30 C 335/2020-79 — Okresní soud Plzeň-město

1.) Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 27 239 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že jako věřitel uzavřela dne 19. 7. 2012 s žalovanou jako dlužníkem smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které této poskytla úvěr ve výši 11 000 Kč. K vyplacení úvěru žalované došlo dne 20. 7. 2012, přičemž žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr včetně sjednaného efektivního úroku ve výši 99,28 % ročně splatit v 48 měsíčních splátkách po 849 Kč, a to počínaje měsícem srpen 2012 na základě sjednaného splátkového kalendáře, který tvoří přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Kredibilita žalované pak byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, dále v databázi umožňující posouzení úvěruschopnosti, jakož i z dokladů o příjmech, prohlášení žalované atd., a dále lustrací v databázi SOLUS a NRKI. V souladu se shora uvedenou smlouvou pak byl žalované následně dne 19. 6. 2014 poskytnut i automatický revolvingový úvěr (další peněžní prostředky) ve výši 5 094 Kč, čímž došlo k navýšení celkové výše úvěru, přičemž počet splátek úvěru byl navýšen o dalších 24 měsíčních splátek na celkovou výši 20 376 Kč. Efektivní úroková sazba pak činila 88,33 % ročně. Dne 28. 6. 2016 byl žalované opětovně poskytnut automatický revolvingový úvěr ve výši 5 094 Kč, čímž opětovně došlo k navýšení celkové výše úvěru o dalších 24 splátek v částce 20 376 Kč, kdy i v tomto případě efektivní úroková sazba činila 88,33 % ročně. Žalovaná původně poskytnutý úvěr, i oba následné úvěry nehradila řádně a včas, když v období od 15. 8. 2012 do 14. 8. 2017 uhradila pouze 61 splátek po 849 Kč, tedy celkem částku 51 789 Kč. V důsledku prodlení žalované s úhradou následných splátek pak vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 12.1 a), b) Smluvních ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru (SRÚ), když žalobkyně uplatňuje právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 110 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitla v prodlení o délce 30 dnů, když žalobkyni vzniklo toto právo u splátky č. 62. V důsledku prodlení žalované pak došlo následně automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to souladu s bodem 12.3 Smluvních ujednání SRÚ, a to k datu 15. 11. 2017. Dle bodu 12.4 Smluvních ujednání SRÚ se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 16 645,95 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den následující po dni zesplatnění úvěru. V bodě 12.8 Smluvních ujednání SRÚ pak bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru dnem následujícím po dni zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,15 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě od dne 17. 11. 2017 až do úplného zaplacení. Žalobkyně se pak domáhá smluvní pokuty ve výši 0,11 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení. Celková dlužná částka tedy sestává z jistiny úvěru ve výši 16 645,95 Kč, která představuje původní dlužnou jistinu ve výši 14 653,32 Kč a kapitalizovaný úrok přirostlý ke dni zesplatnění úvěru ve výši 1 992,63 Kč, dále smluvní pokuty ve výši 110 Kč, smluvní pokuty ve výši 10 484 Kč a úroku za poskytnutý úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 14 653,32 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení, kdy žalobkyně požaduje úrok v nominální roční úrokové sazbě 65 % ročně, která odpovídá efektivní úrokové sazbě sjednané ve smlouvě pro případ poskytnutí revolvingového úvěru. Žalobkyně se dále rozhodla, že úrok za dobu po zesplatnění úvěru uvedený shora bude uplatňovat pouze do limitu 120 % celkové částky, kterou má žalovaná zaplatit, tedy co do částky 48 902 Kč. 2.) Podáním ze dne 12. 11. 2020 pak vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to co do úroku ve výši 30 % ročně z částky 14 653,32 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení. 3.) Usnesením zdejšího soudu ze dne 19. 11. 2020 č. j. 30 C 335/2020-50, které nabylo právní moci dne 14. 12. 2020, soud řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby zastavil. 4.) Žalovaná nárok žalobkyně zcela neuznává, když učinila nesporným, že z titulu shora uvedené smlouvy uhradila žalobkyni celkem částku 51 789 Kč. Pokud jde o následné 2 revolvingové úvěry, pak si žalovaná není vědoma toho, že by s žalobkyní takové smlouvy uzavřela, když revolvingový úvěr je takový úvěr, který dává dlužníkovi možnost čerpat úvěr znovu, a do výše uvedené ve smlouvě, po splacení již čerpaného úvěru, přičemž žalovaná této možnosti po splacení úvěru ve výši 11 000 Kč nevyužila, a žalobkyně tak neměla žádný právní důvod k tomu, aby žalované zaslala částku v celkové výši 10 188 Kč. Pakliže jí byly na účet skutečně připsány výše uvedené částky, pak si daného nevšimla a zároveň jí ze strany žalobkyně nebylo toto oznámeno, ani jí nebyl doručen splátkový kalendář po poskytnutí revolvingového úvěru. Ze shora uvedené je tak patrné, že ze strany žalobkyně došlo pouze k plnění nad rámec uzavřené smlouvy, když této byla poskytnuta částka 10 188 Kč. Žalovaná dále odkázala na skutečnost, že žalobkyně zneužila její tísně tím, že poskytla žalované plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru. Žalobkyně tak poskytla na základě výše uvedené úvěrové smlouvy (peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč s úrokem ve výši 99,28 % ročně, resp. s úrokem 65 % ročně pro případ poskytnutí revolvingového úvěru, a dále se smluvní pokutou ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, což následně po zesplatnění úvěru vyústilo až v situaci, že žalobkyně po žalované vymáhá ke dni podání žaloby celkem částku ve výši 57 755 Kč, co se týče jistiny, a to i přesto, že z její strany jí byla uhrazena částka 51 789 Kč. Žalobkyni by tak při uhrazení vymáhané pohledávky bylo za plnění ve výši 11 000 Kč poskytnuto žalovanou peněžité plnění ve výši 109 544 Kč. S ohledem na shora uvedené tedy žalovaná namítá, že smlouva o revolvingovém úvěru je neplatná, kdy svým obsahem naplňuje i znaky lichvy zakotvené v ustanovení § 1796 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. Dále opětovně zpochybnila doručení upozornění na možnosti zesplatnění úvěru ze strany žalobkyně. Pokud jde o příslušenství pohledávky sestávající z úroku z prodlení, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně a úroku ve výši 65 % ročně, pak se v daném případě dle žalované jedná o účelové navyšování vymáhané částky. Žalobkyně navíc podala žalobu až po téměř třech letech, kdy pokud se jedná o úrok z prodlení a výše smluvní pokuty, pak tyto shledávala v rozporu s dobrými mravy, jelikož pokud by žalobkyně učinila v době od uplatnění nároku další kroky k vymožení dlužné částky a nečekala s podáním žaloby několik let, nedošlo by k takovému nárůstu dluhu o příslušenství. V následném doplnění svého vyjádření pak žalovaná uvedla, že pokud žalobkyně tvrdí, že žalovaná svým podpisem souhlasila s poskytnutím„ automatického revolvingu“, pak v době uzavření smlouvy se neorientovala v úvěrové problematice, když smlouvu o revolvingovém úvěru uzavírala za účelem, aby jí byl poskytnut jednorázový úvěr. Ze skutečnosti, že podepsala smlouvu, pak nelze bez dalšího usuzovat, že byla řádně seznámena se smluvními podmínkami. Žalobkyní nebyla upozorněna na následné automatické poskytnutí revolvingového úvěru, čímž žalobkyně porušila svou povinnost zakotvenou v ustanovení § 94 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně pak upírá svůj nárok o smlouvu o revolvingovém úvěru v celkové výši 20 000 Kč, kdy z oznámení o schválení úvěru vyplývá, že ze strany žalobkyně došlo ke schválení úvěru toliko ve výši 11 000 Kč, kdy základní doba trvání spotřebitelského úvěru činí 48 měsíců a výše měsíční splátky 849 Kč. Dané oznámení ohledně podmínek čerpání revolvingového úvěru pouze odkazuje na Smluvní ujednání SRÚ, kdy na základě daného tak žalobkyně nesplnila svou povinnost uloženou jí zákonem o spotřebitelském úvěru v § 95 odst. 1. Způsob čerpání a splácení revolvingového úvěru je ve smlouvě stanoven neurčitým způsobem, kdy navíc z předsmluvního formuláře, který je součástí příloh žaloby, avšak není součástí samotné smlouvy, vyplývá, že za určitých okolností by žalobkyně mohla jednostranně poskytovat žalované revolvingy v předem neurčeném počtu, a to bez předchozího souhlasu žalované, přičemž by tak ze strany žalobkyně mohl být poskytnut neomezený počet revolvingových úvěrů. Toto je opětovně zcela v rozporu s účelem a duchem zákona o spotřebitelském úvěru. 5.) Žalobkyně v replice k vyjádření žalované zejména uvedla, že doložila, na základě jakého právního titulu byl žalované poskytnut revolvingový úvěr, když podpisem smlouvy žalovaná potvrdila mimo jiné i to, že s poskytnutím automatického revolvingového úvěru souhlasí. Taktéž námitku, že žalovaná si nevšimla skutečnosti, že na účet jí bylo připsáno dalších 10 188 Kč, žalobkyně považuje za účelovou. Celkem tedy byla