31 C 91/2021-99 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 26. 3. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 000 Kč od 19. 1. 2019 do zaplacení, ponížený smluvní úrok ve výši 9,75 % ročně z částky 5 000 Kč od 19. 12. 2018 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 5 000 Kč od 19. 1. 2019 do dne podání žaloby ve výši 2 500 Kč, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že dne 19. 12. 2018 uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO], smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč se smluvním úrokem ve výši 36 % ročně, když žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutou částku do 18. 1. 2019 Smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 27. 9. 2019 převedla právní předchůdkyně žalobkyně svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný neuhradil z poskytnutého plnění ničeho. V souladu s čl. VIII odst. 1 písm. d) smlouvy byla sjednána pro případ nezaplacení úvěru ve sjednané lhůtě, tedy do 18. 1. 2019 smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z nesplacené jistiny. Žalobkyně žalovaného o zaplacení dlužné částky upomínala a to upomínkou ze dne 25. 9. 2020, avšak žalovaný dlužnou částku neuhradil. 2. Ve věci byl zdejším soudem vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, a proto byl v souladu s ustanovením § 173 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 174a odst. 3 o. s. ř. zrušen. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud ve věci nařídil ústní jednání, které se konalo dne 13. 9. 2021, kdy účastníci byli k tomuto řádně předvoláni. Žalobkyně svoji neúčast u tohoto jednání omluvila, žalovaný ačkoli byl k tomuto jednání řádně předvolán, se k tomuto nedostavil a svoji neúčast neomluvil a o odročení jednání nepožádal. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. 5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo [anonymizováno] [číslo] má soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] na straně jedné a žalovaným na straně druhé, když na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 5 000 Kč, s úrokovou sazbou 36% ročně, RPSN představovala 8 052,85 %, který se žalovaný zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně v celkové částce 7 178 Kč (5 000 Kč úvěr a 2 178 Kč poplatek za sjednaný úvěr), a to ve lhůtě do 18. 1. 2019. Z potvrzení o provedené platbě ve spojení s vyjádřením společnosti [právnická osoba] ze dne 18. 5. 2021 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč dne 19. 12. 2018 poskytl. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 9. 2019 ve spojení s její přílohou má soud za prokázané, že pohledávka byla na žalobkyni postoupena. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 16. 4. 2020 má soud za prokázané, že žalovaný byl vyrozuměn o postoupení pohledávek na žalobkyni. Z předžalobní výzvy ze dne 25. 9. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného o zaplacení dlužné částky upomínala. Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaný dlužnou částku žalobkyni neuhradila. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžení prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8. Podle § 2048 o. z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. 9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, žádat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb.; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za sjednanou výše takto stanovená. 10. Dle § 580 o. z. platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 12. Ust. § 6 a § 8 o. z. stanoví, že nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu, a zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. 13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Podle § 2993 o. z. stanoví, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 15. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným měla být dne 19. 12. 2018 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč, když žalovaný se zavázal uhradit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s úvěrem náklady spotřebitelského úvěru ve výši 2 178 Kč, celkem tedy částku 7 178 Kč, a to do 18. 1. 2019, procentní sazba úroku byla sjednána ve výši 36% ročně, RPSN ve výši 8 052,85 %. Soud dospěl k závěru, že ve smlouvě označený poplatek nepředstavuje nic jiného než úroky, tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky v podobě jistiny. Je nutno v tomto směru přihlédnout k povaze právní předchůdkyně žalobkyně jako společnosti, která podniká v oblasti spotřebitelských úvěrů, z čehož plyne, že zmíněný poplatek jistě nemůže představovat nic jiného než právě úrok. Při hodnocení platnosti této smlouvy soud přihlédl k výše citovaným zákonným ustanovením, když podle ust. § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k neplatnosti takové právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku). Pod sankcí absolutní neplatnosti je třeba posoudit i smlouvu, při jejímž uzavření někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany, když majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Takové jednání vykazuje znaky lichvy, jež nemůže používat právní ochrany. Výše úroku byla sjednána nemravně, výkon práv a povinností vyplývající z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Nemravnost takto vysokého úroku lze dovodit nejen z výše RPSN, která byla pro tuto půjčku vyjádřena ve výši 8 052,85 %, ale také při přepočtu v úrokové sazbě ročně. Soud v tomto odkazuje např. na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 8. 2018 pod č. j. [spisová značka], dle kterého je smlouva s takovýmto úrokem absolutně neplatná. Je však evidentní, že žalovaný si zapůjčil finanční prostředky ve výši 5 000 Kč, z nichž neuhradil ničeho. Tento nárok žalobkyně je nezbytné posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku, kdy veškeré nároky žalobkyně s výjimkou vrácení jistiny jsou nedůvodné, proto soud žalobě vyhověl jen z části. Jelikož se pak žalovaný se zaplacením této části dostal do prodlení, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je přiznána v zákonné sazbě ode dne 30. 9. 2020, tedy ode dne následujícího po doručení a po uplynutí lhůty ve výzvě k zaplacení dlužné částky ze dne 25. 9. 2020, do zaplacení. V tomto rozsahu tedy soud žalobě vyhověl a ve zbytku byla žaloba zamítnuta. Aktivní legitimaci žalobkyně má pak soud za osvědčenou ve smyslu ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, s ohledem na smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 27. 9. 2019. 16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že je nepřiznal žádnému z účastníků, když to byl žalovaný, který byl ve věci úspěšnější a měl by právo na náhradu nákladů řízení, avšak z obsahu spisu soud nemá za zjištěné, že by žalovanému náklady řízení vznikly. 17. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř., žalovanému bylo ulože