31 C 210/2021-43 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního doručeným zdejšímu soudu dne 28. 4. 2021 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 16 000 Kč od 29. 8. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 371,07 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 100 Kč, dále pak částku ve výši 8 000 Kč, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že dne 17. 11. 2018 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky smlouvy o úvěru. Smlouvu žalovaný uzavřel v místě obchodní sítě zprostředkovatele úvěru [právnická osoba] a. s., IČO [číslo], kde obdržel při podpisu smlouvy požadovanou jistinu úvěru ve výši 3 500 Kč, což potvrdil podpisem této smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku ve výši 3 500 Kč s příslušenstvím uhradit v jedné splátce, a to do 30 dnů ode dne uzavření smlouvy. Dne 22. 11. 2018 byl ke smlouvě o úvěru [číslo] uzavřen dodatek, kterým byla navýšena jistina úvěru, a to na částku 16 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit včetně kapitalizovaného úroku za předpokládané období trvání úvěru ve výši 0 Kč, a to do 17. 12. 2018 O dodatek ke smlouvě o úvěru požádal online na internetových stránkách PZ předchůdce žalobkyně [webová adresa], a to vyplněním registračních údajů ve formuláři, jeho součástí bylo rovněž zadání občanského průkazu. Požadovaný úvěr ve výši 16 000 Kč byl žalovanému poukázán na účet, který žalovaný žalobkyni sdělil. Žalovaný sjednanou částku řádně a včas neuhradil, vznikla mu tak povinnost zaplatit [právnická osoba] smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení v souladu se smlouvou včetně dodatku této smlouvy a zároveň mu vznikla povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním, zejména tedy za odeslání písemných upomínek. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020 s účinností ke dni 28. 8. 2020 převedena na žalobkyni a o tomto postoupení byl žalovaný přípisem ze dne 8. 9. 2020 vyrozuměn. Ke dni postoupení pak činila dlužná částka 24 100 Kč sestávající se z nezaplacené jistiny ve výši 16 000 Kč, z nezaplacené smluvní pokuty ve výši 8 000 Kč, z neuhrazených paušálních náhrad za upomínání ve výši 100 Kč, když za každou jednotlivou upomínku byla sjednána náhrada ve výši 50 Kč. Žalobkyně dále požaduje k zaplacení kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 371,07 Kč za období od 18. 12. 2018 do 10. 8. 2020 z jistiny ve výši 16 000 Kč. Dále pak požaduje žalobkyně úrok z prodlení z jistiny od 29. 8. 2020 do zaplacení. Žalovaný ode dne postoupení neuhradil ničeho a dlužnou částku neuhradil ani přes předžalobní výzvu ze dne 12. 4. 2021. 2. Ve věci byl zdejším soudem vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou, a proto byl v souladu s ustanovením § 173 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 174a odst. 3 o. s. ř. zrušen. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o. s. ř. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil, soud tedy postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř., jeho souhlas předpokládal a ve věci jednání nenařizoval. 5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] má soud za prokázané, že tato byla uzavřena dne 17. 11. 2018 mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] na straně jedné a žalovaným na straně druhé, když na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 3 500 Kč, a to v hotovosti ke dni podpisu této smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem a žalovaný se zavázal částku 3 500 Kč vrátit právnímu předchůdci žalobkyně ve lhůtě do 30 dnů bez navýšení, v případě prodloužení o 30 dnů pak spolu s poplatkem ve výši 805 Kč. V tomto případě pak RPSN představovala 303,90 % ročně. Ve smlouvě bylo dále sjednáno každé další případné prodloužení s vrácením finančních prostředků. Ze smlouvy o úvěru [číslo] (v žalobě označované jako dodatek [číslo] ke smlouvě o úvěru) ze dne 17. 11. 2018 má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel tento dodatek se společností [právnická osoba], když na základě tohoto dodatku se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský neúčelový úvěr ve výši 16 000 Kč na bankovní účet uvedený v této smlouvě a žalovaný se zavázal tento splatit ve lhůtě do 17. 12. 2018. Mezi účastníky pak byla ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení s vrácením úvěru a dále pak částka ve výši 50 Kč za každou písemnou upomínku pro případ prodlení žalovaného s vrácením úvěru, nejvýše však za 3 zpoplatněné upomínky. Z potvrzení o provedené platbě má soud za prokázané, že dne 17. 11. 2018 poukázala [právnická osoba] Finance na účet uvedený ve smlouvě o úvěru částku 1 Kč, dne 20. 11. 2018 částku 7 000 Kč, dne 22. 11. 2018 částku 5 500 Kč. Z upomínky ze dne 27. 12. 2018 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně vyzýval žalovaného k zaplacení dlužné částky stejně tak, jako upomínkou ze dne 17. 1. 2019 a předžalobní výzvou ze dne 28. 1. 2019. Z přípisu ze dne 8. 9. 2020 má soud za prokázané, že společnost [právnická osoba] vyrozuměla žalovaného o postoupení pohledávky za jeho osobou na žalobkyni. Z předžalobní upomínky ze dne 12. 4. 2021 má soud za prokázané, že žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení dlužné částky. Z potvrzení společnosti [právnická osoba] ze dne 12. 8. 2021 má soud za prokázané, že majitelem účtu, na něž byla dne 20. 11. 2018 poukázána částka 7 000 Kč a dne 22. 11. 2018 částka ve výši 5 500 Kč, byl žalovaný. Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaný dlužnou částku neuhradil. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžení prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, žádat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb.; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za sjednanou výše takto stanovená. 9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Podle § 2993 o. z. stanoví, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 11. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným měla být dne 17. 11. 2018, resp. 22. 11. 2018 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 16 000 Kč, když žalovaný se zavázal tento uhradit právnímu předchůdci žalobkyně do 17. 12. 2018. V daném případě však není zřejmé, zda a jakým způsobem původní věřitel ověřil a posoudil úvěruschopnost žalovaného dle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. S ohledem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, publikovaný v Právních rozhledech [číslo] na s. 757, soud při absenci tvrzení a důkazů na straně žalobkyně soud vychází z toho, že původní věřitel uvedenou povinnost nesplnil a na smlouvu o úvěru tak dopadá sankce absolutní neplatnosti. Je však evidentní, že žalovaný si zapůjčil finanční prostředky ve výši 16 000 Kč, z nichž neuhradil ničeho. Tento nárok žalobkyně je nezbytné posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku, kdy veškeré nároky žalobkyně s výjimkou vrácení jistiny jsou nedůvodné, proto soud žalobě vyhověl jen z části. Jelikož se pak žalovaný se zaplacením této části dostal do prodlení, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je přiznána v zákonné sazbě ode dne 31. 12. 2018 tedy ode dne následujícího po doručení a po uplynutí lhůty ve výzvě k zaplacení dlužné částky ze dne 27. 12. 2018, do zaplacení. V tomto rozsahu tedy soud žal