39 C 193/2021-27 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město dne 31. 7. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované bylo uloženo uhradit částku 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení a sjednaným úrokem. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] poskytla dne 24. 10. 2019 žalované částku 15 000 Kč na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo]. Před poskytnutím částky posoudila schopnost žalované spotřebitelský úvěr splácet s dostatečnou odbornou péčí, dotazovala se na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalované, informace byly ověřovány z předložených dokladů. Půjčka byla předána žalované v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit úrok 3 000 Kč, odměnu za administrativní činnost 3 000 Kč a platbu za hotovostní inkaso splátek 6 000 Kč. Dále měla zaplatit poplatek za doplňkovou službu životní pojištění. Vše mělo být uhrazen v 60 týdenních splátkách po 456 Kč týdně, splatnost poslední splátky byla stanovena na 17. 12. 2020. Žalovaná uhradila pouze částku 1 900 Kč, kdy z toho 1 400 Kč bylo započítáno na úrok, částka 471,70 Kč na hotovostní inkaso splátek, 28,30 Kč pak na životní pojištění. Naposledy hradila žalovaná dne 31. 10. 2019. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021, následně pak žalovanou vyzvala k zaplacení dlužné částky. Tato sestává z jistiny 15 000 Kč, dlužného úroku za sjednanou dobu trvání 1 600 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost 3 000 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek 5 528,30 Kč. Ve věci byl dne 6. 8. 2021 vydán platební rozkaz, ten byl však pro nedoručení žalované zrušen. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 2. Protože žalobce předložil spolu se žalobou dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí soudu ve věci bez nařízení jednání podle § 115a o.s.ř., dotázal se soud účastníků, zda s tímto postupem souhlasí. Žádný z účastníků se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud tedy souhlas předpokládal podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a jednání ve věci nenařizoval. 3. Z předložených listin má soud za zjištěné, že mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne 23. 10. 2019 uzavřena smlouva o půjčce s tím, že následně tuto smlouvu strany označily jako smlouvu uzavřenou dle občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru. Úvěrující uvádí, že zákazníkovi poskytuje 15 000 Kč, zákazník se zavazuje zaplatit za poskytnutí peněžních prostředků, poplatek za administrativní činnost 3 000 Kč, úrok ve výši 3 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 6 000 Kč. Životní pojištění bylo sjednáno [anonymizována dvě slova] Celkem se zákazník zavazuje uhradit částku 27 360 Kč v hotovostním režimu týdenními splátkami 456 Kč po dobu 60 týdnů. Podpisem smlouvy zákazník potvrdil, že finanční prostředky byly vyplaceny v hotovosti. V bodě 1.4. smlouvy se uvádí úroková sazba při 60 splátkách 32,15% ročně, co se týká poplatků za inkaso, v případě 60 splátek sjednána výše poplatků ve výši 40% z celkové výše půjčené částky. Uváděné RPSN činí při 60 splátkách 215,01%. V kartě zákazníka provedla právní předchůdkyně žalobkyně ověření totožnosti na základě občanského průkazu a vyhodnotila příjmy domácnosti tehdy v podobě příjmu ze zaměstnání tak, že půjčku je možné schválit. Aktivní legitimace žalobkyně byla osvědčena smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy a dále pak oznámením o postoupení pohledávky ze strany právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 19. 2. 2021. Naposledy byla žalovaná vyzvána k úhradě právním zástupcem žalobkyně dne 13. 5. 2021. Ze žalobních tvrzení soud vycházel ohledně zaplacené částky, kdy žalobkyně uvedla, že žalovaná uhradila 1 900 Kč. Další důkazy navrhovány ani prováděny nebyly. 4. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžení prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 2399 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 6. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, žádat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za sjednanou výše takto stanovená. 7. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 8. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že na uzavřenou smlouvu mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je třeba nahlížet jako na neplatné právní jednání, ze kterého nevznikly zamýšlené důsledky v podobě vrácení finančních prostředků včetně dalších plateb ve smlouvě uvedených. Lze konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 15 000 Kč s tím, že vráceno má být 27 360 Kč. Platba 12 360 Kč, byť je rozdělena na různé poplatky a úrok, je v podstatě formou úplaty za poskytnuté finanční prostředky, na celou tuto částku je třeba nahlížet jako na úročení poskytnutých finančních prostředků. Byť se jedná o formulačně jiné platby představující např. poplatek za hotovostní inkaso, jednoznačně se jedná o finanční prostředky, které měly z uzavřené smlouvy vygenerovat i další zisk oproti úroku, který byl formálně stanoven sazbou 32,15% ročně, ovšem bez ohledu na další sjednané platby. Pokud tedy soud vycházel z úvahy, že částka 12 360 Kč představuje právě úrok za poskytnutí finančních prostředků, vyjádřeno v procentech, se jedná o roční úrokovou sazbu 71,41%. Při posouzení běžné úrokové sazby v říjnu 2019 v České republice, která dle údajů poskytovaných Českou národní bankou činila cca 8,50% (časové řady [příjmení] [jméno]), je zcela zřejmé, že sjednaný úrok byl nepřiměřený. S odkazem na opakovaná rozhodnutí soudů vyšších stupňů, např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, lze konstatovat, že takovýto sjednaný úrok je nepřiměřený ve smyslu § 658 odst. 1 občanského zákoníku, jeho ujednání v této výši je tedy třeba posoudit jako ujednání neplatné s odkazem na § 588 občanského zákoníku. 9. S ohledem na právní úpravu občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., který staví na tezi, že je třeba na právní jednání spíše hledět jako na platné než na neplatné, soud se dále zabýval otázkou, zda ujednání o úrocích je oddělitelné od ostatního obsahu smlouvy tak, aby se smlouva samotná dala označit za platné právní jednání. V tomto případě však nezbývá než konstatovat, že celé právní jednání bylo posouzeno jako neplatné, neboť ujednání o úrocích oddělit od ostatního obsahu smlouvy nelze. Je třeba položit si otázku, zda by v případě změny v obsahu smlouvy týkající se úroku z prodlení takováto smlouva byla uzavřena. Nicméně soud si tuto otázku vyhodnotil jako takovou, na níž je odpověď záporná, neboť smlouva je postavena tak, že nepřipouští žádných změn ve svém obsahu, jedná se o formulářovou smlouvu, do níž žalovaná jako spotřebitel neměla možnost žádným způsobem zasáhnout. Nepochybně, pokud by se žalovaná dožadovala běžných úroků, smlouva by s ní uzavřena nebyla. Lze tedy konstatovat, že smlouva sama o sobě je neplatným právním jednáním. S ohledem na tento závěr nezbývá než konstatovat, že žalované nevznikla povinnost vrátit veškeré sjednané finanční prostředky, ale pouze bezdůvodné obohacení, kterého se jí dostalo. Bylo prokázáno, že žalované byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Z tvrzení žalobkyně, které nebylo sporováno, lze uzavřít, že žalovaná zaplatila částku 1 900 Kč. K úhradě tedy zbývá částka 13 100 Kč, která byla přiznána z titulu bezdůvodného obohacení. Co se týká úroku z prodlení, soud odkazuje na ustanovení § 1970 občanského zákoníku. Úrok z prodlení byl přiznán žalobkyní v požadované sazbě 8,25% ročně, a to od 2. 3. 2021 do zaplacení. Žalovaná byla poprvé vyzvána k úhradě dlužné částky při oznámení o postoupení pohledávky, které je datováno 19. 2. 2021, kdy jí byla stanovena dodatečná desetidenní lhůta k plnění. 10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Úspěch každého z účastníků lze označit v rozsahu cca 50% (počítáno včetně požadovaného příslušenství), soud tedy žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. 11. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem občanského soudního řádu, žalované bylo uloženo splnit veškeré povinnosti dle tohoto rozsudku v běžné třídenní lhůtě.