31 C 233/2021-45 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 15. 6. 2021, se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 219,94 Kč s příslušenstvím tak, jak je pod výrokem I. tohoto rozsudku uvedeno, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 16. 5. 1995 smlouvu o sporožirovém účtu [číslo] v jejím rámci následně byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu ze dne 1. 2. 2010, na jejímž základě byl žalované poskytnut kontokorent ve výši 5 000 Kč. Žalovaná splátky úvěru nehradila řádně a včas, zároveň překročila úvěrový rámec, když byl účet postižen exekucí, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne 1. 7. 2020. Žalovaná byla rovněž upozorněna, nedojde-li ke splacení celého kontokorentu, bude od smlouvy ze strany žalobkyně odstoupeno, a to ke dni 1. 9. 2020 a dluh bude zesplatněn. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, a tak žalobkyně převedla ke dni 22. 9. 2020 pohledávku na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků, o čemž byla žalovaná písemně výzvou ze dne 23. 9. 2020 vyrozuměna. Jelikož se žalobkyni nepodařilo dohledat smlouvu o kontokorentu, požaduje po žalované k zaplacení dlužnou částku z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Celková výše pohledávky tak představuje 7 219,94 Kč sestávající se z jistiny ve výši 7 078,87 Kč a z úroku do zesplatnění ve výši 141,07 Kč. Žalobkyně nepožaduje sjednaný úrok za půjčené peníze ve smlouvě, neboť tato se jí nepodařila dohledat. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani přes písemnou výzvu ze dne 20. 4. 2021. 2. Ve věci byl zdejším soudem vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou a proto byl usnesením zdejšího soudu v souladu s ust. § 173 odst. 2 ve spojení s ust. §174a odst. 3 o. s. ř. zrušen. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o. s. ř. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřila, soud tedy její souhlas předpokládal a postupoval dále v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. a ve věci jednání nenařizoval. 5. Ze smlouvy o sporožirovém účtu má soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou dne 16. 5. 1995, když na jejím základě žalobkyně zřídila pro žalovanou sporožirový účet [číslo]. Z dohody o změně smlouvy o sporožirovém účtu ze dne 11. 6. 2004 a ze dne 9. 11. 2007 má soud za prokázané, že došlo ke změně sporožirového účtu, který byl veden pod č. [bankovní účet]. Z výpisu z účtu [číslo] vedený [anonymizována dvě slova] na jména žalované má soud za prokázané, že tento účet vykazoval nedoplatek ve výši 7 078,87 Kč. Z přípisu ze dne 31. 5. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně vyrozuměla žalovanou o překročení limitu kontokorentu ke dni 31. 5. 2020 z důvodu exekuce a zároveň vyzvala žalovanou k zaplacení částky celého kontokorentu ve výši 5 816 Kč. Z přípisu ze dne 1. 7. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně vyzývala žalovanou k vyrovnání kontokorentu, respektive dluhu po splatnosti. Z přípisu ze dne 24. 7. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně vyrozuměla žalovanou o pozastavení práva čerpat limit z jejího účtu. Z výzvy ze dne 23. 9. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení celkové dlužné částky ve výši 7 219,94 Kč, když z poštovní dodejky má soud za prokázané, že zásilka byla žalované doručena do vlastních rukou dne 30. 9. 2020. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 20. 4. 2021 má soud za prokázané, že žalobkyně vyzývala žalovanou k zaplacení dlužné částky opětovně, když z tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaná dlužnou částku neuhradila. 6. Podle § 708 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb. obchodního zákoníku účinného do 31. 12. 2013 se smlouvou o běžném účtu zavazuje banka zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele přijímat na zřízený účet peněžní prostředky, vyplácet z něj peněžní prostředky nebo z něj či na něj provádět jiné platební transakce. 7. Podle § 451 odst. 1, 2 zákona č. 40/196 4Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. 8. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je z větší části důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně zřídila pro žalovanou běžný účet, a to na základě smlouvy o sporožirovém účtu ze dne 16. 5. 1995. Pokud tak žalobkyně tvrdila, že v rámci tohoto účtu byla uzavřena smlouva o poskytnutí úvěru, toto tvrzení nebylo prokázáno, neboť žalobkyně soudu žádnou smlouvu o úvěru nepředložila a sama sdělila, že touto nedisponuje a svůj nárok na zaplacení uplatňuje z titulu bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná vyčerpala od žalobkyně částku ve výši 7 078,87 Kč, bez existence smlouvy o úvěru tedy bez právního důvodu. Tuto částku tedy od žalobkyně obdržela, avšak ke dni podání žaloby nevrátila, ačkoli byla o její vrácení vyzvána. Jelikož soud tedy nárok žalobkyně posuzuje podle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 451 zákona č. 40/1964 Sb., případně dle ust. § 2991 občanského zákoníku, veškeré nároky žalobkyně s výjimkou vrácení jistiny jsou nedůvodné. Soud žalobě vyhověl pouze co do jistiny 7 078,87 Kč. Co se týče úroku do zesplatnění ve výši 141,07 Kč, v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta, neboť nebylo skutkově dostatečně tvrzeno, jakým způsobem žalobkyně k této částce dospěla, pokud se tato sestává z kapitalizovaného řádného úroku a z kapitalizovaného úroku z prodlení, který byl účtován od 1. 8. 2020 do 31. 8. 2020, pak s ohledem na absenci úvěrové smlouvy, má žalobkyně právo na zaplacení pouze zákonného úroku z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je přiznána v zákonné sazbě ode dne 1. 10. 2020, když poprvé byla žalovaná o zaplacení dlužné částky vyzvána 23. 9. 2020 a tato výzvy jí byla doručena do vlastních rukou dne 30. 9. 2020, tedy ode dne 1. 10. 2020 je žalovaná se splněním svého dluhu v prodlení. Tedy soud žalobě vyhověl pouze co do jistiny dlužné částky a ve zbytku žalobu zamítl tak, jak je pod výroky toho rozsudku uvedeno. 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že neúspěch žalobkyně hodnotí soud pouze jako neúspěch v nepatrné části, a proto přiznal žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a dále z paušální náhrady účastníka v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši dle vyhlášky [číslo] za dva úkony spočívající v podání žaloby a ve výzvě k plnění, tedy ve výši 200 Kč Celkem tedy náklady řízení představují částku 600 Kč. 11. O lhůtách ke splnění veškerých povinností z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a stanovil pro jejich splnění obecnou 3denní lhůtu.