu místa přechodného pobytu občana EU na území ČR. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně s postupem dle § 115 a občanského soudního řádu souhlasila v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu její konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, vycházel soud pouze z důkazů, které předložila žalobkyně. 4. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za zjištěné, že žalovaný uzavřel dne 3. 7. 2018 Smlouvu o zápůjčce. Na základě těchto smluv byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč, které se žalovaný zavázal zaplatit vždy v 60 týdenních splátkách, a to spolu s částkou označenou souborně jako„ poplatek“. Pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek, jak vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem označeným jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020. Předžalobní upomínkou byl žalovaný zástupcem žalobkyně vyzván k zaplacení dlužné částky. 5. Podle § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „občanský zákoník“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku platí, že při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 6. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli v obou případech smlouvu o zápůjčce. Na základě uzavřené smlouvy byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 14 000 Kč. Jelikož žalovaný částku ve lhůtě splatnosti nevrátil, soud žalobě o zaplacení dlužné zápůjčky částečně vyhověl. 7. Pokud jde o žalobkyní nárokovanou jistinu označenou ve smlouvě jako„ poplatek“, pak soud uvádí, že tomuto nároku žalobkyně nebylo vyhověno z následujících důvodů. Soud dospěl k závěru, že ve smlouvě označený„ poplatek“ nepředstavuje nic jiného než úroky, tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky v podobě jistiny. Je nutno v tomto směru přihlédnout k povaze předchůdce žalobkyně jako společnosti, která podniká v oblasti spotřebitelských úvěrů, z čehož plyne, že zmíněný souhrnný poplatek jistě nemůže představovat nic jiného než právě úrok (jinak řečeno: předchůdce žalobkyně jako podnikatel v oblasti spotřebitelských úvěrů jistě neposkytoval svým klientům bezúročné půjčky). Výše úroků však byla sjednána nemravně, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Přepočet úroků činí cca 76 % ročně, a to u všech výše uvedených smluv. Ujednání o platbách nad rámec půjčené jistiny je tak v rozporu s dobrými mravy a je proto neplatné. Ze shora uvedených důvodů soud zamítl žalobu co do požadovaných částek týkajících se dlužného poplatku. 8. Z výše uvedeného důvodu přiznal žalobkyni soud jen částku týkající se doposud neuhrazené jistiny. Jelikož z žalobního tvrzení vyplývá, že žalovaný částečně hradil na neplatný poplatek, musel vždy soud od jistiny ještě odečíst to, co žalobkyně započítala na tento neplatný poplatek. Celkově žalobkyně požadovala uhrazení částky 14 973,85 Kč, po odečtení zaplacených částí a částí, které soud považoval za neplatná ujednání, zbývá k úhradě částka 3 410 Kč jako bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 a n. občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 9. Ve zbývající části předmětu řízení pak soud žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že náhradu nepřiznal žádnému z účastníků. Ve věci byl úspěšný z 68 % žalovaný, avšak ten zůstal po celé řízení pasivní a neprokázal tak žádné účelně vynaložené náklady. O lhůtách a způsobu splnění veškerých povinností z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a stanovil pro splnění povinnosti třídenní lhůtu, když neshledal důvody pro jiný postup.