39 C 177/2021-43 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město dne 5. 8. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalované společnosti uloženo zaplatit mu částku 37 000 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení a náklady řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce byl u žalované zaměstnán na základě pracovní smlouvy z 15. 7. 2019 ve znění dodatku z 21. 12. 2020 jako řidič se základní mzdou 18 500 Kč hrubého. Dne 30. 4. 2021 doručil žalobce žalované okamžité zrušení pracovního poměru s odkazem na § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Personalistka žalovaného odmítla potvrdit doručení, žalovaná byla ale upozorněna právním zástupcem žalobce, že doručení bylo provedeno účinně. Tatáž zaměstnankyně žalované potvrdila převzetí služebního telefonu od žalobce. Dopisem z 26. 7. 2021 byla žalovaná vyzvána k úhradě náhrady mzdy 37 000 Kč s odkazem na ustanovení § 56 odst. 2 zákoníku práce, na to však odpověděla odmítavě. Uvedla, že okamžité zrušení pracovního poměru považuje za neplatné, nicméně žalobce poukazuje na to, že žalovaná neučinila žádné kroky k tomu, aby v rámci soudního řízení byla neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru vyslovena, když ve stanovené lhůtě proti tomuto aktu nepodala žalobu. 2. Ve věci byl 24. 8. 2021 vydán platební rozkaz, proti kterému podala žalovaná odpor. Uvedla, že v případě okamžitého zrušení pracovního poměru by vznikl nárok na zaplacení náhrady mzdy, která odpovídá délce výpovědní doby, ovšem pouze za předpokladu, že by okamžité zrušení pracovního poměru bylo řádně doručeno žalované, to se však nestalo. Žalovaná se dozvěděla o okamžitém zrušení pracovního poměru až z přípisu [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta, který jménem žalobce (ovšem bez předložení plné moci) upozorňoval na to, že žalobce okamžité zrušení pracovního poměru doručoval. S ohledem na tento dopis začala žalovaná společnost pátrat po uvedené listině. Externí pracovnice žalované [jméno] [příjmení], která je však zaměstnankyní společnosti [právnická osoba], uvedla, že žalobce se ji skutečně snažil 30. 4. 2021 cca v 15:00 hodin, v [obec] předat nějaký dopis, umožnil jí nahlédnutí do této listiny, ona však odmítla listinu převzít se sdělením, že v rámci firemní struktury žalované je oprávněn převzít výpověď pouze přímý nadřízený žalobce, tedy dispečer, anebo jednatel žalované, který však v pátek již v tuto hodinu nebyl v sídle společnosti k dispozici. Předmětná personalistka není oprávněna přebírat jakoukoliv poštu jménem žalované, nejedná se o zaměstnankyni žalované. Není v rámci své činnosti ani zmocněna k tomu, aby podepisovala pracovní smlouvy, přijímala výpovědi či okamžitá zrušení pracovního poměru. Žalobce mohl dokument v pátek 30. 4. 2021 během dopoledne předat svému přímému nadřízenému v [obec], případně mohl písemnost odeslat poštou, případně jej doručit v pondělí ráno 3. 5. 2021, nic z toho se však nestalo. Protože právní zástupce se nevykázal plnou mocí, upozornila žalovaná dne 5. 5. 2021 přímo žalobce dopisem o tom, že okamžité zrušení pracovního poměru nebylo řádně doručeno, zároveň bylo sdělováno, že žalovaná z opatrnosti namítá neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru. Nicméně dopis žalobce nepřevzal a se žalovanou přestal komunikovat. Žalovaná společnost tedy konstatuje, že v žádném případě nemůže být žaloba důvodná, neboť účinky okamžitého zrušení pracovního poměru ze strany žalobce nenastaly, neboť nebylo prokázáno jeho doručení žalované. Pracovní poměr žalobce byl ukončen 10. 5. 2021 okamžitým zrušením pracovního poměru ze strany žalované, a to s ohledem na to, že žalobce nedocházel do zaměstnání. Ani tyto listiny však žalobce nepřevzal, ačkoliv byly doručovány na jím uvedenou adresu. Pracovní poměr skončil 24. 5. 2021, kdy se zásilka obsahující okamžité zrušení pracovního poměru vrátila jako nedoručená. Pokud byla žalovaná vyzvána dopisem z 26. 7. 2021 k zaplacení náhrady mzdy, reagovala obratem tak, že tento nárok není důvodný. 3. Právní zástupce žalobce podáním ze dne 21. 9. 2021 upozornil na to, že žalobce 30. 4. 2021 zanechal předmětnou listinu v sídle firmy, když předtím se s ní seznámila účetní společnosti i následně personalistka. Podle názoru žalobce, žalovaná společnost prostřednictvím svých pracovnic zmařila, resp. pokusila se doručení zmařit, toto je však v rozporu s § 337 odst. 3 zákoníku práce. Žalobce se také vymezil proti tvrzení, že personalistka ani účetní nejsou oprávněny přebírat jakékoliv písemnosti a jsou zmocněny k řešení naprosto jiné problematiky, toto však nemůže být vykládáno k újmě žalobce, zejména za situace, kdy tatáž personalistka byla zároveň zmocněna k převzetí služebního mobilního telefonu žalobce, tedy pracovní pomůcky žalobce. Musela si být přitom vědoma, že bez služebního telefonu žalobce nemůže dál svoji práci vykonávat. V sídle společnosti byly při doručování okamžitého zrušení pracovního poměru prokazatelně přítomny dvě osoby, které zajišťovaly pro žalovanou sofistikované administrativní práce, v žádném případě se nelze bránit tvrzením, že se jednalo o externí spolupracovníky. Byť byly strany vedeny ke smírnému řešení, nedošlo k němu. 4. Soud při jednání dne 26. 10. 2021 provedl důkazy, ze kterých byla osvědčena následující skutková tvrzení. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že žalobce pracoval u žalované na základě pracovní smlouvy z 15. 7. 2019, která byla uzavřena pro pracovní pozici řidič tahače na dobu určitou do 31. 7. 2020 se zkušební dobou tří měsíců. Dodatek [číslo] k pracovní smlouvě předložen nebyl, z druhého dodatku pracovní smlouvy ze dne 21. 12. 2020 bylo ověřeno, že došlo k prodloužení pracovního poměru na dobu neurčitou. Zároveň mzdovým výměrem platným od 1. 1. 2021 byla žalobci stanovena základní mzda 18 500 Kč. Z těchto listin se uzavírá, že žalobce byl u žalované zaměstnán v pracovním poměru na dobu neurčitou s hrubou měsíční mzdou 18 500 Kč. 5. K otázce ukončení pracovního poměru předložil žalobce listinu označenou jako okamžité zrušení pracovního poměru, kde uvádí ve vztahu k žalované společnosti, že okamžitě ruší pracovní poměr podle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce s odůvodněním, že žalovaná mu nevyplatila mzdu do patnácti dnů po uplynutí splatnosti. V následujícím odstavci pak vysvětluje, že po dobu trvání pracovního poměru mu byla proplácena pouze základní mzda, na výplatnicích je však uváděn i jiný počet odpracovaných hodin, než které on odpracoval, navíc mu nebyly propláceny přesčasové hodiny, když podle jeho výpočtů činí dlužná mzda včetně příplatků za přesčasy 108 995 Kč. Listina je žalobcem podepsána a je uveden datum 30. 4. 2021. Na listině je zároveň rukou psaná poznámka, o které se žalobce vyjádřil, že je psána jeho rukou, a to taková, že personální [jméno] [příjmení] odmítá převzetí písemnosti okamžité zrušení pracovního poměru. Zároveň byla předložena listina označená jako dohoda o odpovědnosti za ztrátu svěřených předmětů uzavřená 15. 7. 2019, podle které byl žalobci poskytnut pro pracovní účely mobilní telefon Nokia 130. Na listině je rukou psaná poznámka„ převzala 30. 4. 21“ a podpis, o kterém se slyšená svědkyně vyjádřila, že je to její podpis, tedy podpis [jméno] [příjmení]. Z těchto listin lze mít za zjištěné, že skutečně 30. 4. 2021 se žalobce dostavil do sídla společnosti, pokusil se předat listinu označenou jako okamžité zrušení pracovního poměru, byl od něj převzat služební telefon. K důkazu byla dále provedena korespondence mezi účastníky či právními zástupci, kterou jsou pouze dokreslována skutková tvrzení žalobce i žalované v té podobě, že 4. 5. 2021 právní zástupce žalobce upozornil žalovanou společnost na doručení okamžitého zrušení pracovního poměru 30. 4. 2021, když tuto listinu odmítla personální pracovnice převzít, na což následovala reakce žalované přímo žalobci, v níž se ve stručnosti uvádí, že nepovažuje okamžité zrušení pracovního poměru za řádné, neboť nebylo doručeno žalované společnosti, uvádí se, že paní [příjmení] nebyla oprávněna písemnost převzít, byla pouze schopna se s doručovanou písemností seznámit. Žalovaná se v této korespondenci také vymezila proti tvrzení o tom, že není řádně vyplácena mzda. Z kopie dodejky je zřejmé, že žalobce listinu nepřevzal. Dne 10. 5. 2021 je pak datováno okamžité zrušení pracovního poměru, tentokrát učiněné žalovanou společností, opět s kopií dodejky, podle které listina nebyla převzata. Jako důvod okamžitého zrušení pracovního poměru se uvádí neomluvená absence žalobce na pracovišti, a to od 3. 5. 2021, když tato skutečnost také není mezi účastníky sporná. Dále byla doložena výzva z 26. 7. 2021, kdy právní zástupce žalobce vyzýval žalovanou k vyplacení náhrady mzdy 37 000 Kč, a to ve lhůtě sedmi dnů, na což 29. 7. 2021 reagoval právní zástupce žalované společnosti tím, že nárok není důvodný, neboť žalovaná setrvává na svém stanovisku, že nedošlo k účinnému doručení okamžitého zrušení pracovního poměru. 6. Žalovaná společnost se bránila argumentací, že ani paní [příjmení], ani [anonymizováno]. [příjmení] nejsou zaměstnankyně společnosti, roz