14 C 125/2022 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 968 Kč s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným dne 22. 4. 2022 smlouvu o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 1 000 Kč. Žalovaný však poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě žalobkyni nevrátil, a to ani přes upomínky ze strany žalobkyně. Žalobkyně požaduje mimo úhradu jistiny 1 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 1 068 Kč také úhradu poplatků ve výši 450 Kč, resp. 650 Kč za dvě zaslané upomínky dle smlouvy, dále poplatek dle čl. 7 smlouvy ve výši 1 500 Kč za předání případu k inkasnímu řízení a dále smluvní pokutu v souladu s čl. 7 a 7.3 smlouvy 300 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, listiny mu byly doručovány v souladu s § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) na adresu trvalého pobytu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. soud rozhodl bez jednání. 3. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu, na jejímž základě mu byla poskytnuta částka 1 000 Kč. V ní se žalovaný zavázal vyplacené peníze vrátit do 30 dnů spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 068 Kč, který odpovídá úroku ve výši 1 916 % ročně a dále úrokem v sazbě 39 % ročně. Podle statistických údajů České národní banky dostupných na www.cnb.cz v červenci 2021 činila úroková sazba při spotřebě domácností a fixaci v rozmezí do jednoho roku průměrně 15,57 % ročně. Strany se v čl. 7 písm. a), b) smlouvy dohodly na poplatku ve výši 450 Kč za první upomínku a ve výši 650 Kč za druhou upomínku a dále v čl. 7 písm. c) smlouvy na poplatku ve výši 1 500 Kč za náklady spojené s vymáháním inkasní agentury. V čl. 7 smlouvy se strany dohodly na smluvní pokutě ve výši 15 % z jistiny za každé porušení povinnosti. 4. Po právním zhodnocení věci dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze zčásti, a to pokud jde o částku 1 000 Kč, představující dlužnou jistinu úvěru. Z pohledu soudu žalobkyně a žalovaný neuzavřeli platně smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. OZ, neboť smluvený úrok ve výši 1 955 % ročně (blíže ke srovnání rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 publikované v časopise Soudní judikatura pod [číslo]) je ujednáním příčícím se dobrým mravům podle § 580 odst. 1 OZ, k němuž soud přihlíží podle § 588 OZ z úřední povinnosti. Bez platnosti takového ujednání o odměně za poskytnutí peněz nemůže být platná ani samotná smlouva o úvěru ve smyslu § 576 OZ a contrario. 5. Strany si ve smlouvě sice dohodly úrok ve výši 39 % ročně, nicméně žalovaný byl zavázán ve smlouvě poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 068 Kč. Ke generování zisku u úvěru slouží cena peněz, tedy smluvený úrok. V odůvodněných případech lze nad rámec úroku dohodnout i další platby za poskytnutí plnění spojená s úvěrem, u nichž již není spravedlivé, aby byla hrazena výlučně ze smluveného úroku. V posuzovaném případě však kromě výslovně vyjádřeného úroku je součástí ceny úvěru i další úplata, aniž by byla dohoda o tomto plnění vedle úroku ve smlouvě nějak zdůvodněna. Neodůvodněné řetězení poplatků vedle smluveného úroku se soudu jeví jako snaha o zastření skutečné ceny poskytnutých peněz a umělé navyšování reálného úroku, který tak není 39 % ročně, jak deklaruje smlouva, ale ve skutečnosti odpovídá 1 955 % ročně, což by odpovídalo více než sto dvaceti násobku průměrných sazeb korunových úvěrů uzavíraných v téže době. 6. Vzhledem k tomu, že žalobkyně a žalovaný neplatně uzavřeli smlouvu o úvěru, poskytnuté plnění 1 000 Kč z titulu této smlouvy soud posoudil jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 OZ, které je žalovaný povinen v souladu s § 2991 odst. 1 OZ žalobkyni vydat, jak bylo uloženo výrokem I. tohoto rozsudku, a to včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení dle § 1970 OZ Lhůtu k plnění soud žalovanému určil dle § 160 o.s.ř. 7. S ohledem na neplatnost smlouvy žalobkyni ze smlouvy nevznikly ani nároky na smluvní plnění v podobě požadovaného úroku (označeného jako poplatek) ve výši 1 068 Kč, poplatků za upomínky a předání případu k inkasnímu řízení ve výši 2 600 Kč či smluvní pokuty ve výši 300 Kč, a proto byla žaloba ohledně těchto nároků zamítnuta výrokem II tohoto rozsudku. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., a to tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, jelikož neúspěch žalobkyně převyšoval její úspěch a žalovanému žádné náklady v tomto řízení nevznikly.