31 C 387/2019-163 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 9. 12. 2019 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud vyloučil z exekučního řízení vedeného soudní exekutorkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka] ve věci oprávněného [celé jméno žalovaného] proti povinnému [příjmení] [jméno] [jméno] pozemek č. parc. st. [anonymizováno] – zastavěná plocha a nádvoří o výměře [anonymizováno] m², jehož součástí je budova [adresa] – rodinný dům, pozemek č. parc. [číslo] orná půda o výměře [anonymizována dvě slova] m² a pozemek č. parc. [číslo] orná půda o výměře [anonymizováno] m², vše nacházející se v k.ú. [část obce], [územní celek], zapsané na [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce], [územní celek] u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, [stát. instituce], a dále, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že právnímu zástupci žalobkyně byl dne 26. 11. 2019 doručen exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem nemovitých věcí soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad [okres], č. j. [číslo jednací], tento exekuční příkaz byl doručen žalobkyni dne 5. 12. 2019. Tento exekuční příkaz byl vydán v rámci exekučního řízení oprávněného [celé jméno žalovaného], tedy žalovaného, proti povinnému [příjmení] [jméno] [jméno] (bývalý manželů žalobkyně), narozen [datum], zemřelý dne [datum], podle vykonatelného notářského zápisu [jméno] [příjmení], ze dne 19. 3. 2013, [číslo jednací], NZ [číslo], vymáhaná peněžitá pohledávka byla ve výši 12 976 120,20 Kč. Tímto exekučním příkazem dle žalobkyně došlo k postižení výlučného majetku žalobkyně. Žalobkyně uvedla, že z exekučního příkazu je zřejmé, že se v něm vychází z nesprávných předpokladů, za prvé se v něm počítá s tím, že je v exekuci vymáhána pohledávka tvořící zaniklé společné jmění povinného a jeho bývalé manželky tedy žalobkyně, když tato pohledávka nikdy nemohla náležet do společného jmění manželů, šlo o dluh, který převzal výlučně povinný bez souhlasu, a dokonce i bez vědomí žalobkyně, přičemž nešlo o obstarávání běžných potřeb rodiny. Manželství žalobkyně a povinného bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 9. 1. 2013 a dohoda o vypořádání společného jmění manželů byla uzavřena dne 25. 2. 2013, tedy před vznikem exekučního titulu notářského zápisu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 19. 3. 2013. Žalobkyně dále uvedla, že v daném případě šlo o dluh z investiční činnosti, kterou prováděl povinný pro oprávněného, a to v podstatně nižších částkách, k tomuto tvrzení pak žalobkyně poukázala na čestné prohlášení povinného s úředně ověřeným podpisem ze dne 24. 1. 2018. Za druhé žalobkyně namítla, že exekuční příkaz vychází z nesprávného východiska o tom, že dohoda o vypořádání společného jmění manželů by měla být relativně bezúčinnou dle § 150 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, žalobkyně uvedla, že v rámci této dohody došlo dle vůle povinného a žalobkyně ke vzájemnému vypořádání, a to i se zohledněním dřívějších závazků, vnosů do společného jmění manželů atd. Nedošlo v žádném případě ke zmenšení majetku povinného, neboť tímto byly vypořádány i jeho dřívější dluhy vůči žalobkyni, v rámci této dohody byl zjištěn rovněž dluh povinného vůči žalobkyni, který však nebyl včas splněn, a proto došlo dne 8. 3. 2013 k sepisu notářského zápisu [anonymizováno] [jméno] [příjmení], NZ [číslo], [spisová značka] s doložkou přímé vykonatelnosti, když ani v důsledku tohoto notářského zápisu nebyl dluh žalobkyni uhrazen. Žalobkyně za třetí uvedla, že předmětné nemovitosti nikdy nenáležely do společného jmění manželů, když z kupní smlouvy na pozemek je zřejmé, že tento nabývala sama žalobkyně ze svých výlučných prostředků, pozemek nabyla na základě kupní smlouvy z dubna 2012 za částku 200 000 Kč, když koupi pozemku zprostředkovala realitní makléřka [jméno] [příjmení], předmětný dům, který měl být postaven na uvedeném pozemku měl sloužit k výlučnému bydlení pro žalobkyni a dle vyrovnání, na kterém se manželé [jméno] dohodli již v roce 2009 až 2010 měl stavbu hradit povinný, čímž měl žalobkyni splatit dluhy, které vůči ní měl. Jelikož stavba postupovala rychleji, povinný neměl finanční prostředky na její zaplacení, žalobkyně proto chtěla získat úvěr, aby náklady na stavbu svého domu mohla hradit sama. Dle požadavku banky se úvěrové smlouvy účastnil i povinný, když úvěr splácela žalobkyně sama ze svých prostředků. Žalobkyně rovněž uvedla, že z exekučního příkazu není zřejmé, z jakého důvodu je napadán výlučný majetek žalobkyně, zda má žalobkyně vystupovat jako manželka povinného, či jako výlučný vlastník uvedených nemovitostí. Žalobkyni tak není zřejmé, zda se má domáhat svého nároku z titulu částečného zastavení exekuce nebo vylučovací žalobou. Žalobkyně raději podala, jak návrh na zastavení exekuce, tak i tuto vylučovací žalobou. Žalobkyně uvedla, že dne 26. 9. 2019 navrhla zastavení exekučního řízení s ohledem na smrt povinného, který zemřel [datum], a řízení o pozůstalosti po něm bylo zastaveno, aniž by byl zjišťován okruh dědiců. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že uplatněný nárok zcela neuznává. Uvedl, že se jedná o další z celé řady soudních sporů, které jsou mezi účastníky vzájemně vedeny. Poukázal na identický spor vedený u zdejšího soudu pod č. j. [spisová značka], v jehož rámci bylo vydáno usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 2. 2019 pod č. j. [číslo jednací], podle něhož soud dospěl k závěru, že dle ustanovení § 150 odst. 2 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 nesmí být dohodou o vypořádání společného jmění bývalých manželů [příjmení], která byla uzavřena dne 25. 2. 2013, dotčena práva věřitelů konkrétně žalovaného. V daném případě se jedná o takzvanou neúčinnost či bezúčinnost dohody o vypořádání, neboť tato poškozuje žalovaného jako věřitele. Námitku neúčinnosti dohody může pak žalovaný jako oprávněný v exekuční věci vznést i v rámci vykonávacího řízení. S ohledem na tuto skutečnost se na danou dohodu hledí, jako by k vypořádání společného jmění manželů nedošlo. Žalovaný uvedl, že smrtí povinného [příjmení] [jméno] se povaha majetku postiženého exekucí nemění. Nemění se ani účastenství bývalého manžela povinného, tedy žalobkyně. Žalovaný dále rozporoval tvrzení o tom, že nemovitosti v [anonymizováno] byly od počátku určeny jako bydlení žalobkyně, což není rozhodné. Rozhodné je však, že tvořily součást společného jmění manželů. Poukázal na zástavní smlouvu ze dne 8. 11. 2012, z níž je zřejmé, že manželé [jméno] si vzali poskytnutý úvěr na dostavbu předmětného rodinného domu, což se mělo stát v době, kdy už tvrdili, že spolu nežijí. Žalovaný považuje tedy jejich rozvod rozvodem pouze naoko. Žalovaný poukázal na úvěrovou smlouvu uzavíranou účastníky u Komerční banky. V neposlední řadě pak žalovaný namítl nedostatek aktivní věcné legitimace žalobkyně k podání dané žaloby, neboť ona jako manželka povinného je účastníkem exekučního řízení, v němž vystupuje jako další účastník povinného a přísluší jí tedy obrana toliko v podobě podání návrhu na částečné zastavení exekuce. Ze všech těchto důvodů žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. 3. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. 4. Ze spisu [spisová značka] vedeného Okresním soudem Plzeň – město má soud za prokázané: -) Z usnesení ve věci [číslo jednací] ze dne 28. 3. 2019 (č.l. 94), že [anonymizováno] [jméno] [jméno] zemřel dne [datum], když Okresní soud Plzeň – město rozhodl [anonymizováno] [jméno] [příjmení], notářem se sídlem v [obec] jako soudem pověřeným soudním komisařem k provedení úkonů ve věci řízení o pozůstalosti po [anonymizováno] [jméno] [jméno] tak, že zanechaný nepatrný majetek tvořený movitými věcmi popsanými v tomto usnesení byl vydán [jméno] [jméno] a ve zbytku bylo řízení zastaveno. Toto usnesení nabylo právní moci dne 28. 3. 2019. -) Z rozsudku Okresního soudu Plzeň – město ze dne 17. 12. 2012 pod č. j. [číslo jednací] (č.l. 103), že manželství účastníků uzavřené dne 6. 11. 1993 bylo rozvedeno. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 9. 1. 2013, když z odůvodnění tohoto rozhodnutí má soud za zjištěné, že žalobkyně podala návrh na rozvod manželství dne 19. 11. 2012, v němž uvedla, že od roku 2005 se mezi účastníky projevovaly problémy. Ke dni podání návrhu na rozvod manželství účastníci spolu nevedou společnou domácnost, nežijí a žalovaný má novou známost. -) Z dohody o vypořádání společného jmění manželů založené v tomto spise na č. l. 125 a 126 (shodně č. l. 164-166) ze dne 25. 2. 2013, že tato byla uzavřena mezi žalobkyní a panem [příjmení] [jméno] [jméno] ve smyslu ustanovení § 149 a následující občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., když v rámci této dohody účastníci souhlasně prohlásili, že mají společný závazek z hypotečního úvěru vedeného u [právnická osoba] do výše jistiny, kterou je možno čerpat, a to do částky 2 599 200 Kč, kterýžto na základě této dohody měl uhradit pan [příjmení] [jméno] [jméno] s tím, ž