30 C 321/2021-38 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne [datum] ve znění jeho doplnění ze dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku [částka] s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že žalovaná coby úvěrovaná uzavřela dne [datum] se společností [právnická osoba], [IČO] (ke dni [datum] byla část závodu společnosti [právnická osoba] převedena ve prospěch společnosti [právnická osoba], [IČO]), (dále jen„ původní věřitel“) smlouvu o úvěru č. [anonymizováno] [rok], na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši [částka], a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně také kapitalizovaný úrok, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatek za sjednání úvěru a inkasní poplatek, tj. v celkové výši [částka], tedy celkem částku [částka]. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru a nákladů spotřebitelského úvěru se žalovaná zavázala uhradit ve 13 měsíčních splátkách, kdy poslední splátka byla splatná dne [datum]. Žalovaná však úvěr nehradila řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy, když po dobu trvání smlouvy uhradila toliko částku [částka]. Žalovaná pohledávka ve výši [částka] pak sestává z jistiny a se skládá z jistiny úvěru ve výši [částka], úroku ve výši [částka], poplatku za vyhodnocení úvěru ve výši [částka] a neuhrazeného inkasního poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši [částka]. Příslušenství uplatněného nároku pak tvoří zákonný úrok z prodlení. Pohledávka za žalovanou vyplývající z výše uvedené Smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalované byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45 a n. o. s. ř. na adresu místa trvalého pobytu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně i žalovaná se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřili, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jejich konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala, vycházel soud pouze z důkazů, které předložila žalobkyně. 4. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za zjištěné, že žalovaná se dne [datum] se společností [právnická osoba] dohodla na poskytnutí finančních prostředků ve výši [částka], která jí byly při podpisu smlouvy předány, kdy tyto se zavázala zaplatit ve 13 měsíčních splátkách po [částka], tedy celkem částku [částka], přičemž [částka] představuje dle smlouvy jistinu úvěru, [částka] administrativní poplatek, úrok ve výši 25,85 % ročně, dále poplatek za správu úvěru ve výši [částka] a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka]. První splátka byla splatná do 30 dnů od data uzavření smlouvy. RPSN činila 189,38 %. S účinností ke dni [datum] byla část závodu společnosti [právnická osoba] převedena na společnost [právnická osoba], [IČO]. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, jak vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a z přílohy. Z přiložené transakční sjetiny soud zjistil, že žalovanou bylo na úvěr uhrazeno celkem [částka]. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen NOZ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 7. Podle § 2991 odst. 1 a odst. 2 NOZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi účastníky měla být uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 a n. občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. Žalované byla poskytnuta peněžitá částka ve výši [částka] a vedle této částky se žalovaná zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně celkem částku [částka], tedy celkem částku [částka], když tato částka byla formálně rozdělena na úrok, poplatek za administrativní zpracování úvěru, poplatek za správu úvěru a poplatek za hotovostní inkaso, kdy úroková sazba formálně představovala 25,85 % ročně. Za úrok je však třeba dle názoru soudu považovat celkové náklady spotřebitelského úvěru, tedy formu úplaty za poskytnuté peněžní prostředky. Je nutno v tomto směru přihlédnout k povaze předchůdce žalobkyně jako společnosti, která podniká v oblasti spotřebitelských úvěrů, z čehož plyne, že zmíněný souhrnný poplatek jistě nemůže představovat nic jiného než právě úrok. Podle soudu se jedná dle § 588 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možné ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku citovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o úvěru. Průměrná obvyklá úroková sazba poskytovaná bankami v roce 2017 činila okolo 11 % ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroku akceptovat. V daném případě je třeba rovněž zdůraznit, že nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobkyně by zcela jistě úvěr bez ujednání o úrocích neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvu nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalované, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na celou smlouvu. Soud v této souvislosti taktéž odkazuje na ustálenou judikaturu Krajského soudu v Plzni, dle které je smlouva s takovýmto úrokem absolutně neplatná. Nárok žalobkyně je tedy nezbytné posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 a n. občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, kdy jistina úvěru činí [částka], přičemž žalovaná uhradila částku [částka], tudíž žalobkyně má právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka]. Protože se žalovaná dostala do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 9. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalovaná, která byla ve věci z větší části úspěšná, by vůči žalobkyni měla právo na částečnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. S ohledem na skutečnost, že žalované žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.