31 C 166/2021-25 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 30. 3. 2021 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 19 165,64 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 348,03 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 604,17 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně a s úrokem ve výši 29 % ročně, vždy z částky 9 809,77 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela se žalovanou dne 7. 5. 2018 smlouvu o zápůjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí byly i smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce otištěné na zadní straně smlouvy. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované zápůjčku ve výši 13 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se pak zavázala půjčenou částku, spolu s poplatkem ve výši 11 441 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 325 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, sjednanou na straně 1 smlouvy o zápůjčce, z odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 284 Kč a poplatků za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 3 832 Kč uhradit právní předchůdkyni žalobkyně v pravidelných 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 408 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 1. 7. 2019. Žalovaná sjednané splátky řádně a včas nehradila, porušila tím své závazky ze smlouvy, když poslední splátku uhradila dne 10. 6. 2018. Ke dni 12. 11. 2018 představovala dlužná jistina 9 809,77 Kč a dlužný poplatek částku 9 355,87 Kč. Žalovaná do data postoupení pohledávky uhradila celkem částku 4 080 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně pak svoji pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 postoupila na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně dopisem ze dne 20. 1. 2020 vyrozuměna. Ke dni postoupení pohledávky, tedy ke dni 20. 1. 2020 představovala výše pohledávky částku 19 165,64 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 9 809,77 Kč a z dlužné částky poplatku ve výši 9 355,87 Kč, dále z kapitalizovaných úroků ve výši 1 604,17 Kč představující sjednaný úrok ve výši 29% ročně z dlužné jistiny ve výši 9 809,77 Kč od 2. 7. 2019, tj. od marného uplynutí pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře do 20. 1. 2020 a dále do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 348,03 Kč představující zákonný úrok z prodlení z prodlení ve výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9 809,77 Kč od 18. 6. 2018, tj. od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty po úhradě poslední splátky žalovanou do data postoupení, tedy do 20. 1. 2020 a dále do zaplacení. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani přes písemnou upomínku. 2. Ve věci byl soudem vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou, a proto byl v souladu s ustanovením § 173 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 174a odst. 3 o. s. ř. zrušen. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o. s. ř. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřila, soud tedy postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř., její souhlas předpokládal, a ve věci jednání nenařizoval. 5. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] má soud za prokázané, že tuto uzavřela společnost [právnická osoba] se žalovanou dne 7. 5. 2018, když na základě této smlouvy půjčila žalované částku 13 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala uhradit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 11 441 Kč, tedy celkem částku 24 441 Kč v pravidelných 60 týdenních splátkách ve výši 408 Kč měsíčně, když poslední splátka byla stanovena na den 1. 7. 2019. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. RPSN činila 237,10 % a úroková sazba byla sjednána ve výši 29 % ročně. Z výzvy ze dne 28. 1. 2021 má soud za prokázané, že žalobkyně žalovanou o zaplacení dlužné částky vyzývala. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně vyrozuměla žalovanou o postoupení pohledávky na žalobkyni a zároveň jí vyzvala k uhrazení dlužné částky. Z tvrzení žalobkyně, jakož i z vyjádření žalované má soud za prokázané, že žalovaná dlužnou částku žalobkyni neuhradila. 6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 2991 odst. 1,2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Podle § 580 občanského zákoníku platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek 10. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, když mezi účastníky měla být uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014. Žalované byla poskytnuta peněžitá částka ve výši 13 000 Kč, když vedle této částky se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni částku 11 441Kč, označovanou souborně jako poplatek, celkem tedy částku 24 441 Kč. Soud dospěl k závěru, že ve smlouvě označený poplatek nepředstavuje nic jiného než úroky, tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky v podobě jistiny. Je nutno v tomto směru přihlédnout k povaze předchůdkyně žalobkyně jako společnosti, která podniká v oblasti spotřebitelských úvěrů, z čehož plyne, že zmíněný poplatek jistě nemůže představovat nic jiného než právě úrok (jinak řečeno: předchůdkyně žalobkyně jako podnikatel v oblasti spotřebitelských úvěrů jistě neposkytoval svým klientům bezúročné půjčky). Při hodnocení platnosti této smlouvy soud přihlédl k výše citovaným zákonným ustanovením, když podle ust. § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k neplatnosti takové právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku). Pod sankcí absolutní neplatnosti je třeba posoudit i smlouvu, při jejímž uzavření někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany, když majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Takové jednání vykazuje znaky lichvy, jež nemůže požívat právní ochrany. Výše úroků však byla sjednána nemravně, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Nemravnost takto vysokého úroku lze dovodit nejen z výše RPSN, ale také při přepočtu v úrokové sazbě 76 % ročně (nikoli 29 % ročně, jak uváděla žalobkyně). Soud v tomto odkazuje např. na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 8. 2018 pod č. j. 25 Co 145/2018, nebo Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 2. 2020 pod č. j. 25 Co 403/2019, dle kterých je smlouva s takovýmto úrokem absolutně neplatná. Nárok žalobkyně je tedy nezbytné posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdy veškeré nároky žalobkyně s výjimkou vrácení jistiny jsou nedůvodné. Je však evidentní, že žalovaná si zapůjčila finanční prostředky ve výši 13 000 Kč, avšak z tvrzení vyplývajících z podané žaloby vyplývá, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně ještě před podáním žaloby zaplatila částku 4 080 Kč. S ohledem na tuto skutečnost a na právní posouzení nároku žalobkyně, jakožto nároku na vydání bezdůvodného obohacení, tedy soud žalobě vyhověl pouze co do částky 8 920Kč. Jelikož se žalovaná se zaplacením této částky dostala do prodlení, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je přiznána v zákonné sazbě ode dne 3. 2. 2021, tedy ode dne následujícího po doručení a uplynutí lhůty ve výzvě ze dne 20. 1. 2020. V tomto rozsahu tedy žalobě vyhověl a ve zbytku byla žaloba zamítnuta. 11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že je nepřiznal žádnému z účastníků, byť žalovaná byla ve věci ús