31 C 178/2021-35 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 4. 2. 2021 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 22 176 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 22 176 Kč od 14. 3. 2020 do zaplacení, dále náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 5 720 Kč, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 12. 2. 2020 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 17 600 Kč, které byly žalovanému zaslány na účet č. [bankovní účet], a to dne 12. 2. 2020. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 4 576 Kč, když jistina a poplatek byly splatné dne 13. 3. 2020. Žalovaný své závazky ze smlouvy o zápůjčce nesplnil, když na svůj dluh neuhradil ničeho. Smlouva o zápůjčce byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným prostřednictvím webové stránky [webová adresa]. S ohledem na shora uvedené žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 17 600 Kč, poplatku za poskytnutí půjčky ve výši 4 576 Kč, dále náklady účelně vynaložené v souvislosti s prodlením žalovaného (písemné výzvy ze dne 20. 3. 2020, 27. 3. 2020, 3. 4. 2020, 12. 4. 2020 a 27. 4. 2020) v souladu s čl. 2 smlouvy, a to ve výši 2 500 Kč, kdy pro případ, pokud by soud dospěl k závěru, že mezi účastníky nebyla uzavřena smlouva o úvěru, popřípadě by tato byla neplatná, požaduje žalobkyně částku k zaplacení z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Dále pak požaduje žalobkyně po žalovaném k zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 720 Kč, kteroužto požaduje pouze co do výše součinu čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes písemnou upomínku ze dne 14. 12. 2020. 2. Ve věci byl soudem vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, a proto byl v souladu s ustanovením § 173 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 174a odst. 3 o. s. ř. zrušen. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o. s. ř. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil, soud tedy postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř., jehož souhlas předpokládal, a ve věci jednání nenařizoval. 5. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla dne 12. 2. 2020 uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 17 600 Kč představující jistinu dlužné částky, kterou se žalovaný zavázal uhradit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 576 Kč, a to do 13. 3. 2020 Touto smlouvou se pak žalovaný zavázal uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Dále zákonný úrok a účelně vynaložené náklady spočívající například v částce 500 Kč za každou písemnou upomínku k zaplacení dlužné částky. Z výpisu z účtu žalobkyně má soud za prokázané, že dne 12. 2. 2020 byla částka 17 600 Kč poukázána na účet uvedený ve smlouvě. Z upomínky ze dne 20. 3. 2020, 3. 4. 2020, 27. 3. 2020, 12. 4. 2020, 27. 4. 2020 byl žalovaný vyzýván přímo žalobkyní k zaplacení dlužné částky. Z upomínky ze dne 14. 12. 2020 má soud za prokázané, že o zaplacení dlužné částky byl vyzýván rovněž právní zástupkyní žalobkyně. Z potvrzení společností [právnická osoba] ze dne 14. 7. 2021 má soud za prokázané, že účet, na který byla dne 12. 2. 2020 připsána částka 17 600 Kč, je účtem žalovaného. 6. Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaný dlužnou částku žalobkyni neuhradil. 7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 8. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Podle § 580 občanského zákoníku platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 588 obč. zák. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, když mezi účastníky měla být uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014. Žalovanému byla dne 12. 2. 2020 poskytnuta peněžitá částka ve výši 17 600Kč, když vedle této částky se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni částku 4 576 Kč, označovanou souborně jako poplatek, celkem tedy částku 22 176 Kč. Soud dospěl k závěru, že ve smlouvě označený poplatek nepředstavuje nic jiného než úroky, tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky v podobě jistiny. Je nutno v tomto směru přihlédnout k povaze žalobkyně jako společnosti, která podniká v oblasti spotřebitelských úvěrů, z čehož plyne, že zmíněný poplatek jistě nemůže představovat nic jiného než právě úrok (jinak řečeno: žalobkyně jako podnikatel v oblasti spotřebitelských úvěrů jistě neposkytoval svým klientům bezúročné půjčky). Při hodnocení platnosti této smlouvy soud přihlédl k výše citovaným zákonným ustanovením, když podle ust. § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k neplatnosti takové právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku). Pod sankcí absolutní neplatnosti je třeba posoudit i smlouvu, při jejímž uzavření někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany, když majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Takové jednání vykazuje znaky lichvy, jež nemůže požívat právní ochrany. Výše úroků (v daném případě 306% ročně) však byla sjednána nemravně, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Soud v tomto odkazuje např. na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 8. 2018 pod č. j. 25 Co 145/2018, dle kterého je smlouva s takovýmto úrokem absolutně neplatná. Je však evidentní, že žalovaný si zapůjčil finanční prostředky ve výši 17 600 Kč, z této částky žalovaný neuhradil ničeho. Tento nárok žalobkyně je nezbytné posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku, kdy veškeré nároky žalobkyně s výjimkou vrácení jistiny jsou nedůvodné, proto soud žalobě vyhověl jen z této části. Jelikož se pak žalovaný se zaplacením této části dostal do prodlení, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je přiznána v zákonné sazbě ode dne 24. 3. 2020, tedy ode dne následujícího po doručení výzvy k zaplacení celé dlužné částky ze dne 20. 3. 2020. V tomto rozsahu tedy soud žalobě vyhověl a ve zbytku byla žaloba zamítnuta. 12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že je nepřiznal žádnému z účastníků, a to podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků v daném řízení. 13. O lhůtách a způsobu splnění veškerých povinností z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a stanovil pro splnění povinnosti třídenní lhůtu, když neshledal důvody pro jiný postup.