31 C 277/2021-36 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 30. 7. 2021 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 293,33 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 677,69 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně a s úrokem ve výši 19,06 % ročně, vždy z částky 20 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela se žalovanou dne 19. 9. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] kdy právní předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se pak zavázala půjčenou částku, spolu s poplatkem ve výši 16 000 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4 000 Kč, z odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 4 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč, uhradit právní předchůdkyni žalobkyně v hotovosti, a to v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 600 Kč, počínaje 26. 9. 2019, přičemž poslední splátka byla stanovena na 12. 11. 2020. Žalovaná sjednané splátky řádně a včas nehradila, porušila tím své závazky ze smlouvy, když poslední splátku uhradila dne 12. 11. 2020. Žalovaná do data postoupení pohledávky uhradila celkem částku 4 800 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně pak svoji pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 postoupila na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně dopisem ze dne 15. 1. 2021 vyrozuměna. Ke dni postoupení pohledávky, tedy ke dni 20. 1. 2020 představovala výše pohledávky částku 36 400 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč, z dlužného úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 266,64 Kč, z dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč, z dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 933,36 Kč. Dále pak žalobkyně požaduje po žalované zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 677,69 Kč odpovídající sjednanému úroku ve výši 19,06 % ročně z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč od 13. 11. 2020 do data postoupení, tedy do 15. 1. 2021, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 293,33 Kč, když se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč, a to 13. 11. 2020 do data postoupení, tedy do 15. 1. 2021 a dále do zaplacení. Žalovaná dlužnou částku ani přes písemnou upomínku neuhradila. 2. Ve věci byl soudem vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou, a proto byl v souladu s ustanovením § 173 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 174a odst. 3 o. s. ř. zrušen. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o. s. ř. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřila, soud tedy postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř., její souhlas předpokládal, a ve věci jednání nenařizoval. 5. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] má soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalovanou, když na základě této smlouvy půjčila právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku 20 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala uhradit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 16 000 Kč, celkem tedy částku 56 000 Kč v pravidelných 60 týdenních splátkách po 600 Kč, když poslední splátka byla stanovena na den 12. 11. 2020. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. RPSN činila 206,15 % a úroková sazba byla sjednána ve výši 32,15 % ročně (žalobou požadována částka 19,06 % ročně). Z výzvy ze dne 13. 5. 2021 má soud za prokázané, že žalobkyně žalovanou o zaplacení dlužné částky vyzývala. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2021 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně vyrozuměla žalovanou o postoupení pohledávky na žalobkyni a zároveň jí vyzvala k uhrazení dlužné částky. Z tvrzení žalobkyně, jakož i z vyjádření žalované má soud za prokázané, že žalovaná dlužnou částku žalobkyni neuhradila. 6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 2991 odst. 1,2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Podle § 580 občanského zákoníku platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek 10. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, když mezi účastníky měla být uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014. Žalované byla dne 19.9.2019 poskytnuta peněžitá částka ve výši 20 000 Kč, když vedle této částky se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni částku 16 000Kč, označovanou souborně jako poplatek, celkem tedy částku 36 000 Kč. Soud dospěl k závěru, že ve smlouvě označený poplatek nepředstavuje nic jiného než úroky, tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky v podobě jistiny. Je nutno v tomto směru přihlédnout k povaze předchůdkyně žalobkyně jako společnosti, která podniká v oblasti spotřebitelských úvěrů, z čehož plyne, že zmíněný poplatek jistě nemůže představovat nic jiného než právě úrok (jinak řečeno: předchůdkyně žalobkyně jako podnikatel v oblasti spotřebitelských úvěrů jistě neposkytoval svým klientům bezúročné půjčky). Při hodnocení platnosti této smlouvy soud přihlédl k výše citovaným zákonným ustanovením, když podle ust. § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k neplatnosti takové právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku). Pod sankcí absolutní neplatnosti je třeba posoudit i smlouvu, při jejímž uzavření někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany, když majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Takové jednání vykazuje znaky lichvy, jež nemůže požívat právní ochrany. Výše úroků však byla sjednána nemravně, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Nemravnost takto vysokého úroku lze dovodit nejen z výše RPSN 206,15 %, ale také při přepočtu v úrokové sazbě 69,40 % ročně (nikoli 19,6 % ročně, jak požaduje žalobkyně žalobou, ani 32,15% ročně jak je uvedeno ve smlouvě). Soud v tomto odkazuje např. na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 8. 2018 pod č. j. [spisová značka], nebo Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 2. 2020 pod č. j. [spisová značka], dle kterých je smlouva s takovýmto úrokem absolutně neplatná. Nárok žalobkyně je tedy nezbytné posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdy veškeré nároky žalobkyně s výjimkou vrácení jistiny jsou nedůvodné. Je však evidentní, že žalovaná si zapůjčila finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, avšak z tvrzení vyplývajících z podané žaloby vyplývá, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně ještě před podáním žaloby zaplatila částku 4 800 Kč. S ohledem na tuto skutečnost a na právní posouzení nároku žalobkyně, jakožto nároku na vydání bezdůvodného obohacení, tedy soud žalobě vyhověl pouze co do částky 15 200 Kč. Jelikož se žalovaná se zaplacením této částky dostala do prodlení, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je přiznána v zákonné sazbě ode dne 2.3. 2021, tedy ode dne následujícího po doručení a uplynutí lhůty ve výzvě ze dne 19.2.2021. V tomto rozsahu tedy žalobě vyhověl a ve zbytku byla žaloba zamítnuta. 11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a podle p