39 C 210/2021-22 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město dne 8. 10. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo uhradit jí částku 38 366,70 Kč se zákonným úrokem z prodlení a náklady řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovanými dne 25. 10. 2019 smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy čerpal žalovaný částku 19 000 Kč, tu měl splatit nejpozději do 22. 11. 2019. Za poskytnutí úvěru 19 000 Kč byl sjednán poplatek ve výši 19 366,70 Kč splatný spolu s jistinou. Původní věřitel poskytl úvěr prostřednictvím své webové stránky [webová adresa]. Zde se žalovaný zaregistroval zadáním osobních údajů, včetně telefonního čísla, e-mailové adresy, tím zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Po dokončení registrace zaslal právní předchůdkyni žalobkyně žádost o poskytnutí úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl prostřednictvím webového rozhraní zaslán návrh úvěrové smlouvy, po odeslání smluvní dokumentace byly žalovanému zaslány dne 25. 10. 2019 peněžní prostředky na bankovní účet [číslo]. Totožnost žalovaného byla ověřena jménem, příjmením, datem narozením, rodným číslem a adresou, dále také průkazem totožnosti. Ověřování je prováděno pomocí čísla mobilního telefonu a hesla, podpis na smlouvě je nahrazen unikátním SMS s kódem. Žalovaný do dne splatnosti nic ze své pohledávky neuhradil. Aktivní legitimace žalobkyně je dána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2021. Žalovaný byl opakovaně urgován o vrácení finančních prostředků, telefonicky se jej kontaktovat nepodařilo, písemná upomínka byla odesílána 3. 4. 2021. Platební rozkaz ve věci vydán nebyl, žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 2. Protože žalobkyně předložila spolu se žalobou dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí soudu ve věci bez nařízení jednání podle § 115 a o.s.ř., dotázal se soud účastníku, zda s tímto postupem souhlasí. Žádný z účastníků se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, (žalobkyně souhlas udělila již v podané žalobě) soud tedy souhlas předpokládal podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a jednání ve věci nenařizoval. 3. Aktivní legitimace žalobkyně byla soudu doložena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2021, kde figuruje i pohledávka za žalovaným vzniklá z titulu smlouvy o úvěru. Ze smlouvy o úvěru označené č. [anonymizováno] bylo zjištěno, že žalovaný označený jako klient či úvěrovaný uzavřel se společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru. U osoby žalovaného je uvedeno jeho jméno a příjmení, datum narození, rodné číslo, adresa, číslo občanského průkazu, e-mailová adresa, číslo bankovního účtu. Podle smlouvy byla sjednána výše úvěru 19 000 Kč s tím, že úvěr bude poskytnutý převodem na bankovní účet 25. 10. 2019, splatnost úvěru byla sjednána 22. 11. 2019. Ve smlouvě se uvádí roční úroková sazba 40 % s tím, že poplatek za poskytnutí úvěru činí 7 396,70 Kč po slevě, před slevou 19 366,70 Kč. Úvěr je poskytován na 28 dní. Dále jsou uváděny částky, které představují RPSN, také celková částka k zaplacení po slevě a před slevou. Ve smlouvě je dále popsán mechanismus uzavření smlouvy, jsou vysvětleny základní pojmy, včetně sankcí. Podle článku XV by sleva na poplatku za poskytnutí úvěru mohla být poskytnuta po zařazení úvěrovaného do věrnostního programu [anonymizováno] a na základě uvážení úvěrujícího. Sleva by pak představovala 11 970 Kč Smlouva je opatřená za žalovaného [příjmení] [anonymizováno]. Potvrzením z internetového bankovnictví ze dne 8. 4. 2021 doložila žalobkyně poskytnutí částky 19 000 Kč na účet č. [bankovní účet], a to dne 25. 10. 2019. Podle sdělení [právnická osoba] je majitelem tohoto účtu žalovaný, dne 25. 10. 2019 na tento účet byla připsána částka 19 000 Kč. Dopisem ze dne 3. 4. 2021 bylo žalovanému oznámeno právní předchůdkyní žalobkyně postoupení pohledávky, tento byl vyzván k vrácení částky. Dne 3. 4. 2021 byl žalovaný vyzván k zaplacení také právním zástupcem žalobkyně, kdy celková pohledávka byla vyčíslena na 74 706,08 Kč a žalovanému byla stanovena dodatečná lhůta k plnění do tří dnů od doručení dopisu. Další důkazy navrhovány ani prováděny nebyly. 4. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, která odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný po. 6. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí, zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, neboť tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Z předložených listinných důkazů soud uzavřel, že na úvěrovou smlouvu, která byla jako hlavní důkaz předložena, je třeba pohlížet jako na neplatnou. Soud se zabýval zkoumáním vzájemných práv a povinností smluvních stran, výší finančních prostředků, o jejichž vrácení se jedná. Bylo zjištěno, že žalovaný získal částku 19 000 Kč, když toto je beze zbytku prokázáno zprávou [právnická osoba], o připsání částky 19 000 Kč na účet žalovaného 25. 10. 2019. Bylo však také zjištěno, že podle uzavřené smlouvy měl za tyto poskytnuté peníze vrátit částku dokonce převyšující poskytnutý úvěr, kdy poplatek za poskytnutí úvěru byl sjednán 19 366,70 Kč, přičemž finanční prostředky byly půjčeny na 1 měsíc, respektive na 28 dnů. Výše takto sjednaného poplatku, který navíc nebyl ani co do struktury specifikován tak, aby bylo možné dovozovat eventuálně, za jaké transakce či služby byl tento poplatek účtován, je naprosto nepřijat s ohledem na výši půjčené částky a dobu, do které měla být splacena. Rozhodovací praxe soudů vyššího stupně je již poměrně ustálená v té podobě, že nelze poskytovat ochranu takovým smlouvám, kdy za půjčení finančních prostředků jsou žádány částky, které ani zdaleka neodpovídají sazbám, za které jsou v dané době poskytovány finanční prostředky. Pokud soud ohodnotil výši úrokové sazby, která v tomto případě dokonce překračuje 100 % měsíčně (při úvaze, že sjednaný poplatek je právě úrokem zapůjčení finančních prostředků), tato se zcela vymyká jakýmkoliv úvěrovým obchodům v říjnu 2019. Podle systému časových řad ARAD byly domácnostem v říjnu 2019 poskytovány finanční prostředky na spotřebu za 8,35 %, pokud soud uvažoval o úroku z kreditních karet, v té době představoval 24,05 %, když obě tyto sazby jsou sazbami ročními. 8. Po zhodnocení obsahu smlouvy právě v otázce úroků soud dospěl k závěru, že celá smlouva je absolutně neplatná. Soud je si vědom ustanovení § 576 a 577 občanského zákoníku, kdy se hovoří pouze o neplatnosti části smlouvy, tato ustanovení však nejsou na daný případ aplikovatelná. Nelze předpokládat, že pokud by žalovaný nepřistoupil na poplatek v uvedené výši, byla by smlouva uzavřena. Měl sice možnost získat slevu z uvedeného poplatku, ovšem za splnění další podmínky, kterou byl vstup do věrnostního programu právní předchůdkyně žalobkyně, navíc z dikce smlouvy v této části vyplývá, že ani tak by sleva nebyla zajištěna, neboť závisela na úvaze úvěrujícího. Podle názoru soudu je smlouva natolik nevyvážená při posouzení práv a povinností smluvních stran, při posouzení možnosti měnit ujednání ve smlouvě, že smlouva absolutně neplatná. Nárok žalobkyni tedy přiznal z titulu bezdůvodného obohacení, neboť jak je shora uvedeno, má za prokázané, že 19 000 Kč bylo žalovanému poskytnuto. 9. Ohledně úroku z prodlení soud odkazuje na ustanovení § 1970 občanského zákoníku. Finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty, vzhledem k tomu, že smlouva byla shledána neplatnou, byl žalovaný povinen finanční prostředky vrátit na výzvu právní předchůdkyně žalobkyně či žalobkyně. Tato výzva byla učiněna až 3. 4. 2021, žalovanému byla navíc dána třídenní lhůta pro splnění. Soud tedy uvažuje tak, že výzva se dostala do dispozice žalovanému nejdříve 4. 4. 2021, 7. 4. 2021 uplynula dodatečná lhůta k plnění, teprve od 8. 4. 2021 se tedy žalovaný ocitl v prodlení. A proto od tohoto data byl úrok z prodlení z částky 19 000 Kč přiznán. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta. 10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 Odst. 2 o. s. ř.. Při posouzení absolutního požadovaného nároku byla žalobkyně ve věci převážně neúspěšná, nárok na poměrně malou část nákladů řízení by měl žalovaný. Jemu však náklady nevznikly, soud tedy rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů nepřiznal. 11. Ve výroku IV soud rozhodl o vrácení části soudního poplatku, a to z toho důvod