31 C 112/2021-49 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 17. 12. 2020 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 12 755 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 755 Kč od 17. 12. 2019 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a částku 3 660 Kč, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že žalovaná uzavřela se žalobkyní dne 24. 11. 2019 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, a to na účet žalované č. [bankovní účet], a to dne 16. 12. 2019. Žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 2 755 Kč, jistina a poplatek byly splatné dne 16. 12. 2019. Žalovaná smluvní závazky řádně a včas neuhradila, když z dlužné částky neuhradila ničeho. Smlouva o zápůjčce byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou prostřednictvím webové stránky [webová adresa]. S ohledem na shora uvedené žalobkyně požaduje po žalované zaplacení jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatku za poskytnutí půjčky ve výši 2 755 Kč, dále náklady účelně vynaložené v souvislosti s prodlením žalované v celkové výši 2 500 Kč dle článku 2.3 smlouvy za písemné výzvy odeslané dne 23. 12. 2019, 30. 12. 2019, 6. 1. 2020, 15. 1. 2020 a 30. 1. 2020. Pro případ, pokud by soud dospěl k závěru, že mezi účastníky nebyla uzavřena smlouva o úvěru, popřípadě by tato byla neplatná, požaduje žalobkyně částku k zaplacení z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Dále pak požaduje žalobkyně k zaplacení smluvní pokutu ve výši 3 660 Kč, kteroužto požaduje pouze co do výše součinu čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani přes písemnou upomínku ze dne 2. 11. 2020. 2. Ve věci byl zdejším soudem vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému podala žalovaná v zákonem stanovené lhůtě odpor, který blíže neodůvodnila. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o. s. ř. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřila, soud tedy postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř., její souhlas předpokládal, a ve věci jednání nenařizoval. 5. Soud ve věci provedl listinné důkazy a z nich zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o zápůjčce má soud za prokázané, že tato byla uzavřena dne 24. 11. 2019 mezi žalobkyní, jako věřitelem a žalovanou, jako klientem, když žalobkyně poskytla žalované na základě této smlouvy částku ve výši 3 400 Kč na účet ve smlouvě uvedený, když žalovaná se zavázala tuto částku spolu s poplatkem ve výši 1 105 Kč uhradit nejpozději do 16. 12. 2019 RPSN byla sjednána ve výši 10 558 %. Mezi účastníky dále byla sjednána částka ve výši 500 Kč odpovídající nákladům za zaslání písemné upomínky, dále pak smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení se zaplacením výpůjčky a dále zákonný úrok z prodlení pro případ prodlení žalované se zaplacením dlužné částky. Z potvrzení o bezhotovostní platbě ze dne 24. 11. 2019 předložené soudu žalobkyní, má soud za osvědčené, že tohoto dne poslala žalobkyně žalované na účet uvedený ve smlouvě částku 3 400 Kč a dne 27. 11. 2019 částku 6 600 Kč. Z upomínky ze dne 23. 12. 2019, 30. 12. 2019, 6. 1. 2020, 15. 1. 2020, a ze dne 30. 1. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně žalovanou o zaplacení dlužné částky vyzývala. Z výzvy ze dne 2. 11. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně zaslala žalované písemnou výzvu k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby. Z potvrzení [právnická osoba] ze dne 18. 5. 2021 má soud za prokázané, že na účet žalované byly v období od 24. 11. 2019 do 30. 11. 2019 poukázány částky 3 400 Kč a 6 600 Kč. Z dodatku ze dne 27. 11. 2019 ke smlouvě o úvěru č. O [číslo] má soud za prokázané, že tento byl uzavřen mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovanou jako ke smlouvě o zápůjčce ze dne 24. 11. 2019. Na základě tohoto dodatku se žalobkyně zavázala poskytnout žalované dodatečně finanční prostředky ve výši 6 600 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit zpět spolu s poplatkem v navýšené výši o 1 650 Kč, poplatkem celkem ve výši 2 755 Kč, a to nejpozději do 16. 12. 2019 RPSN s ohledem na doplatek zápůjčky a tyto podmínky představovala 7 173 % ročně. Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaná dlužnou částku žalobkyni neuhradila. 6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 2991 odst. 1,2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Podle § 588 obč. zák. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, když mezi účastníky měla být uzavřena smlouva o zápůjčce ve znění jejího dodatku dle ust. § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014. Žalované byla poskytnuta peněžitá částka ve výši 10 000 Kč, když vedle této částky se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni částku ve výši 2 755 Kč, označovanou souborně jako poplatek, celkem tedy částku 12 755 Kč. Soud dospěl k závěru, že ve smlouvě označený poplatek nepředstavuje nic jiného než úroky, tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky v podobě jistiny. Je nutno v tomto směru přihlédnout k povaze žalobkyně jako společnosti, která podniká v oblasti spotřebitelských úvěrů, z čehož plyne, že zmíněný poplatek jistě nemůže představovat nic jiného než právě úrok (jinak řečeno: žalobkyně jako podnikatel v oblasti spotřebitelských úvěrů jistě neposkytoval svým klientům bezúročné půjčky). Při hodnocení platnosti této smlouvy soud přihlédl k výše citovaným zákonným ustanovením, když podle ust. § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k neplatnosti takové právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku). Pod sankcí absolutní neplatnosti je třeba posoudit i smlouvu, při jejímž uzavření někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany, když majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Takové jednání vykazuje znaky lichvy, jež nemůže požívat právní ochrany. Výše úroků byla sjednána nemravně, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Nemravnost takto vysokého úroku lze dovodit nejen z výše RPSN, která byla pro tuto půjčku vyjádřena ve výši 7 173 %, ale také při přepočtu v úrokové sazbě ve výši 419 % ročně. Soud v tomto odkazuje např. na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 8. 2018 pod č. j. 25 Co 145/2018, dle kterého je smlouva s takovýmto úrokem absolutně neplatná. Je však evidentní, že žalovaná si zapůjčila finanční prostředky ve výši 10 000Kč, z této částky žalovaná neuhradila žalobkyni ničeho. Tento nárok žalobkyně je nezbytné posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku, kdy veškeré nároky žalobkyně s výjimkou vrácení jistiny jsou nedůvodné, proto soud žalobě vyhověl jen z části. Jelikož se pak žalovaná se zaplacením této části dostala do prodlení, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je přiznána v zákonné sazbě ode dne 28. 12. 2019 tedy ode dne následujícího po doručení první výzvy k zaplacení ze dne 23. 12. 2019, kterou má soud ve spise k dispozici. V tomto rozsahu tedy soud žalobě vyhověl a ve zbytku byla žaloba zamítnuta. 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že je poměru úspěchu a neúspěchu ve věci nepřiznal žádnému z účastníků. 11. O lhůtách a způsobu splnění veškerých povinností z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a stanovil pro splnění povinnosti třídenní lhůtu, když neshledal důvody pro jiný postup.