14 C 431/2018-312 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podle části páté občanského soudního řádu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud nahradil rozhodnutí finančního arbitra uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku tak, že uloží žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 52 427 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucím od 23. 2. 2017 do zaplacení. Žalovaná částka představovala z pohledu žalobkyně škodu, která jí vznikla v souvislosti se zaplacením vstupního poplatku při uzavření smlouvy o podmínkách pro koupi a odkup podílových listů [číslo] se [právnická osoba] [příjmení] [příjmení], [anonymizována tři slova], [IČO], se sídlem [adresa] (dále také jen jako„ Smlouva“) dne [datum]. Uzavření této smlouvy doporučil žalobkyni tehdejší vázaný zástupce žalované, pan [jméno] [příjmení], který jednal jménem žalované. Žalobkyně v žalobě poukazovala na skutečnost, že vázaný zástupce doporučil žalobkyni sjednání této smlouvy za účelem investice do podílových fondů [anonymizována čtyři slova], ačkoliv vázaný zástupce věděl, že žalobkyně má možnost investovat do stejných podílových fondů na základě již dříve uzavřené pojistné smlouvy o investičním životním pojištění [anonymizována dvě slova] [číslo] ze dne [datum] (dále v textu jen jako„ Pojistná smlouva“). Investování do těchto shodných podílových fondů na základě Pojistné smlouvy bylo možné bez vynaložení dalších poplatků, zatímco s uzavřením Smlouvy byla spojena úhrada tzv. vstupního poplatku ve výši 52 427 Kč. Žalobkyni vznikla úhradou tohoto vstupního poplatku škoda, jelikož pro zamýšleny cíl, tj. využití volných finančních prostředků k investování, mohla žalobkyně využít stávající Pojistnou smlouvu. Tuto skutečnost vázaný zástupce žalované věděl, ale žalobkyni ji však (veden zájmem získat z nově uzavřené smlouvy další provizi) zatajil. Tímto se vázaný zástupce žalované dopustil porušení povinnosti odborné péče, která pro něj vyplývala z ustanovení § 32a odst. 7 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu. Podle § 32a odst. 5 téhož zákona za činnost vázaného zástupce odpovídá žalovaná. 2. Finanční arbitr vydal nález dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] [číslo], kterým (ve výroku I.) návrh žalobkyně na náhradu škody zamítl. Dne 4. 6. 2018 žalobkyně podala k finančnímu arbitrovi námitky proti nálezu. Rozhodnutím o námitkách ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] [číslo] finanční arbitr námitky žalobkyně zamítl a nález potvrdil. Žalobkyni bylo rozhodnutí o námitkách doručeno dne 15. 8. 2018. Žalobkyně napadla nález žalobou, neboť finanční arbitr neúplně zjistil skutkový stav, dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, nepřihlédl k tvrzeným skutečnostem a nález spočívá na nesprávném právním posouzení věci. 3. Žalobkyně namítá, že finanční arbitr nezjišťoval skutkový stav věci. Z vlastní činnosti finančního arbitra a mnoha jiných probíhajících sporů je finančnímu arbitrovi detailně známo, jakým způsobem jednal vázaný zástupce vůči svým klientům, jímž způsobil škody v řádech milionů korun. Finanční arbitr pouze konstatoval uzavření Pojistné smlouvy s celkovým lhůtním pojistným 3 000 Kč měsíčně a volbou umístění pojistného do fondu FRE s tím, že došlo k převodu plateb z pojistné smlouvy na smlouvu o podmínkách pro koupi odkup podílových listů. Nezabýval se však porovnáním práv ze Smlouvy a z Pojistné smlouvy, ačkoliv tato otázka je pro posouzení nároku na náhradu škody zásadní. Služby, které měla žalobkyně sjednané v obou smlouvách, jsou totiž dle žalobkyně de facto totožné, pročež uzavření smlouvy pozdější bylo pro žalobkyni zcela nadbytečné. Finanční arbitr konstatoval, že žalobkyně neprokázala, že na pojistné smlouvě měla uhrazenou nějakou formou vstupního poplatku, přičemž u těchto smluv se obecně vstupní poplatek nehradí, ale existují zde tzv. počáteční náklady, jejichž výši žalobkyně nijak nedoložila, a finanční arbitr tak nemohl objektivně zhodnotit, zda uzavření smlouvy bylo v nominálním ohledu ekonomicky výhodné. Žalobkyně nepopírá, že při uzavření pojistné smlouvy žádný vstupní poplatek nehradila, pro konstatování vzniku škody je však tato skutečnost irelevantní. Žalobkyně nemusela hradit vstupní poplatek a nedošlo by ke snížení jejího majetku, pokud by vázaný zástupce řádně plnil své povinnosti a žalobkyni informoval o tom, že k investování do předmětných fondů postačuje stávající pojistná smlouva. Placení vstupního poplatku či počátečních nákladů v případě pojistné smlouvy tak na vznik škody nemělo žádný vliv. Finančnímu arbitrovi je z vlastní činnosti známo, že [právnická osoba] o struktuře a výši nákladů a poplatků své klienty účelově neinformovala a důsledkem tohoto řadu let trvajícího protiprávního jednání pojišťovny je neplatnost těchto tzv. počátečních nákladů, což finanční arbitr již dříve konstatoval ve své rozhodovací praxi. Úhradu počátečních nákladů [právnická osoba] provádí tak, že o tyto náklady snižuje kapitálovou hodnotu pojištění po celou pojistnou dobu a v případě následného snížení pojistného během trvání pojištění se výše dosud nesplacených počátečních nákladů nesnižuje. Srovnání nákladů obou smluv je nicméně zcela irelevantní. 4. Dále žalobkyně namítá nesprávná skutková zjištění a nesprávné posouzení věci. Finanční arbitr v nálezu uvedl, že investiční životní pojištění je primárně pojistným produktem, jehož účelem je nesení pojistného rizika pro případ smrti pojištěného nebo převzetí rizika spojeného s potřebou vyššího finančního obnosu v případě dožití se určitého věku, a to i přes navázání tvorby kapitálové rezervy na výkonnost investičních fondů, přičemž finanční atributy investičního životního pojištění jsou značně odlišné od finančních produktů kolektivního investování, a to v míře, která vylučuje jejich vzájemné porovnání v rozsahu jejich výhodnosti za účelem zhodnocení peněžních prostředků. Tento závěr je teoreticky správný, v daném případě však neobstojí. Vázaný zástupce v rozporu se svými povinnostmi opakovaně doporučoval svým klientům produkt investičního životního pojištění jako nejvhodnější způsob zhodnocování finančních prostředků, aniž by klienti projevili jakýkoliv pojistný zájem, přičemž tyto praktiky vázaného zástupce jsou finančnímu arbitrovi dobře známé. V případě žalobkyně byla pojistná smlouva doporučena a uzavřena za jiným účelem než k uspokojení jejího pojistného zájmu. Finanční arbitr v nálezu konstatoval, že žalobkyně uzavřena pojistnou smlouvu s celkovým lhůtním pojistným ve výši 3 000 Kč měsíčně a volbou umístění pojistného do fondu FRE, přičemž pojistná částka pro případ smrti byla sjednána ve výši 10 000 Kč. Z porovnání těchto parametrů je zjevné, že kauzou pojistné smlouvy nemůže být poskytnutí pojistné ochrany a pojistný zájem ze strany žalobkyně. Jediným znakem, který konkrétní pojistnou smlouvu charakterizuje, je převzetí investičního rizika ze strany žalobkyně. Investiční životní pojištění kombinuje pojištění a investování, přičemž v okamžiku, kdy je pojistná složka takového produktu potlačena natolik, že již není možné o pojištění v materiálním smyslu hovořit, jde v podstatě o smlouvu sjednávající investiční služby. 5. Žalobkyně taktéž namítala, že finanční arbitr se dostatečně nevypořádal se zjištěními ohledně správních řízení vedených Českou národní bankou s vázaným zástupcem, panem [jméno] [příjmení]. Poukázala na odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2018, č. j. [číslo jednací], dle kterého [obec] národní banka vedla s [jméno] [příjmení] opakovaná správní řízení, přičemž první správní řízení bylo pravomocně ukončené v dubnu 2010 rozhodnutím [obec] národní banky č. j. 2010/2998/570, v němž se konstatuje, že vázaný zástupce v období minimálně od 30. 12. 2003 do 20. 11. 2008 porušil své povinnosti stanovené v ustanovení § 21 zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích. V rámci druhého správního řízení zahájeného Českou národní bankou s vázaným zástupcem v březnu 2012 a pravomocně skončeného rozhodnutím ze září 2013, [číslo jednací] byla vázanému zástupci uložena sankce ve výši 6 000 000 Kč (největší pokuta uložená fyzické osobě) a bylo konstatováno, že navzdory uloženému opatření k nápravě vázaný zástupce nezměnil výkon činnosti pojišťovacího zprostředkovatele a ani neplnil uloženou informační povinnost ve vztahu k [obec] národní bance. V žalované věci vystupoval jako vázaný zástupce právě [jméno] [příjmení] a jeho jednání vůči žalobkyni vykazovalo shodné znaky jako jednání, které bylo výše uvedenými správními řízeními sankcionováno. Smlouva byla uzavřena dne 27. 6. 2013, tedy v době, kdy probíhalo druhé správní řízení vedené proti [jméno] [příjmení]. Jedná se o charakteristické jednání [jméno] [příjmení], který systematicky a masivně porušoval své právní povinnosti pojišťovacího zprostředkovatele a vázaného zástupce, v důsledku čehož uváděl své klienty, včetně žalobkyně, v omyl a těm v příčinné souvislosti s tímto jeho jednáním vznikla škoda. Městský soud v Praze v uvedeném rozsudku konstatoval, že z uvedených zjištění lze presumovat, že ani ve vztahu k jinému klientovi nevyv