31 C 276/2021-29 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 31. 7. 2021 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 226,25 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 12 453 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 15 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela se žalovanou dne 24. 6. 2016 smlouvu o zápůjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí byly i smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce otištěné na zadní straně smlouvy. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala půjčenou částku, spolu s poplatkem ve výši 11 100 Kč představující kapitalizované úroky za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 100 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v článku 1.2 podmínek a z odměny za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a z hotovostního inkasa splátek ve výši 6 000 Kč, uhradit právní předchůdkyni žalobkyně v hotovosti v 58 týdenních (sedmidenních) splátkách po 450 Kč, počínaje dnem 1. 7. 2016 Poslední splátka byla stanovena ke dni 4. 8. 2017. Žalovaná sjednané splátky řádně a včas nehradila, porušila tím své závazky ze smlouvy, když poslední splátku uhradila dne 4. 8. 2017. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo nejpozději dne 5. 8. 2017 právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené částky. Žalovaná ke dni postoupení uhradila celkem částku 3 550 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně pak svoji pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 postoupila na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně dopisem ze dne 15. 1. 2021 vyrozuměna. Ke dni postoupení pohledávky, tedy ke dni 15. 1. 2021 představovala výše pohledávky částku 22 550 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč, z poplatku za administrativní činnost ve výši 2 377,60 Kč a z dlužného poplatku za hotovostní inkaso ve výši 5 172,40 Kč. Dále pak žalobkyně požaduje po žalované zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 12 453 Kč představující sjednané úroky ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč od 5. 8. 2017 do data postoupení, tedy do 15. 1. 2021 a dále do zaplacení. Dále pak kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 4 226,25 Kč představující zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč od 5. 8. 2017 do data postoupení, tedy do 15. 1. 2021 a dále do zaplacení. Žalovaná dlužnou částku ani přes písemnou upomínku neuhradila. 2. Ve věci byl soudem vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou, a proto byl v souladu s ustanovením § 173 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 174a odst. 3 o. s. ř. zrušen. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o. s. ř. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřila, soud tedy postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř., její souhlas předpokládal, a ve věci jednání nenařizoval. 5. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o půjčce [číslo] má soud za prokázané, že tuto uzavřela společnost [právnická osoba] se žalovanou dne 24. 6. 2016, když na základě této smlouvy půjčila právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku 15 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala uhradit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 11 100 Kč, tedy celkem částku 26 100 Kč v pravidelných 58 týdenních splátkách ve výši 450 Kč měsíčně, když poslední splátka byla stanovena na den 4. 8. 2017. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy o půjčce. RPSN činila 75,72 % a úroková sazba byla sjednána ve výši 23,72 % ročně. Z výzvy ze dne 13. 5. 2021 má soud za prokázané, že žalobkyně žalovanou o zaplacení dlužné částky vyzývala. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 2. 2021 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně vyrozuměla žalovanou o postoupení pohledávky na žalobkyni a zároveň jí vyzvala k uhrazení dlužné částky. Z tvrzení žalobkyně, jakož i z vyjádření žalované má soud za prokázané, že žalovaná dlužnou částku žalobkyni neuhradila. 6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 2991 odst. 1,2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Podle § 580 občanského zákoníku platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek 10. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, když mezi účastníky měla být uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014. Žalované byla poskytnuta dne 24.6.2016 peněžitá částka ve výši 15 000 Kč, když vedle této částky se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni částku 11 100 Kč, označovanou souborně jako poplatek, celkem tedy částku 26 100 Kč a to do 4.8.2017. Soud dospěl k závěru, že ve smlouvě označený poplatek nepředstavuje nic jiného než úroky, tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky v podobě jistiny. Je nutno v tomto směru přihlédnout k povaze předchůdkyně žalobkyně jako společnosti, která podniká v oblasti spotřebitelských úvěrů, z čehož plyne, že zmíněný poplatek jistě nemůže představovat nic jiného než právě úrok (jinak řečeno: předchůdkyně žalobkyně jako podnikatel v oblasti spotřebitelských úvěrů jistě neposkytoval svým klientům bezúročné půjčky). Při hodnocení platnosti této smlouvy soud přihlédl k výše citovaným zákonným ustanovením, když podle ust. § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k neplatnosti takové právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku). Pod sankcí absolutní neplatnosti je třeba posoudit i smlouvu, při jejímž uzavření někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany, když majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Takové jednání vykazuje znaky lichvy, jež nemůže požívat právní ochrany. Výše úroků však byla sjednána nemravně, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Nemravnost takto vysokého úroku lze dovodit nejen z výše RPSN, ale také při přepočtu v úrokové sazbě 66,40% ročně (nikoli 23,72 % ročně, jak uváděla žalobkyně). Soud v tomto odkazuje např. na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 8. 2018 pod č. j. [spisová značka], nebo Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 2. 2020 pod č. j. [spisová značka], dle kterých je smlouva s takovýmto úrokem absolutně neplatná. Nárok žalobkyně je tedy nezbytné posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdy veškeré nároky žalobkyně s výjimkou vrácení jistiny jsou nedůvodné. Je však evidentní, že žalovaná si zapůjčila finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, avšak z tvrzení vyplývajících z podané žaloby vyplývá, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně ještě před podáním žaloby zaplatila částku 3 550 Kč. S ohledem na tuto skutečnost a na právní posouzení nároku žalobkyně, jakožto nároku na vydání bezdůvodného obohacení, tedy soud žalobě vyhověl pouze co do částky 11 450Kč. Jelikož se žalovaná se zaplacením této částky dostala do prodlení, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je přiznána v zákonné sazbě ode dne 26.2.2021, tedy ode dne následujícího po doručení a uplynutí lhůty ve výzvě ze dne 12.2.2021. V tomto rozsahu tedy žalobě vyhověl a ve zbytku byla žaloba zamítnuta. 11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že je nepřiznal žádnému z účastníků, b