31 C 64/2021-22 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 30. 10. 2020 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 648,93 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 896,26 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 399,89 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně a s úrokem ve výši 25 % ročně vždy z částky 9 192,89 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela se žalovanou dne 26. 2. 2017 smlouvu o zápůjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí byly i smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce otištěné na zadní straně smlouvy. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované zápůjčku ve výši 10 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se pak zavázala půjčenou částku spolu s poplatkem ve výši 8 917 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 789 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, sjednanou na straně 2 smlouvy o zápůjčce, z odměny za zpracování a doručení ve výši 2 720 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 408 Kč uhradit právní předchůdkyni žalobkyně v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 316 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 22. 8. 2018. Žalovaná sjednané splátky řádně a včas nehradila, porušila tím své závazky ze smlouvy, když poslední splátku uhradila dne 28. 3. 2017. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo nejpozději dne 22. 8. 2018 právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené částky, která představovala na jistině částku 9 192,80 Kč a na dlužném poplatku částku ve výši 6 456,04 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně pak svoji pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 postoupila na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně dopisem ze dne 14. 6. 2018, vyrozuměna. Ke dni postoupení uhradila žalovaná částku 1 500 Kč. Po postoupení pohledávky pak ničeho. Ke dni postoupení pohledávky, tedy ke dni 14. 6. 2018 představovala výše pohledávky částku 15 648,93 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 9 192,89 Kč a z dlužného poplatku ve výši 6 456,04 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 399,89 Kč představující sjednané úroky ve výši 29 % ročně z dlužné nezaplacené jistiny ve výši 9 192,89 Kč od 22. 4. 2018 do data postoupení, tedy do 14. 6. 2018, dále do zaplacení a dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 896,26 Kč, když se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9 192,89 Kč od 5. 4. 2017, tj. ode dne marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty po úhradě poslední splátky do data postoupení, tedy do 14. 6. 2018 a dále do zaplacení. Žalovaná dlužnou částku ani přes písemnou upomínku neuhradila. 2. Ve věci byl soudem vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou, a proto byl v souladu s ustanovením § 173 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 174a odst. 3 o. s. ř. zrušen. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o. s. ř. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřila, soud tedy postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř., její souhlas předpokládal, a ve věci jednání nenařizoval. 5. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] má soud za prokázané, že tuto uzavřela společnost [právnická osoba] se žalovanou dne 26. 2. 2017, když na základě této smlouvy půjčila žalované částku 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala uhradit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 8 917 Kč, tedy celkem částku 18 917 Kč v pravidelných 60 týdenních splátkách ve výši 316 Kč měsíčně, když poslední splátka byla stanovena na 22. 4. 2018. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. RPSN byla ve výši 241,97 %, úroková sazba byla sjednána ve výši 29 % ročně. Z výzvy ze dne 12. 3. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně žalovanou o zaplacení dlužné částky vyzývala z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2018 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně vyrozuměla žalovanou o postoupení pohledávky na žalobkyni a zároveň jí vyzvala k uhrazení dlužné částky. Z tvrzení žalobkyně, jakož i z vyjádření žalované má soud za prokázané, že žalovaná dlužnou částku žalobkyni neuhradila. 6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 2991 odst. 1,2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Podle § 580 občanského zákoníku platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek 10. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, když mezi účastníky měla být uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014. Žalované byla poskytnuta peněžitá částka ve výši 10 000 Kč, když vedle této částky se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni částku 8 917 Kč, označovanou souborně jako poplatek, celkem tedy částku 18 917 Kč. Soud dospěl k závěru, že ve smlouvě označený poplatek nepředstavuje nic jiného než úroky, tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky v podobě jistiny. Je nutno v tomto směru přihlédnout k povaze předchůdkyně žalobkyně jako společnosti, která podniká v oblasti spotřebitelských úvěrů, z čehož plyne, že zmíněný poplatek jistě nemůže představovat nic jiného než právě úrok (jinak řečeno: předchůdkyně žalobkyně jako podnikatel v oblasti spotřebitelských úvěrů jistě neposkytoval svým klientům bezúročné půjčky). Při hodnocení platnosti této smlouvy soud přihlédl k výše citovaným zákonným ustanovením, když podle ust. § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k neplatnosti takové právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku). Pod sankcí absolutní neplatnosti je třeba posoudit i smlouvu, při jejímž uzavření někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany, když majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Takové jednání vykazuje znaky lichvy, jež nemůže požívat právní ochrany. Výše úroků však byla sjednána nemravně, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Nemravnost takto vysokého úroku lze dovodit nejen z výše RPSN, která byla pro tuto půjčku vyjádřena ve výši 241,97 %, ale také při přepočtu v úrokové sazbě 76,58 % (nikoli 29% ročně, jak uváděla žalobkyně). Soud v tomto odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 8. 2018 pod č. j. [spisová značka], dle kterého je smlouva s takovýmto úrokem absolutně neplatná. Nárok žalobkyně je tedy nezbytné posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdy veškeré nároky žalobkyně s výjimkou vrácení jistiny jsou nedůvodné. Je však evidentní, že žalovaná si zapůjčila finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, avšak z tvrzení vyplývajících z podané žaloby vyplývá, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně ještě před podáním žaloby zaplatila částku 3 268,16 Kč. S ohledem na tuto skutečnost a na právní posouzení nároku žalobkyně, jakožto nároku na vydání bezdůvodného obohacení, tedy soud žalobě vyhověl pouze co částky 6 731,84 Kč. Jelikož se žalovaná se zaplacením této částky dostala do prodlení, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je přiznána v zákonné sazbě ode dne 28. 6. 2018, tedy ode dne následujícího po uplynutí lhůty ve výzvě ze dne 14. 6. 2018. V tomto rozsahu tedy žalobě vyhověl a ve zbytku byla žaloba zamítnuta. 11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že je nepřiznal žádnému z účastníků, byť žalovaná byla ve věci úspěšnější, avšak z obsahu spisu nemá sou