31 C 147/2021-38 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 27. 1. 2021 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 11 150 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 580,62 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 643,62 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně a s úrokem ve výši 23,72 % ročně vždy z částky 8 586,80 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společnosti [právnická osoba], [IČO] a žalovanou došlo dne 13. 2. 2015 k uzavření smlouvy o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku ve výši 9 000 Kč v hotovosti při podpisu této smlouvy. Žalovaná se pak zavázala tuto částku, spolu s úrokem zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 260 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v článku 1.2 podmínek a odměnu za administrativní činnost ve výši 1 800 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 600 Kč, uhradit v 58 týdenních splátkách po 270 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 25. 3. 2016. Žalovaná uhradila částku 4 510 Kč Poslední platba byla uhrazena 16. 6. 2015. Nejpozději dne 25. 3. 2016 tak vzniklo žalobkyni právo na zaplacení celé dlužné částky. Právní předchůdce žalobkyně pak svoji pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 postoupil na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně dopisem ze dne 6. 12. 2019 vyrozuměna. Ke dni postoupení pohledávky, tedy ke dni 6. 12. 2019 představovala výše pohledávky částku 11 150 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 8 586,80 Kč, z dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 563,20 Kč. Dále pak žalobkyně požaduje kapitalizovaný úrok ve výši 7 643,62 Kč představující sjednané úroky ve výši 23,72 % ročně z dlužné nezaplacené jistiny ve výši 8 586,80 Kč od 26. 3. 2016 (ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky) do data postoupení, tedy do 6. 12. 2019, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 580,62 Kč, když se jedná o zákonný úrok z prodlení počítaný z dlužné jistiny ve výši 8 586,80 Kč od 2. 4. 2016 (tj. od marného uplynutí týdenní lhůty od splatnosti poslední sjednané splátky do data postoupení, tedy do 6. 12. 2019 a dále do zaplacení. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani přes písemnou upomínku žalobkyně. 2. Ve věci byl zdejším soudem vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou, a proto byl v souladu s ustanovením § 173 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 174a odst. 3 o. s. ř. zrušen. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. K projednání věci zdejší soud v souladu s ust. § 115a o. s. ř. nenařídil ústní jednání, když ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, přičemž v daném případě účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, když žalobce vyslovil souhlas již v samotné žalobě. Žalovaná byla usnesením zdejšího soudu vyzvána, nechť se ve lhůtě 7 dnů od doručení usnesení vyjádří, zda souhlasí, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, přičemž v souladu s ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. byla poučena, že pokud se nevyjádří ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí. Žalovaná se v soudem stanovené lhůtě nevyjádřila, pokud šlo o souhlas s rozhodnutím věci bez jednání, přičemž se nevyjádřila ani k žalobě. Soud tak při svém rozhodování vycházel ze skutkových tvrzení žalobce a jím předložených důkazů. 5. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o půjčce má soud za prokázané, že toto uzavřela společnost [právnická osoba] se žalovanou den 13. 2. 2015, když na základě této smlouvy půjčila žalované částku 9 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, kterou se žalovaná zavázala uhradit právnímu předchůdci žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 6 660 Kč, tedy celkem částku 15 660 Kč v pravidelných 58 týdenních splátkách ve výši 270 Kč, když poslední splátka byla splatná dne 25. 3. 2016. V článku 1.2. si strany sjednaly roční úrok ve výši 23,72 % ročně, RPSN dle č. l. 3 byla stanovena ve výši 75,72 %. Z výzvy ze dne 3. 9. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně žalovanou o zaplacení dlužné částky vyzývala, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně vyrozuměl žalovanou o postoupení pohledávky z obou smluv na žalobkyni a zároveň jí vyzval k uhrazení dlužné částky. Z tvrzení žalobkyně, jakož i z vyjádření žalované má soud za prokázané, že žalovaná dlužnou částku žalobkyni neuhradila. 6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Podle § 580 občanského zákoníku platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek 10. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, když mezi účastníky měla být uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014. Žalované byla poskytnuta peněžitá částka ve výši 9 000 Kč, když vedle této částky se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni částku 6 600 Kč, označovanou souborně jako poplatek, celkem tedy částku 15 660 Kč. Soud dospěl k závěru, že ve smlouvě označený poplatek nepředstavuje nic jiného než úroky, tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky v podobě jistiny. Je nutno v tomto směru přihlédnout k povaze předchůdce žalobkyně jako společnosti, která podniká v oblasti spotřebitelských úvěrů, z čehož plyne, že zmíněný poplatek jistě nemůže představovat nic jiného než právě úrok (jinak řečeno: předchůdce žalobkyně jako podnikatel v oblasti spotřebitelských úvěrů jistě neposkytoval svým klientům bezúročné půjčky). Při hodnocení platnosti těchto smluv soud přihlédl k výše citovaným zákonným ustanovením, když podle ust. § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k neplatnosti takové právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku). Pod sankcí absolutní neplatnosti je třeba posoudit i smlouvu, při jejímž uzavření někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany, když majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Takové jednání vykazuje znaky lichvy, jež nemůže požívat právní ochrany. Výše úroků však byla sjednána nemravně, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Nemravnost takto vysokého úroku lze dovodit nejen z výše RPSN 75,71 %, ale také při přepočtu v úrokové sazbě ročně. Soud v tomto odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 8. 2018 pod č. j. 25 Co 145/2018, dle kterého je smlouva s takovýmto úrokem absolutně neplatná. Nárok žalobkyně je tedy nezbytné posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdy veškeré nároky žalobkyně s výjimkou vrácení jistiny jsou nedůvodné. Je však evidentní, že žalovaná si zapůjčila finanční prostředky ve výši 9 000 Kč, avšak z tvrzení vyplývajících z podané žaloby vyplývá, že žalovaná právnímu předchůdce žalobkyně ještě před podáním žaloby zaplatila částku 4 510Kč. S ohledem na tuto skutečnost a na právní posouzení nároku žalobkyně, jakožto nároku na vydání bezdůvodného obohacení, zbývá ve vztahu k této smlouvě doplatit částka 4 490 Kč. Jelikož se žalovaná se zaplacením této částky dostala do prodlení, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je přiznána v zákonné sazbě ode dne 20. 12. 2019 do zaplacení, když poprvé byla žalovaná právním předchůdcem žalobkyně o vydání bezdůvodného obohacení vyzvána výzvou ze dne 6. 12. 2019. S ohledem na shora uvedené soud žalobě vyhověl pouze částečně tak, jak je pod výrokem I. tohoto rozsudku a ve zbytku žalobu zamítl tak, jak je pod výrokem II. tohoto rozsudku uvedeno. 11. O náhradě nákladů řízení soud