31 C 171/2021-25 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 30. 3. 2021 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 19 023,20 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 125,87 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 877,22 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně a s úrokem ve výši 29 % ročně vždy z částky 9 228,46 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela se žalovaným dne 31. 7. 2018 smlouvu o zápůjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí byly i smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému zápůjčku ve výši 14 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se pak zavázal půjčenou částku spolu s poplatkem ve výši 12 283 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 504 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, sjednanou na straně 1 smlouvy o zápůjčce, z odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 652 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 127 Kč uhradit žalobkyni v hotovosti v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 439 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 24. 9. 2019. Žalovaný sjednané splátky řádně a včas nehradil, porušil tím své závazky ze smlouvy, když na danou částku uhradil celkem ke dni postoupení pohledávek 6 200 Kč Poslední splátku uhradil žalovaný dne 12. 9. 2018. Právní předchůdkyně žalobkyně pak svoji pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 postoupila na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně dopisem ze dne 20. 1. 2020 vyrozuměn. Ke dni postoupení pohledávky, tedy ke dni 20. 1. 2020 představoval výše pohledávky částku 19 023,20 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 9 228,46 Kč, z dlužné částky poplatku ve výši 9 794,74 Kč, z kapitalizovaných úroků ve výši 877,22 Kč představující sjednaný úrok ve výši 29 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 9 228,46 Kč od 25. 9. 2019, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky do dne postoupení, tedy do 20. 1. 2020 a dále pak do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 125,87 Kč představující zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z jistiny ve výši 9 228,46 Kč od 20. 9. 2018, tj. od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným do data postoupení, tedy do 20. 1. 2020 a dále do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku ani přes písemnou upomínku neuhradil. 2. Ve věci byl soudem vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, a proto byl v souladu s ustanovením § 173 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 174a odst. 3 o. s. ř. zrušen. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o. s. ř. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil, soud tedy postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř., jehož souhlas předpokládal, a ve věci jednání nenařizoval. 5. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] má soud za prokázané, že tuto uzavřela společnost [právnická osoba] se žalovaným dne 31. 7. 2018, když na základě této smlouvy půjčila tato společnost žalovanému částku 14 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 12 283 Kč, tedy celkem částku 26 283 Kč v pravidelných 60 týdenních splátkách po 439 Kč, když poslední splátka byla stanovena na den 24. 9. 2019. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. RPSN byla ve výši 236,25 %, úroková sazba byla sjednána ve výši 29 % ročně. Z výzvy ze dne 28. 1. 2021 má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného o zaplacení dlužné částky vyzývala. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně vyrozuměla žalovaného o postoupení pohledávky na žalobkyni a zároveň ho vyzvala k uhrazení dlužné částky. Z tvrzení žalobkyně, jakož i z vyjádření žalovaného má soud za prokázané, že žalovaný dlužnou částku žalobkyni neuhradil. 6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 2991 odst. 1,2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Podle § 580 občanského zákoníku platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek 10. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, když mezi účastníky měla být uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014. Žalovanému byla poskytnuta peněžitá částka ve výši 14 000 Kč, když vedle této částky se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni částku 12 283 Kč, označovanou souborně jako poplatek, celkem tedy částku 26 283 Kč. Soud dospěl k závěru, že ve smlouvě označený poplatek nepředstavuje nic jiného než úroky, tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky v podobě jistiny. Je nutno v tomto směru přihlédnout k povaze předchůdkyně žalobkyně jako společnosti, která podniká v oblasti spotřebitelských úvěrů, z čehož plyne, že zmíněný poplatek jistě nemůže představovat nic jiného než právě úrok (jinak řečeno: předchůdkyně žalobkyně jako podnikatel v oblasti spotřebitelských úvěrů jistě neposkytoval svým klientům bezúročné půjčky). Při hodnocení platnosti této smlouvy soud přihlédl k výše citovaným zákonným ustanovením, když podle ust. § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k neplatnosti takové právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku). Pod sankcí absolutní neplatnosti je třeba posoudit i smlouvu, při jejímž uzavření někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany, když majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Takové jednání vykazuje znaky lichvy, jež nemůže požívat právní ochrany. Výše úroků však byla sjednána nemravně, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Nemravnost takto vysokého úroku lze dovodit nejen z výše RPSN, která byla pro tuto půjčku vyjádřena ve výši 236,25 %, ale také při přepočtu v úrokové sazbě 76% ročně (nikoli 29% ročně, jak uváděla žalobkyně). Soud v tomto odkazuje např. na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 8. 2018 pod č. j. 25 Co 145/2018, nebo Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 2. 2020 pod č. j. 25 Co 403/2019, dle kterých je smlouva s takovýmto úrokem absolutně neplatná. Nárok žalobkyně je tedy nezbytné posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdy veškeré nároky žalobkyně s výjimkou vrácení jistiny jsou nedůvodné. Je však evidentní, že žalovaný si zapůjčil finanční prostředky ve výši 14 000 Kč, když z této částky uhradil částku 6 200 Kč, uhradit tedy zbývá částka ve výši 7 800Kč. S ohledem na tuto skutečnost a na právní posouzení nároku žalobkyně, jakožto nároku na vydání bezdůvodného obohacení, tedy soud žalobě vyhověl pouze co částky 7 800 Kč. Jelikož se žalovaný se zaplacením této částky dostal do prodlení, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je přiznána v zákonné sazbě ode dne 3. 2. 2021, tedy ode dne následujícího po doručení a uplynutí lhůty ve výzvě ze dne 20. 1. 2020. V tomto rozsahu tedy žalobě vyhověl a ve zbytku byla žaloba zamítnuta. 11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že je nepřiznal žádnému z účastníků, byť žalovaný byl ve věci úspěšnější, avšak z obsahu spisu nemá soud za prokázané, že by žalovanému náklady řízení vznikly. 12. O lhůtách a způsobu splnění veškerých povinností z tohoto rozsud